Je mnoho námitek vůči růženci, jako je koncentrace na Marii, která má údajně za následek marginalizaci Ježíše. Maria, Matka Boží, nás ale vede v růžencové modlitbě, odrážející celé Ježíšovo spásné dílo, ke svému Synu Ježíši Kristu.
Kardinál Meisner doporučoval ruským Němcům, kterým bylo za komunistické vlády zakázáno vlastnit Písmo svaté, modlitbu růžence jako shrnutí Písma. Růženec k tomu zahrnuje tři nejdůležitější základní modlitby a představuje nám tajemství Ježíšova života v jednotlivých větách.
Otče náš (Mt 6,7–15) nás naučil sám Ježíš a obsahuje vše, co pro své tělo a svoji
duši potřebujeme. Prosíme za posvěcení Božího jména, za konečný příchod Božího království, které začalo Ježíšovým narozením a skrze něj bude dokonáno v soudný den, stejně jako za uskutečnění Boží vůle. Vezdejší chléb, který si vyprošujeme od Otce, znamená stejně tak denní chléb, jako i svaté přijímání. Prosíme Boha za odpuštění svých hříchů, které nám uděluje ve svaté zpovědi, když také svým hříšníkům odpouštíme. To je nutná podmínka: „
Neodpustíte-li lidem, ani váš nebeský Otec neodpustí vaše prohřešky vám.“ (Mt 6,15) Prosbě, aby nás Bůh neuvedl do pokušení, se má rozumět tak, abychom v našich zkouškách nutných pro
spásu mohli s jeho milostí obstát. Bez pokušení a zkoušek by nikdo nemohl být zachráněn,
protože ve své pýše zapomínáme na Boha, když nás nechává běhat po zelených loukách. Prosba za zachránění před zlým se vztahuje na ďábla, hříchy stejně jako na všechny možné zlé situace a věci. Se šesti prosbami modlitby Otče náš darované Ježíšem jsme v průběhu
růžence dobře vybaveni a zůstáváme věrni slovu Písma svatého.
Také
Zdrávas, Maria je nám předáno v Bibli. Archanděl Gabriel přistoupil s následujícími slovy k Panně Marii: „
Raduj se, milostiplná; Pán je s tebou.“ (Lk 1,28)
Modlíme se podobnými slovy:
Zdrávas, Maria, milostiplná, Pán s tebou. Alžběta zvolá při Mariině příchodu, naplněna Duchem Svatým: „
Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého!“ (Lk 1,42) Také v modlitbě používáme místo slova „posvěcená“ starší slovo „požehnaná“, které znamená posvěcená i pochválená. Alžběta označuje pod vedením Ducha Svatého Marii jako Matku Páně. Pán je v Písmu svatém jedním z Božích jmen a Ježíš je opravdový Bůh. Církev doplnila tak právem
Zdrávas, Maria slovy: „
Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné nyní i v hodinu smrti naší. Amen.“ Jako Matka Páně, jako Matka Boží má Maria zvláštní přímluvnou sílu u trůnu svého Syna. To se stalo zřejmým
při svatbě v Káni (Jan 2,1–11) a pod křížem. Ježíš proměňuje na přímluvu své Matky vodu ve víno a svěřuje jí pod křížem Jana (Jan 19,25–27) a tím všechny lidi, což v obraze ochranného pláště Mariina nalezlo krásné umělecké vyjádření.
Článek o
Vyznání víry je rozvinut růžencovými tajemstvími, která tvoří centrum každého Zdrávasu a vypočítávají Ježíšova spásná znamení.
Vyznání víry začíná s Bohem, Všemohoucím (Ž 135,6), Otcem (Mt 11,27), který vše stvořil (Gn 1,1; Jan 1,3). Pro něj není nic nemožné (Lk 1,37), co je dobré a smysluplné. Protože Bůh je sama plnost, nemůže činit nic zlého. Respektuje svobodu svého stvoření, která je příčinou
zlého, když se nedrží Božích zákonů.
