Čtvrtá neděle Adventu nabízí klíčový úryvek dějin spásy. Evangelijní úryvek z Lukášova evangelia (1,26-38) hovoří o zvěstování narození Božího Syna. Ve svobodné odpovědi Marie z Nazareta Bůh realizuje svůj plán záchrany lidstva.
Lukášův diptych
Úvodní události Lukášova evangelia jsou sestaveny porovnáním zvěstování a narození Jana Křtitele se zvěstováním a narozením Ježíše Krista. Někteří odborníci to přirovnávají k diptychy namalovanému na dvou tabulích křídlového oltáře, přičemž v porovnání s Janem Křtitelem má vyniknout velikost a výjimečnost Ježíšovy osoby. Už oslovení Marie, budoucí matky Božího Syna, je výjimečné. Ona je plná milosti. Její Dítě bude Synem Nejvyššího. Ježíš je počat Duchem Svatým bez zásahu muže. Někoho napadne, že Maria vznesla námitku "
jak se to stane, vždyť já muže nepoznávám?" A nebyla potrestána jako Zachariáš, otec Jana Křtitele. Rozdíl je v tom, že Maria nežádá žádné znamení, ona nepochybovala o Boží všemohoucnosti, ale ptá se na způsob - jak se to stane.
Nevšedně všední Bůh
Ještě chvíli budu pokračovat ve
srovnání, které Lukáš dělá mezi Janem Křtitelem a Ježíšem Kristem. Zvěstování a narození Jana Křtitele vnějším leskem převyšuje zvěstování a narození Ježíše Krista. Zachariáš je knězem, zvěstování se odehrává na tom nejsvětějším místě pro židovství - v jeruzalémském chrámu. Janovo narození proběhne v kruhu rodiny a příbuzných, kteří přišli, aby se radovali spolu s obdarovanými rodiči.
Naproti tomu Ježíšovo zvěstování se odehrává v soukromém domě mladému děvčeti v neznámém Nazaretě, který se ani nezmiňuje ve Starém zákoně.
Podle archeologických vykopávek se odhaduje, že Nazaret měl v době zvěstování jen několik stovek obyvatel. Galilea měla proti Judsku se svatým městem Jeruzalémem pověst pohanského kraje. I Ježíšovo narození se uskutečňuje v chudobě a ústraní.
Evangelista zve čtenáře důvěřovat ne tomu, co vidí, ale tomu, co říká Boží slovo. Bůh si často vybírá z lidského pohledu bezvýznamná místa, situace, osoby, kterým se dostává privilegium maličkých, v nichž má On své zalíbení.
Boží radost
Zvěstování nám připomíná lásku Boha k lidstvu, k nám, ke mně. Bůh se nerozhodl pro alternativní řešení. Nestal se andělem, ale člověkem. Neposlal na tento svět namísto sebe anděla. On sám se sklonil k nám, když se rozhodl vzít na sebe lidské tělo.
V českém překladu oslovení Maria začíná slovy "
Zdrávas", které pochází z latinského slova "
Ave". Avšak řecký original uvádí sloveso "
Chairé" - raduj se! Lukáš v celém svém evangeliu zdůrazňuje radost. V první řadě je to radost Boha, který přichází se záchraným plánem pro člověka. Bůh se raduje, že v odpovědi Marie nachází příbytek pro svého Syna pod srdcem této čisté dívky z Nazareta. Zve Marii, aby s ním sdílela tuto radost. Na Boží pozvání Maria odpovídá: "
Jsem Pánova služebnice." Maria se dává do služby Boha. Stává se pro nás vzorem, abychom i my dali ve svém životě prostor Slovu, které se z lásky k nám stalo Tělem.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 21. 12. 2017 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 21. 12. 2017; 18. 12. 2020 - 3151 přečtení)
