Drazí bratři a sestry!
Dnes - na První adventní neděli - začínáme nový církevní rok. Advent každoročně prožíváme jako období duchovní přípravy na svátky Ježíšova narození. Duchovní hloubku Adventu naznačuje čtení z Markova evangelia, ve kterém Ježíš vyzývá své učedníky k bdělosti. Říká jim, že mají bdít, neboť nevědí, kdy se vrátí pán domu.
Boží výzva k bdělosti je výzvou k našemu obrácení. Je apelem na svědomí, abychom se v každém okamžiku života usilovali žít podle evangelia, a ne podle světa. Naše duchovní obrácení je spojeno s radostným očekáváním dobrého Pána. Ve druhém čtení z Listu Korinťanům apoštol Pavel připomíná, co má Bůh připravené pro ty, kteří ho následují: budou obohaceni milostí poznání Pána; a také dostanou sílu vytrvat bez úhony až do konce (porovnej. 1 Kor 1, 5-8).
Druhý vatikánský koncil v konstituci o církvi říká: "
Do společenství Církve jsou naplno začleněni ti, kteří mají Kristova Ducha, přijímají celé její zřízení a všechny v ní stanovené prostředky spásy a jsou v jejím viditelném organismu spojení s Kristem - který ji spravuje prostřednictvím nejvyššího velekněze a biskupů -, a to svazky vyznání víry, svátostí a církevního vedení a společenství. Ale nespasí se, přestože je začleněn do Církve, kdo nezůstanou v lásce, neboť zůstává sice v lůně Církve "tělem", ale ne "srdcem". Nikdo ze synů a z dcer Církve ať však nezapomíná, že své jedinečné postavení nemá připisovat svým zásluhám, ale má za ně vděčit osobitní Kristově milosti, a pokud s ní nebudou v souladu naše myšlenky, slova a skutky, nejenže se nespasíme, ale navíc budeme přísněji souzeni (LG, 14). Snahu o tento soulad našeho života s milostí členství v Kristově Církvi, která je od počátku katolická, nazýváme "katolickou identitou".
Společnost má určité představy, jak se má katolík chovat, co ho charakterizuje a jak se v ní angažuje. Tento obraz vychází z lidské zkušenosti, někdy může být nepravdivý a deformovaný, často je ovlivněn dějinami. Jsme katolíky, jsme hrdí na svou víru a Církev. To však neznamená, že bychom si nebyli vědomi mnoha lidských slabostí, které život Církve v dějinách provázely. Stejně naše hrdost neznamená, že bychom chtěli znevažovat lidi jiného přesvědčení. My jsme však ve víře hluboce přesvědčeni, že v naší Církvi se stává nejlépe viditelným právě to společenství, které založil sám Kristus, když pověřil apoštoly, aby šli, hlásali evangelium, učili národy a křtili je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého.
Katolická církev je naším domovem. Je to místo, kam se můžeme kdykoliv vrátit jako děti k rodičům. V našich kostelích nacházíme v Oltářní svátosti živého Krista, který nám skrze apoštoly slíbil, že zůstane s námi až do konce světa. Ve svátostech nacházíme velkou duchovní posilu pro náš každodenní život, abychom zůstali věrni našemu Mistrovi a měli dostatek sil překonávat překážky, které před nás klade každodenní život. Čím více prožívám své společenství s Pánem, tím více katolická víra proniká můj život. Čím pravidelněji přistupuji ke svátosti smíření a konám pokání, tím spíše dokážu ve svém svědomí správně rozlišit dobro od zla.
Drazí bratři a sestry!
Osobní vztah k Bohu je základem naší lidské a katolické identity. Mezi duchovním životem a vnějšími náboženskými projevy existuje úzký vztah. Pro katolíka je samozřejmostí navštěvovat bohoslužby o nedělích a zasvěcených svátcích či přistupovat k svátosti smíření. Pokud bychom se těchto zbožných úkonů vzdávali nebo je pravidelně vynechávali, vážně bychom se měli ptát sami sebe, jak prožíváme a rozvíjíme svou víru a nakolik nám na ní záleží.
Otázka náboženské praxe je zvláště naléhavá v případě výchovy dětí a mládeže.
Milí rodiče, chceme vám poděkovat za náboženskou výchovu, kterou dáváte svým dětem. Stejně vás chceme povzbudit, abyste s otevřeným srdcem věnovali ve svých rodinách prostor modlitbě a přicházeli společně na bohoslužby.
