"
Katolíci, kteří usilují zůstat věrní "nejvzácnějšímu pokladu", své katolické víře, musí být při vydávání svědectví o ní připraveni i na mučednictví, a to nejen před pohany a nevěřícími, ale i před jinými katolíky, kteří odpadli od víry", řekl ve svém proslovu kazašský biskup Athanasius Schneider.
Tento pomocný kazašský biskup z Astany přednesl ve čtvrtek (19. 10.) na '
Mezinárodní konferenci o kontrole porodnosti' zásadní projev. Online sympozium bylo zaměřeno na hrozbu, kterou představuje kontrola porodnosti a na zkoumání způsobů, jakými radikální nepřátelé života podkopávají a rozvracejí Katolickou církev. Konference se konala v The Lepanto Institutu.
Biskup ve svém proslovu, nazvaném "
Katolická víra a mučednictví", řekl všem účastníkům, že náš Pán přislíbil: "
Buď věrný až do smrti a dám ti věnec života" (Zj 2, 10).
"
Tato slova našeho Pána jsou posvátnou úlohou každého křesťana. Být věrný znamená držet se víry, kterou nám v celé její integritě, čistotě a nádheře vložil do duše Trojjediný Bůh. Máme podle ní žít bez toho, abychom něco měnili na neměnitelných pravdách, nebo k nim něco přidávali", pokračuje biskup Schneider a dodává, že
když se katolík nedrží své víry, upadá do bludu: "Bludařství (hereze) je nevěrnost víře ... Bludař, na rozdíl od pravého katolíka, sice stále akceptuje dogmata víry, ale pouze ty, které si sám vybere a které mu vyhovují."
Hříchy proti víře jsou podle biskupa Schneidera "
největšími morálními hříchy, kromě hříchů proti božským ctnostem naději a lásce."
Biskup povzbuzuje věřící katolíky, aby se nenechali znepokojovat tvrzením, že "věrnost v katolické víře je obvykle už jen záležitostí menšiny."
I z menšiny však může být někdo povolán k mučednictví jako svědek pravdy víry.
Biskup Schneider cituje i sv. Tomáše Akvinského: "
Mučedníci jsou povoláni stát se svědky víry, protože tělesným utrpením, končícím se smrtí, přinášejí svědectví pravdě; ne však jakékoliv pravdě, ale pravdě, která je v souladu s bohabojnosti; takové, jakou nám dal poznat Kristus. Proto jsou i Kristovi mučedníci zároveň jeho svědky, svědky víry v něj. Tato pravda je tedy pravdou víry a proto i důvodem každého mučednictví je pravda víry."
"
Někteří mučedníci jsou povoláni svědčit o pravdách víry před jinými křesťany, takovými, kteří se zřekli víry", pokračuje a dodává: "
Věrnost katolické víře a křesťanské mučednictví nevyžaduje jen nebojácné vyznání o Boží pravdě před pohany a nevěřícími, ale i před křesťany, kteří odpadli od víry."
V této souvislosti dává biskup Schneider za příklad
sira Johna Burkea z Brittas v Irsku, který počátkem 17. století svědčil o pravdách katolické víry do té míry, až ho dali jiní křesťané popravit:
"Jednoho nedělního rána se na hradě Johna Burkea shromažďovali katolíci na mši, kterou měl celebrovat tajný kněz. Zrádce však uvědomil představitele veřejné moci a dům, ve kterém se měla konat bohoslužba, najednou obklíčili vojáci. Kapitán požádal, aby ho pustili dovnitř. Sir Burke mu na to odpověděl, že může svobodně vstoupit, pokud se vyzpovídá a povzbudí k tomu i své společníky, jinak musí zůstat venku, protože nevěřící se nemá účastnit na tom, co je posvátné, a svaté věci se nemají házet psům, ani perly sviním.
Burkemu se nakonec podařilo uprchnout a odplout, ale později ho chytili a zajali. Na veřejném soudním jednání mu předseda soudu řekl, že s ním bude vlídně zacházet, pokud splní přání krále ve všem, co se týká víry a náboženství, jinak že bude odsouzen na smrt. S Johnem Burkem to ani nehnulo.
Rozsudek smrti (měli ho oběsit, setnout a rozčtvrtit, avšak díky jeho rostoucí popularitě upustili od rozčtvrcením a tělo po popravě vrátili rodině; pozn. překl.) si vyslechl s klidem a rozvahou a řekl, že ho těší, že ti, co takto uškodí jeho tělu, nemají žádnou moc nad jeho duší. Vyjádřil svůj odpor vůči bludařským doktrínám a názorům a svou upřímnou touhu být poslušným nauky katolické církve, v kruhu které si přeje zemřít.
Když přicházeli k popravišti, požádal, aby ho složili na zem, protože chtěl k němu přijít po kolenou. Vyhověli mu.
John Burke prožíval takový klid a radost, jakoby šel na přepychovou hostinu. Na poslední chvíli mu ještě nabídli milost, vrácení pozemků a čestné postavení, pokud složí přísahu, v níž uzná krále za hlavu církve, a zúčastní se protestantské bohoslužby. Řekl, že ani za celý svět takto neurazí Boha a neprohřeší se proti němu; nevymění nebe za zem. Řekl, že se i on s odporem zříká všeho, co Katolická církev odmítá a zavrhuje. John Burke zemřel v prosinci 1607 v Limericku."
Biskup Schneider vyzval všechny katolíky, aby se pevně drželi svého "
nejvzácnějšího pokladu", své víry, "
kterou jim Bůh vložil do duše v okamžiku křtu."
"Pod touto 'vírou' myslím celistvou, čistou, pravou katolickou víru", řekl a dodal:
"Všechny vás povzbuzuji, abyste si uchovávali nejvzácnější poklad, jaký máte, svou katolickou víru. Ať zůstane nezměněná a čistá; proste Pána o tu největší milost, kterou je setrvat ve věrnosti katolické víře až do smrti. Buďte vždy připraveni, spolu s celým lidstvem, bránit víru a vyznávat ji neochvějně a s láskou."
"Všem vám přeji, abyste byli muži a ženami činu, abyste pravdu své víry žili a šířili ve světě, a stali se tak největšími dobrodinci světa", řekl na závěr biskup Schneider.
Zdroj:
www.lifesitenews.com, 20. 10. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z 26. 10. 2017 naleznete
zde.
