Drazí bratři a sestry, šťastné Vánoce!
V Betlémě se Panně Marii narodil Ježíš. Nenarodil se z lidské vůle, nýbrž jako dar z lásky Boha Otce, jenž »tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný« (Jan 3,16).
Dnes se tato událost opakuje v církvi, putující časem, a víra křesťanského lidu znovu ve vánoční liturgii prožívá tajemství Boha, který přichází, přijímá naše smrtelné tělo a stává se maličkým a chudým, aby nás spasil. Naplňuje nás to dojetím, protože
jemnocit našeho Otce je nezměrný.
První, kdo po Marii a Josefovi spatřili pokornou slávu Spasitele, byli betlémští pastýři. Rozpoznali znamení, které jim zvěstovali andělé, a klaněli se Dítěti.
Tito pokorní, ale bdělí lidé jsou v každé době pro věřící příkladem, nepohoršují se nad jeho chudobou, nýbrž jako Maria důvěřují Božímu slovu a nazírají prostýma očima víry Jeho slávu. Tváří v tvář mystériu Slova učiněného tělem, křesťané všude spolu s evangelistou Janem vyznávají: »Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy« (Jan 1,14).
Dnes, kdy světem sviští větry války, a překonaný model rozvoje dál produkuje lidský, sociální a ekologický úpadek, nás Vánoce znovu odkazují ke znamení Dítěte a k tomu, abychom Jej rozpoznávali ve tvářích dětí, zejména těch, pro které – jako pro Ježíše – „není místo v útulku! (srov. Lk 2,7).
Spatřujme Ježíše v dětech Blízkého Východu, které dále trpí zostřováním napětí mezi Izraelci a Palestinci. V tento sváteční den prosme Pána o pokoj pro Jeruzalém a celou Svatou zemi; modleme se, aby mezi stranami převážila vůle zahájit znovu dialog, a bylo konečně dosaženo smluvního řešení, které umožní mírovou koexistenci dvou států v rámci vzájemně dohodnutých a mezinárodně uznaných hranic. Pán ať podpoří také úsilí těch, kteří mají v mezinárodním společenství dobrou vůli pomoci oné trýzněné zemi a nalézt, navzdory vážným překážkám svornost, spravedlnost a bezpečnost, na něž tak dlouho čeká.
Spatřujme Ježíše ve tvářích syrských dětí, dosud poznamenaných válkou, kterou země krvácela v těchto letech. Kéž milovaná Sýrie konečně dojde respektování důstojnosti každého člověka ve společné snaze o rekonstrukci sociálního tkaniva, nezávisle na etnické a náboženské příslušnosti. Spatřujme Ježíše v dětech Iráku, dosud zraňovaném a rozdělovaném nepřátelstvím, kterým byl postižen v posledních patnácti letech, a v dětech Jemenu, kde probíhá většinou opomíjený konflikt, mající hluboké humanitární následky pro jeho obyvatelstvo, jež trpí hladem a rozmáhajícími se nemocemi.
Spatřujme Ježíše v dětech Afriky, zejména v těch, které trpí v Jižním Súdánu, Somálsku, Burundi, Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice a Nigérii.
Spatřujme Ježíše v dětech celého světa tam, kde jsou mír a bezpečnost ohroženy napětími a novými konflikty. Modleme se, aby na Korejském poloostrově byly překonány kontrasty a vzrostla vzájemná důvěra v zájmu celého světa. Dítěti Ježíši svěřme Venezuelu, aby mohla opět zahájit poklidnou konfrontaci různých sociálních složek k užitku celého venezuelského lidu. Spatřujme Ježíše v dětech, které spolu se svými rodinami trpí násilím konfliktu na Ukrajině i jeho vážnými humanitárními dopady, a prosme Pána, aby této drahé zemi co nejdříve udělil pokoj.
Spatřujme Ježíše v dětech, jejichž rodiče nemají práci a namáhavě se snaží poskytovat jim bezpečnou a klidnou budoucnost, i v těch, kterým bylo ukradeno dětství, jsou donuceny od malička pracovat anebo jsou žoldáky bez skrupulí naverbovány jako vojáci.
Spatřujme Ježíše v mnoha dětech, které jsou donuceny opouštět svoji vlast, cestovat samotné za nelidských podmínek a stávat se snadnou kořistí obchodníků s lidmi. Jejich očima se dívejme na drama mnohých migrantů, kteří dokonce riskují život, aby se vydali na vysilující cestu, jež občas končí tragédií. Spatřuji znovu Ježíše v dětech, které jsem potkal během své poslední cesty do Myanmaru a Bangladéše, a doufám, že mezinárodní společenství neustane ve snaze chránit důstojnost menšin žijících v tamějším regionu. Ježíš dobře zná bolest nepřijetí i námahu hledání místa, kde by mohl složit hlavu.
Kéž naše srdce nezůstává uzavřeno jako domy v Betlémě.
Drazí bratři a sestry,
Také nám se ukazuje znamení Vánoc:
»děťátko zavinuté do plének« (Lk 2,12). Jako Panna Maria a svatý Josef, jako betlémští pastýři přijměme v Dítěti Ježíši lásku Boha, který se pro nás stal člověkem, a přičiňme se s Jeho milostí o to, aby byl náš svět lidstější a více hoden dětí dneška i zítřka.
