Svatá Veronika Giuliani říká kněžímTuto noc, po dlouhém trápení, jsem měla vidění, ve kterém mi Pán ukázal mnoho kněží oblečených do kněžských rouch; ale současně mě upozornil na to, že je mezi nimi hodně Jidášů a jeho nepřátel. (...) A náhle se část z nich stala pekelnými tvory, a co je ještě horší - samotnými démony.
Při tomto strašném pohledu Pán od hlavy až po paty ronil krev. Přitom mi řekl, že prolévání této krve způsobují hříchy a svatokrádeže, kterých se dopouštějí tito kněží - kteří byli jako meče a bodáky, jako množství ran a úderů - proti Jeho božskému majestátu. A dal mi spatřit, že Jeho předrahá krev teče na zem jako řeka, a viděla jsem, jak málo úcty a málo uvědomělosti projevují ti, kteří mají moc držet Ho v rukou, ale Ho také nehodně přijímat a dělali to všichni ti, které mi ukázal.
Zeptala jsem se Ho,
zda mi dovolí, abych je napomenula, ale On mi řekl:
Tito si to neuvědomí až do posledního soudu. Všichni jsou odsouzeni do věčného ohně. Odpověděla jsem: "Ať se stane Tvá svatá vůle. Ale řekni mi, Pane, nevyvolil sis mě, abych byla prostřednicí mezi Tebou a hříšníky? Nuže, jsem připravena položit život a vylít krev pro Tvou slávu a pro spásu těchto duší. "Pán mi řekl:
Ano, to vše je pravda, ale pro takové, jako jsou oni, už není lék, protože po mně ustavičně šlapou a bičují mě. Když to řekl, Jeho tvář nabyla přísný vzhled a řekl:
Odejděte, prokletí! Bože, ihned jsem uviděla, jak zmizeli v hustém kouři. Naopak ty, kteří zůstali v kněžském oděvu, Pán oslavil a potvrdil je jako správce svého Těla a své Krve.
Jednou mi dal Pán pochopit, jak velice se mu nelíbí urážky, kterých se dopouštějí řeholníci,
a zvláště ti, kteří se stali správci jeho nejsvětějšího Těla a Krve, tj. kněží. Pán mi řekl:
Takoví jsou příčinou, která strhává do propasti celý svět, protože jsou to ti, kteří si posluhují mnou, berou mě a drží ve svých rukou, nikoliv aby mě oslavovali, ale aby tupili a uráželi. Pak mi řekl:
Hleď! A ihned jsem viděla, jak se z nich staly bytosti strašnější než samotní démoni:
Nemohu mít pro ně slitování, ne, ne, ne! A znovu je od sebe zavrhl
s prokletím. (D II, 9)
Po svatém přijímání jsem byla vytržena do extáze a viděla jsem oslaveného Pána, který mi
řekl:
Jsem tvůj Ženich (…) Zůstávej ve mně; utvrď se v mé vůli a nepochybuj. Jsem zde pro tebe. Jaké máš nejvroucnější přání? V tom okamžiku jsem mu doporučila jednu osobu, a on mi ji ve stejném okamžiku ukázal. Vypadala jako démon v pekle, tak strašný, že sám Pán si zakrýval tvář, aby ji neviděl. Zeptala jsem se Pána, kdo je tato příšera, a on mi řekl, že je to ta osoba, kterou mu doporučuji. Můj Bože, jak mě vyděsila. Nemohu říct, kdo to je, i když není z tohoto města, ale je zde a je to kněz.
Bůh mi dal pochopit, že tento kněz všechno
své myšlení zaměřuje k pozemským věcem, že mu mnoho záleží na lidských poctách, a to
je věc, která se Bohu velmi nelíbí, protože taková srdce jsou připoutána k bohatství, vládne v nich skrytá pýcha, jakou Pán nemůže snést, zvláště ne u kněží. Pochopila jsem, že Pán se ocitá v rukou takových osob, jako byly ruce Jidáše, zrádce. Pak ta osoba ihned zmizela v hustém dýmu.