Ježíš je věčný Syn Otce (Jan 1,14) a tím opravdový Bůh.
Radostná tajemství popisují stání se člověkem a dětství našeho Pána a Boha Ježíše Krista. Ježíš je Pannou Marií počat z Ducha Svatého (Lk 1,35), přinesen ke své příbuzné Alžbětě (Lk 1,39–45), narozen v Betlémě (Lk 2,7), Marií v Betlémě obětován (Lk 2,22–24) a znovu nalezen (Lk 2,41–50).
Tajemství světla byla doplněna k růženci papežem Janem Pavlem II. podle spásných
znamení tradovaných v Písmě svatém. Nenachází se ve Vyznání víry, které se koncentruje na stání se člověkem, utrpení, smrt, pohřeb, sestup k zemřelým, vzkříšení a nanebevstoupení Ježíšovo, stejně jako na seslání Ducha, církev, svaté a opětný příchod Krista ke konečnému
soudu. Tajemství světla vypravují o pokřtění Ježíše Janem v Jordánu (Mk 1,9–11), o zázraku, který Ježíš vykonal na svatbě v Káni (Jan 2,1–11), o jeho zvěstování království Božího (Mk 1,15), o proměnění Ježíše na vysoké hoře (Mk 9,2–8) a o ustanovení Eucharistie při poslední
večeři (Mk 14,22–24).
Bolestná tajemství pojednávají o úzkostném strachu Ježíše na Olivové hoře, kde jeho pot kapal jako krev na zem (Lk 22,39–45), o jeho bičování (Mt 27,26), korunování trním
(Mt 27,27–31), nesení těžkého kříže (Jan 19,17) a o ukřižování na Golgotě (Jan 19,18–30).
Slavná tajemství oslavují Ježíšovo vzkříšení (Jan 20), jeho nanebevstoupení (Lk 24,50–53; Sk 1,4–11), seslání Ducha Ježíšem od Otce na Velikonoce (Sk 2), nanebevzetí Panny Marie, jakož i její korunování za Královnu nebe.
Pro nanebevzetí Panny Marie nenalézáme žádné přímé svědectví z Písma svatého, protože Panna Maria byla a je plná milosti (Lk 1,28) a není a nebyla jako Neposkvrněné Početí nikdy odtržena od Boží lásky: to znamená, že Maria nebyla stižena dědičným hříchem ani žádným
osobním hříchem. Proto je ihned na konci svého pozemského života s tělem a duší vzata Ježíšem na nebe a tam korunována jako královna (Lumen gentium 59).
Kdo se modlí růženec, je zcela usazen v Duchu Svatém a Tradici církve, aniž by mu bylo poskytnuto Písmo svaté. Při bohoslužbách se Písmu svatému vzdává čest kadidlem jako Božímu slovu. Jako Boží slovo je také čteno a vykládáno. Apoštolové slyšeli Boží slovo a hlásali je. Oni sami (Matouš a Jan) nebo jejich spolupracovníci napsali Ježíšova slova a popsali jeho skutky v síle Ducha Svatého. Marek byl spolupracovníkem Petra a Lukáš Pavla.
Nelze oddělovat Písmo svaté od církve ani od Tradice (=ústní předávání v hlásání a bohoslužbě). Písmo svaté nám traduje prorocká slova Mariina „
Ano, od nynějška mě budou blahoslavit všechna
pokolení“ (Lk 1,48), která se také uchovala v modlitbě růžence. Skrze Pannu Marii
dospíváme k jejímu Synu Ježíši, tuto cestu si vzít nenecháme.
S Božským Dítkem Máti, rač nám požehnání dáti. Amen.
Z
Der Fels 10/2016 přeložil -jn-
Převzato z časopisu Světlo 39 (1. 10. 2017), str. 10-11
Archív periodika Světlo, rok 2017 je zde
