Naděje vadnoucích věnců (post-dušičkové zamyšlení)

Za námi jsou dny, ve kterých i civilní kalendář připomíná ty, kdo s námi na tomto světě byli, a už nejsou. Je s tím spojeno leccos: hřbitovy plné světel, tržby zahradníků i policejní kontroly na silnicích. A ledacos lze z těchto dnů také vyčíst, i když ne hned na první pohled: Třeba toto





Třeba to, že mnoho lidí s citlivostí a důrazem vnímá své místo v prostoru a čase. Jinak by totiž nepřicházeli (zvlášť v těchto dnech) rok co rok na místa, kde spočinula těla jejich blízkých. A tak to snad s onou vykořeněností, o níž se oprávněně mluví, nebude úplně nejhorší. U rodinného hrobu se možná snáze a příhodněji připomene, že odněkud vycházím a že také můj život bude jednou hotovým dílem, za které bych se nechtěl stydět.

Nebo to, že ani témata bolestivá a smutná nevylučují krásu. Vždyť nakolik je to možné, snažíme se hroby svých milých doplnit prvky, jež lahodí oku. To ujistí, že svět netvoří jen úsměvy profesionálně krásných tváří na letáku se slevami. A že s trochou přiměřenosti a vkusu existuje i krása obyčejná a prostá také na místech, která svým účelem krásná nejsou.

Nebo to, že hranice mezi lidmi sice ztíží cestu, ale nezničí vztah, pokud oni sami nechtějí. A pokud to platí o hranicích smrti, čím spíše tomu tak je u hranic, které na čas klade majetek nebo třeba politika?

A také to, že si lze aspoň někdy udělat čas na své nejbližší. Tuším, že nad hroby leckoho napadá, co chtěl tomu či onomu ještě říct... A snad odejde s odhodláním neodkládat setkání s těmi, které má u sebe dnes.

Snad i to, že mnoho zdánlivě zásadních problémů života nakonec nemá až tak velký význam. V nejednom hrobě vedle sebe pokojně spočinuli ti, kterým to za života nešlo. Není to tak, že by nakonec bylo všechno jedno, ale nad mnoha spory, které ničily životy jednotlivců i celých rodin, pak visí otázka: Stálo to vůbec za to?

Možná se stane, že někdo splní svou věnečkovou povinnost a na hřbitov se dostane zase až za rok. Ale ani tak by ta letošní návštěva nebyla marná, pokud vedla aspoň k drobnému zastavení ve chvatu života. Možná někoho nasměrovala k tomu, že k hrobu svých blízkých přijde mnohem dřív a kromě mrtvých se bude věnovat také živým, včetně sebe. Pak nezbývá než připomenout slova Písma: Silná jako smrt je láska (Píseň písní 8, 6).

jáhen Pavel Černuška

Převzato z www.farnosthalenkovice.eu, článek ze 13. 11. 2017 naleznete zde.