Evangelijní úryvek první neděle Adventu (Mk 13,33-37) vyjadřuje to, co je smyslem tohoto liturgického období. Obsahuje Ježíšovo usměrnění pro období mezi jeho prvním příchodem na svět v Betlémě a druhým příchodem ve slávě na konci časů. Bůh nám svěřil starost o svůj dům, kterým je Církev a svět. Čas druhého Kristova příchodu neznáme, ale víme, co se od nás očekává.
Začínáme slavit Advent
Z liturgického hlediska se Advent dělí na dvě období, přičemž hranici rozdělení tvoří datum 17. prosinec. První část Adventu se výběrem liturgických čtení a modliteb zaměřuje na druhý příchod Krista a úlohu věřícího o takový život, aby obstál při jeho příchodu.
Druhé období Adventu upozorňuje na bezprostřední oslavu prvního příchodu Božího Syna na tento svět před 2000 lety. Liturgické texty a modlitby nabízejí ty starozákonní úryvky, které hovoří o očekávaném mesiáši a novozákonní texty přinášejí události, které předcházely a provázely narození Ježíše Krista v Betlémě.
Svatý Bernard z Clairvaux (1090-1153) hovořil o třech příchodech Pána: "
Při svém prvním příchodu náš Pán přišel v našem těle a slabosti. Při svém druhém příchodu přichází v duchu a v moci. Při svém posledním příchodu bude viděn ve slávě a vznešenosti."
Slavení Adventu, do kterého právě vstupujeme, zahrnuje všechny tyto tři Pánovy příchody. Chci vyzvednout ten "třetí" - nynější příchod, když
Pán k nám přichází denně ve svátostech, především v Eucharisti, v liturgickém shromáždění věřících, v Písmu svatém, v osobní i společné modlitbě, ve službě druhým, zejména těm nejpotřebnějším. Otevřeme pro něj svá srdce, životy, rodiny, vztahy, přátelství...
Nepropadnout duchovní otupělosti
Obraz pána, který odchází na jistý čas z domu a svěří svůj majetek sluhům, je v evangeliích oblíbeným tématem. Nachází se v podobenstvích O věrném a moudrém sluhovi, O talentech, O hřivnách, O špatných vinařích. Ježíš adresuje toto podobenství svým učedníkům. Je napomenutím, aby ti, kteří se rozhodli následovat Krista, nepropadli duchovní otupělosti a aby je světské starosti nepohltily natolik, že by pozapomněli na pravý smysl svého poslání. V hluku reklam a nákupního shonu v předvánočním čase je to pro nás mimořádně aktuální upozornění.
Bděte!
Podobenství je součástí Ježíšovy eschatologické řeči ve 13. kapitole Markova evangelia, v níž za pomoci obrazů o povstání falešných mesiášů, přírodních katastrofách, pronásledování věřících Ježíš vyzývá k neustálé duchovní bdělosti až do druhého příchodu Syna člověka. Jednoznačně to potvrzují závěrečná slova "
Bděte!" (Mk 13,37). Toto povzbuzení je pro nás závazkem, abychom do naší přítomnosti už nyní měli Boha ve svém životě.
Marek zachoval zvláštní zmínku o vrátném. Jeho úkolem bylo hlídat vchod, aby se nikdo nepovolaný nedostal do domu a nezpůsobil nějakou škodu. Vrátný však musel bdít i proto, kdyby se pán vrátil nečekaně v noci, aby mu hned otevřel. Tím je zvýrazněna myšlenka neustálé duchovní bdělosti Ježíšových učedníků. Zmínka o čtyřech částech noci: večer, o půlnoci, za kuropění, ráno, odpovídá římskému rozdělení noci na čtvrtiny od 6. hodiny večer po 6. hodinu ráno. To odpovídá tradici, podle níž Markovo evangelium bylo sestaveno v Římě.
Bůh nám důvěřuje
Pán Ježíš v evangeliu říká: "
Každému určil práci." Pán nám důvěřuje. Život křesťana není nicneděláním. Má být vyplněn prací při šíření Kristova evangelia. Pamatujeme na to, že
i nás Pán pověřil prací šířit jeho evangelium a plníme toto poslání?
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 30. 11. 2017 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 30. 11. 2020; 28. 11. 2020 - 3353 přečtení)
