Třetí nedělí Adventu vstupujeme do jeho druhého období, ve kterém výběr biblických textů zohledňuje blížící se svátky narození Božího Syna. Prostřednictvím postavy Jana Křtitele nás Boží slovo (Jan 1,6-8. 19-28) vybízí k odstranění všech překážek, které nám brání setkat se s Pánem.
Svědek světla
Janovo evangelium začíná oslavným hymnem, který obsahuje důležité pravdy o Ježíši Kristu: Jeho věčnou (pre)existenci; jeho božskou přirozenost; jeho přijetí lidské přirozenosti. Slavnostní hymnus je však najednou přerušen dvěma verši, které se zmiňují o Janu Křtiteli: "
Byl člověk, kterého poslal Bůh, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek vydat svědectví o světle, aby skrze něho všichni uvěřili. On sám nebyl světlo, přišel pouze vydat svědectví o světle." (Jan 1,6-8) Poprvé a hned třikrát se setkáváme s výrazem, který patří mezi klíčové pojmy Janova evangelia -
svědek resp.
vydat svědectví. Zatímco z ostatních evangelistů řecké sloveso
martyréo - vydat svědectví používá pouze Matouš a Lukáš jedenkrát, v Janově evangeliu se nachází až 33 krát.
Kdo přijal Ježíše Krista jako světlo svého života, nenechává si ho pro sebe, ale svědectvím životního stylu ho přináší společnosti. Svědectví se opírá o zkušenost. Je to zkušenost toho, co člověk viděl, slyšel nebo zažil. Přitom si máme být vědomi, že Kristus je světlem světa, my jsme jeho nositeli.
Být nositelem SlovaJan Křtitel nepodlehl pokušení urvat si něco ze slávy mesiáše. Aby neodvedl pozornost a aby nedošlo k nedorozumění, radikálně odmítá jakoukoliv podobnost ani jen s některým ze starozákonních proroků. Vyznává svou nehodnost rozvázat byť i jen řemínek na obuvy, co byla role otroka. Veškerá sláva patří Mesiáši, kterým je Ježíš Kristus. On je centrem, na něj je třeba se soustředit. Pokud úvodní hymnus byl oslavou Krista, který je věčným slovem Otce, nyní Jan vyhlašuje své poslání. Dává hlas, aby mohlo zaznít toto Slovo.
V starozákonních textech proroků čteme jejich velmi jasné rozlišení: "
Slyšte slovo Hospodinovo"; "
Toto praví Hospodin" a pod. Proroci si byli vědomi, že slovo, které ohlašují, není jejich, ale Boží. Oni jsou nositeli slova, díky němuž Boží slovo může účinně zaznít uprostřed izraelského národa. Tuto charakteristiku používá i Jan Křtitel.
Pánova cesta pro člověka
Jan Křtitel cituje výrok proroka Izaiáše 40,3, který doslova zní: "
Vyrovnejte cestu Páně". Spojení "
Hodos Kyria - cesta Pána" můžeme přeložit dvěma způsoby.
Ten první překlad klade důraz na to, že je to cesta, kterou Bůh přichází k člověku. Pán je její původcem a prorok je ten, který mu dělá jakýsi předvoj.
Druhý možný překlad je ten, že my v našem životě máme odstranit překážky, které nám brání přijít k Pánu, neboť z Boží strany není žádné zábrany. Prorok je ten, kdo napomíná a usměrňuje člověka, aby nesešel z této cesty k Bohu.
Ať přijmeme kteroukoliv interpretaci, pravdou vždy zůstává, že
Bůh má neustále nakročeno na setkání s člověkem. Bůh respektuje svobodu člověka a také jeho volbu opustit tuto cestu. Avšak i po odmítnutí jde vstříc člověku jako milující otec v podobenství O marnotratném synovi. Když zabloudí a ztratí se, hledá ho jako dobrý pastýř v podobenství O ztracené ovci. Když se zraní, laskavě mu ováže rány jako milosrdný Samaritán.
Vánoce, které se připravujeme slavit, jsou oslavou této neustálé Boží otevřenosti pro člověka.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 14. 12. 2017 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 16. 12. 2017; 18. 12. 2020 - 3374)