Když jsem Pánu odporoučela současné potřeby, ukázal mi, jak je urážen jidáši, kteří ho každý den zrazují na svatém oltáři. Začala jsem mu tedy nabízet oběti, prosila jsem ho za odpuštění mých hříchů a mých nevděčností, prosila jsem ho pro jeho lásku, aby je netrestal. Nabídla
jsem se, že budu trpět mučení a tresty na pokání za své hříchy a za hříchy druhých; žádala
jsem ho o duše, o všechny duše a řekla jsem: „Můj Bože, Ty jsi celý láska, prokaž mi milost, odlož tresty a odpusť nám! Nabízím se Ti, že budu trpět muka z lásky k Tobě.“ Když jsem to řekla, viděla jsem, že mi prokáže milost, ale jen pro tentokrát. Ihned jsem odpověděla: „Můj Bože, chtěla bych tuto milost provždy!“ On mi odpověděl:
Uděluji ti ji nyní, ale navždy ne! Pán byl skutečně urážen. (D III, 74)
Jednou ráno po duchovním svatém přijímání jsem zakusila stejný pocit jako při svátostném
přijímání a ocitla jsem se v extázi. Vzpomínám si, že Bůh mi doporučil zvláště kněze, především
ty, kteří nejsou v milosti Boží, protože je jich mnoho, a jak mnoho! (D III, 420)
V jedné extázi mi nejsvětější Maria řekla:
Dcero, mnoho křesťanů žije jako šelmy; mezi věřícími není víra, žijí, jako by Bůh neexistoval; a můj Syn již má důtky, aby je potrestal... Ó, kolik kněží a kolik řeholníků uráží Boha! Ti všichni šlapou po svátostech, pohrdají nejdražší Krví Ježíšovou a šlapou po ní. Ti otravují komunity a celá města; jsou jako nakažení morem, mají jméno křesťané, ale jsou horší než nevěřící. Dcero, modli se, posti se, trp tresty a snaž se, aby to všichni dělali, aby Bůh odložil bič. (srov. D III, 999)
Na konci mše jsem požádala nejsvětější Marii, aby požehnala spolu s knězem mé představené,
mým spolusestrám, všem, kteří pomáhají mé duši, papeži a všem ubohým křesťanům, a ona mi odpověděla.
Papež má málo těch, kteří jsou praví křesťané. Dcero, modli se a vyzývej k modlitbě, především za kněze, kteří špatně zacházejí s mým Synem.
(srov. D III, 1196)
Věz, že nyní nastala doba, kdy je jen málo těch, kteří se spasí. Všichni urážejí Boha a protiví se jeho zákonu, ale hříchy, které se Bohu nejvíce nelíbí, jsou ty, kterých se dopouštějí řeholníci a kněží, kteří každý den ráno nehodně proměňují. Ó, jak mnoho jich jde
do pekla! Dcero, Bůh chce, abys trpěla a modlila se za ně za všechny. (D IV, 358)
Panna Maria popsala Veronice
sedm míst, těch nejbolestnějších, jaká v pekle jsou, a komu jsou určena:
První místo, kde je připoután sám Lucifer a s ním Jidáš, který mu dělá sedadlo, a tam jsou ti, kteří jsou následovníky Jidáše.
Druhé místo je to, kde jsou všichni hierarchové a preláti svaté Církve, protože byli pozdviženi k důstojnosti, a oni zvrátili pocty a víru, šlapou po krvi Ježíše Krista, mého Syna, nesmírnými hříchy. (…)
Na třetím místě, které jsi viděla, jsou řeholníci a řeholnice.
Na čtvrtém místě jsou všichni zpovědníci, kteří oklamali duše, své penitenty,
na pátém místě jsou duše soudců a správců spravedlnosti.
Na šestém místě jsou všichni představení a představené řeholníků.
Na sedmém místě jsou všichni ti, kteří chtěli žít podle vlastní vůle a dopouštěli se hříchů, zvláště tělesných. (D IV, 744)
Nejsvětější Panna řekla svaté Veronice:
Ve vytržení jsi byla přenesena do pekla, abys zakusila nová muka, a po svém příchodu jsi viděla, jak velké množství duší padá do pekla, a každá z nich má tam místo svého trápení. Poznala jsi, že jsou to duše různých národností a různých stavů, křesťané i nevěřící, řeholníci i kněží. Ti poslední jsou Luciferovi nejblíže a trpí tak, že to lidská mysl vůbec nemůže pochopit. Když tyto duše přijdou do pekla, celé peklo
slaví svátek, okamžitě zakoušejí pekelná muka a urážejí Boha. (D IV, 353)
Pramen: Deník sv. Veroniky Giuliani.
Zveřejnily Suore Francescane dell’Immacolata – Monastero delle Murate
Převzato z:
Světlo č. 2 (16. ledna 2011), str. 8-9
Najdete také na
www.lifenews.sk