Vás,
chlapci a dívky, milá mládeži, chceme pozvat a povzbudit k odvaze budovat svůj život s Kristem. Mějte dobrou vůli a odvahu k modlitbě, přijímání svátostí a duchovnímu životu. Katolická církev je vaším domovem, vždy zde budete vítáni. Jednoho dne to budete vy, kdo bude v rodině předávat poselství evangelia dalším generacím.
Katolická identita se projevuje i ve společenském životě.
Žijeme v době, ve které musíme zápasit o takové hodnoty, které se staletí zdály samozřejmé. Naše země je dodnes poznamenána těžkým balvanem potratového zákona, který způsobil nesmírné množství utrpení a duchovních škod i mezi věřícími.
Stejně zápasíme o
zachování manželství jako svazku muže a ženy.
Manželství muže a ženy, ze kterého vzniká rodina, má svou výjimečnost, žádný jiný vztah mu nelze postavit na roveň. Zde však nejde jen o právo. Je důležité, abychom my sami svými rozhodnutími dokazovali, že to chápeme stejně. Mnoho mladých žije spolu bez sňatku. Jedním ze znaků naší identity by měla být odvaha dělat rozhodnutí, neutíkat před odpovědností. Rodinné vztahy nejsou na leasing, s možností vrácení či výměny.
Když lidé mají strach ze závazků, právě věřící by měli umět říci: "Jsem zde pro tebe: ve zdraví a štěstí, v nemoci i v neštěstí. Budu tě milovat a ctít po všechny dny svého života!"
Nepodlehněme malomyslnosti: nestavme budoucnost na písku, na soužití "na zkoušku". Projevme odvahu stavět s vírou - na skále svatosti, o kterou se lze opřít, když lidská křehkost nezvládá.
Pokud se ptáme, co odporuje katolické identitě, tak na prvním místě je to zanedbání našeho vztahu s Ježíšem Kristem a nemravný život. Pokud se na jedné straně účastníme bohoslužeb, ale zároveň víme, že jako lidé jsme v některé oblasti vážně selhali, měli bychom nastoupit na cestu možné nápravy a konat pokání.
Nemůžeme se smířit s tím, že svým způsobem života vydáváme špatné svědectví o společenství víry, do kterého se hlásíme. Ve stejném duchu tuto pravdu připomíná i sv. Pavel v prvním listě Korinťanům. Pokud trpí nebo naopak je vychvalovaný jeden úd, spolu s ním trpí nebo se radují všechny údy.
Katolické identitě protiřečí liberalismus, který relativizuje základní lidské a přirozené hodnoty. My katolíci nemůžeme souhlasit s eutanazií, údajnou možností volby při těhotenství; s roovou ideologií nebo se změnou pojmu manželství.
S katolickou identitou není v souladu ani taková forma vlastenectví, která klade národ nad jakékoliv jiné hodnoty. Jsme si vědomi, že soužití lidí různých národů, ras a jazyků není jednoduché.
Všichni jsme však stvořeni k Božímu obrazu; za každého člověka zemřel Kristus na kříži. V žádném případě nesmíme urážet, znevažovat nebo fyzicky útočit na lidi pro jejich barvu pleti, národnost nebo náboženství. Rasismus a antisemitismus s katolickou vírou nemají nic společného.
Všichni katolíci, ať už jako voliči nebo veřejní představitelé,
bychom se měli ve veřejném životě chovat tak, aby byly naše postoje v souladu s naší vírou, nikdy ne proti ní. Z toho vyplývá, že bychom v žádných volbách neměli podporovat takové kandidáty, jejichž postoje jsou v zásadních otázkách s naší vírou v rozporu.
Drazí bratři a sestry! Pán Ježíš nás v dnešním evangeliu vyzívá k bdělosti. Je to jeho žádost k oživení našeho duchovního života a k uvědomění si jeho smyslu. Jsme pozváni k hlubšímu a radostnějšímu společenství s Pánem.
Čím více budeme opravdu duchovně žít, tím autentičtější budou i naše vnější projevy: katolická víra se důsledněji projeví i v rodině, zaměstnání, škole i ve veřejném životě. Děkujeme vám za vaše úsilí zůstat Bohu věrní na každém místě, kam vás Bůh postavil.Vážíme si, že i v různých potížích, které denně překonáváte, hledáte pramen posily v modlitbě, Božím slově a Eucharistii. Do nastávajícího adventního období vám a vašim blízkým, na přímluvu Sedmibolestné Panny Marie, vyprošujeme hojnost Božích darů, abyste pak mohli prožít milostiplné a klidné Vánoce, které ať jsou předzvěstí i naší blažené věčnosti.
Ze srdce vás žehnají biskupové Slovenska
Převzato z
www.kbs.sk,
článek naleznete
zde.
