Evangelijní úryvek nejbližší neděle (Mt 22,15-21) nám nabízí k zamyšlení vztah mezi lidskou autoritou a principy samotného Boha. Jde o rozlišování, v němž dnešní západní civilizace selhává snad nejvýrazněji.
Syn člověka přišel, aby sloužil
Denár, o kterém se mluví v evangeliu, vyjevil s největší pravděpodobností císaře Tiberia, který vládl v Římské říši v letech 14-37 po Kr. Na minci byl zkrácený nápis: TI CAESAR DIVI AVG F AVGVSTVS - Tiberius, Cézar, syn božského Augusta, Augustus. Na druhé straně mince byla vyobrazena Livie Drusilla, Tiberiova matka. Na minci byl nápis PONTIFF MAXIM - Nejvyšší kněz, neboť císař stál na čele římského náboženství. Nejde jen o minci. Peníz symbolizuje kult císaře, který o sobě prohlašoval, že je božím synem. Tváří v tvář stojí Ježíš z Nazareta, který také nese titul Božího Syna, ale představuje totálně odlišné chápání autority. Za římského císaře umírali jeho poddaní velmi často nedobrovolně. Kristus přišel, aby dobrovolně sloužil a dal svůj život jako výkupnou oběť za lidi.
Motiv položené otázky
Řecký text jedinkrát v celém Novém zákoně pouze na tomto místo používá sloveso pagideuo - klást past. Původně sloveso označovalo nastražení pasti při chytání ptáků. V obrazném významu označuje použití výroku nebo slova člověka jako argument proti němu. Evangelista Matouš zřetelně vystihuje důvod položené otázky ze strany herodiánů, kteří byli stoupenci potomků Heroda Velikého. Ať Ježíš odpoví jakkoliv, vždy bude důvod ho odsoudit. Když se vyjádří proti placení, bude obviněn jako buřič, na co byli Římané mimořádně citliví. Pokud se vysloví pro placení, čeká ho zavržení ze strany vlastního národa, protože daň vyjadřovala ovládnutí cizí mocností. Každá doba má bohužel takové herodiány, jejichž palivem smyslu života není touha po pravdě, ani láska k člověku, ale jejich jediným motivem je zničit druhého člověka ať už doslova nebo morálně.
Společnost krátkozrakých řešení
Tázající si dali záležet, aby položili otázku na způsob "ano" - "ne" odpovědi. I v naší době a společnosti tento způsob dotazů je oblíbeným způsobem levných, rychlých a populistických odpovědí. Chybí snaha jít na podstatu, vnímat kontext, snažit se identifikovat skutečné příčiny a nabízet skutečná řešení. Při léčení nestačí jen narychlo zakrýt příznaky, ale stanovit přesnou diagnózu, aby se mohly podat léky, které účinně povedou ke skutečnému uzdravení. Kristus tak nejednou sedí na lavici obžalovaných, protože svou naukou nezapadá do tohoto černo-bílého vidění dnešního člověka. Církev je z tohoto důvodu označována za brzdu moderní společnosti. Stačí zmínit témata jako je potrat, eutanazie, manželství a rodina, chudoba ... Kolik rychlých a povrchních řešení jménem údajného štěstí člověka.
Ježíš se nevyhýbá odpovědi, ale nabízí hlubší analýzu.
Jeho odpověď "
dát Bohu Boží a císaři císařovo" totiž stanoví zcela principiální otázku: Co náleží lidské autoritě a kde už jde o věci, které přesahují kompetence člověka? Zde nejde o vymezení kompetencí, aby si Bůh a člověk navzájem nepřekáželi. V konečném důsledku vše - lidský život, talenty a pod. jsou Božím darem, jak to vystihl apoštol Pavel: "
Co máš, co jsi nedostal. A když si dostal, co se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?" (1 Kor 4,7) Před několika lety vyšla na Slovensku kniha "Co je císařovo císaři", jejímž autorem je americký arcibiskup Charles Chaput.
Arcibiskup v knize velmi otevřeně zdůrazňuje, že
poslání věřících lidí měnit svět k dobrému nelze naplnit bez přímé angažovanosti při tvorbě zákonů, tzn. při správě věcí veřejných, tedy v politice. Jako příklad veřejné služby klade anglického politika svatého Tomáše Mora (1478-1535), který se nikdy nesnížil k mlčení a alibismu, když šlo o morální zásady. Morus si velmi zodpovědně plnil své občanské a pracovní povinnosti v duchu "císaři císařovo" i v tak vysoké pozici, jakou byl úřad královského kancléře. Stejně však jasně rozlišoval, že "Bohu patří Boží", tzn. jsou hodnoty a rozhodnutí, ve kterých žádná lidská autorita nemůže stát nad Bohem.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 19. 10. 2017 naleznete
zde.
