Novodobí kandidáti na svatost nejsou nedosažitelní hrdinové, ale mladí věřící běžných dní.
I když to zdánlivě vypadá tak, že světci v katolické církvi se stávají pouze velcí hrdinové z dávné minulosti, není to tak.
V posledních letech stoupá počet procesů blahořečení obyčejných věřících, kteří ukázali své hrdinství ve věrném prožívání své víry v každodennosti. Z desítek příběhů jsem vybrala dva nejaktuálnější.
Jde o dva teenagery původem z Itálie, jejichž život ovlivnil množství jejich vrstevníků.
Angelica Tiraboschi zemřela na rakovinu jako devatenáctiletá v srpnu 2015 a už se v Církvi sbírají svědectví pro otevření procesu blahořečení. Její příběh je přitom velmi jednoduchý. Na prahu dospělosti se dozvěděla zdrcující diagnózu, rakovinu prsu, se kterou bojovala čtrnáct měsíců, dokud se nerozšířila i na mozek. O jejím přijetí nemoci a nastávající smrti vyšla kniha od teologa Cristiana Bonaldiho.
Angelica se narodila v Treviglio v roce 1995 jako první dítě svých rodičů, po ní následoval ještě bratr Simone. Když měla osm let, tedy v době, kdy se připravovala na první svaté přijímání, poznala společenství Obnova v Duchu Svatém, ve kterém se začalo její vědomé prohlubování se ve víře.
"
Žila v odevzdanosti vůli Boží. Její příběh je jako románem o lásce, Bůh je v něm svůdce a Angelica se mu nebrání. Každodenně přistupovala k Eucharistii, pravidelně se modlila růženec a často přistupovala k svaté zpovědi, tyto tři nástroje považovala za cestu, jak se setkat s Bohem," píše autor knihy o Angelic.
"
Zásadním momentem pro ni bylo i biřmování, během něhož cítila silnou přítomnost Ducha Svatého. Ve škole se věnovala svým spolužákům, pro které byla příkladem, vedla s nimi hluboké duchovní rozhovory a získala si i ty, kteří byli skeptičtí."
V létě po maturitě se dozvěděla o své nemoci. Dělala animátorku ve farnosti a svůj život žila naplno, chtěla jít studovat na univerzitu. Nejprve se zdálo, že nemoc bude možné léčit, pak se však projevila v celé své agresivitě. Angelica zanechala po sobě množství textů a sms zpráv, které psala během nemoci svým blízkým. V jedné z nich píše: "
Buďme pozorní, my, kteří žijeme, nezahazujme svůj čas. Žijme intenzivně a konejme dobro, rozdávajíc radost a lásku druhým."
"Kříž budu nést já"
Měla pocit, že léčba zabrala, koncem srpna 2015 však pocítila silné bolesti hlavy, rakovina metastázovala. V jejím zápisníku našli přepsanou její oblíbenou myšlenku.
"Neboť nemůžeme změnit směr větru, ale můžeme nastavit plachty tak, abychom dosáhli svého cíle v Kristu Ježíši, našem Pánu."
Lékaři jí ještě naplánovali cyklus radioterapii, ale nestihla ho už podstoupit. Na její pohřeb přišla tisícovka lidí z celého okolí.
Angelicyn otec se po pohřbu vyjádřil, že "
není hodný takové dcery." Novináři z L'Echo di Bergamo vypráví, že když se jeho dcera dozvěděla o své nemoci, řekla mu:
"Tati, je to vůle Boží, nedělej si starosti: kříž budu nést já. Ale když budu unavená, tak ti ho na chvíli dám. A pak si ho opět vezmu zpátky."
Po smrti Angelicy se udála řada obrácení v jejím bezprostředním okolí. Například jeden chlapec, který delší dobu hledal svou cestu v životě, se po jejím pohřbu rozhodl vstoupit do kněžského semináře. Množství lidí se chodí modlit na její hrob a prosit o pomoc v nemoci. Pro tyto události se již intenzivně hovoří o možném zahájení procesu jejího blahořečení.
Po smrti Angelicy se udála řada obrácení v jejím bezprostředním okolí. Například jeden chlapec, který delší dobu hledal svou cestu v životě, se po jejím pohřbu rozhodl vstoupit do kněžského semináře. Množství lidí se chodí modlit na její hrob a prosit o pomoc v nemoci. Pro tyto události se již intenzivně hovoří o možném zahájení procesu jejího blahořečení.
Angelica se během své nemoci inspirovala příběhy blahoslavené
Chiary Luce Badano a
Giulie Gabrieli, které obě zemřely nedávno v mladém věku a jejich příběhy vyšly také knižně.
Blahoslavený Carlo Acutis ?
Dalším "svatým" obyčejné každodennosti je i teenager, počítačový génius
Carlo Acute. Narodil se v Londýně v roce 1991, kam se rodiče přestěhovali kvůli práci, avšak později vyrůstal v italském Miláně, odkud rodina pochází.
Už v raném dětství rodiče pochopili, že Carlo má výjimečnou inteligenci a schopnost pracovat s počítačovými programy. Studuje na prestižním lyceu, které vedou jezuité. Má slunnou povahu, spoustu kamarádů, kteří na něj vzpomínají jako na velmi dobrého člověka, který nikoho nevylučoval.
Vytvářel webové stránky, stříhal krátká videa, vytvářel vlastní programy a algoritmy. Co ho odlišovalo od jeho vrstevníků, byl osobní vztah s Ježíšem, prožívá s ním intenzivně všechny události svého života. Přestože vyrůstal ve věřící rodině, sám svobodně si volí cestu žitého křesťanství. Od prvního svatého přijímání, ke kterému přistoupil v sedmi letech, chodí denně na mši, modlí se růženec, medituje před oltářní Svátostí a každý týden se zpovídá. "
Eucharistie je moje dálnice do nebe," říkával své mámě Carlo Acute.
Vytvořil virtuální výstavu eucharistických zázraků, která putovala po desetitisících amerických farností. Internet vnímal jako nástroj nové evangelizace.
Dělá dobrovolníka v menze mezi nejchudšími, vede katecheze. Kamarádi ho znali jako věčně usmátého. V jednom ze svých textů Carlo píše:
"Smutek je pohled nasměrovaný na nás samotné, radost je pohled nasměrovaný směrem k Bohu."
Carlo umírá ve věku patnácti let 12. října 2006, tedy přesně před jedenácti lety, na následky akutní náhlé leukémie. Po jeho smrti lidé rodičům hlásí množství konverzí na přímluvu jejich syna. Církev dnes Carla Acutisa nazývá moderním světcem a budoucím patronem světa internetu.
(Na Fatym. com vydáno 2.12. 2017)
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 12. 10. 2017 naleznete
zde.
