Na začátek definice některých pojmů, o kterých bude řeč v článku:
Zázrak, Účinek zázraku, Důkaz o pravosti zázraku, Původce zázraku, Účel zázraků
Eucharistické zázraky, Mariánská zjevení, zázraky spojené se svatými, zázraky všedního dne...
Co chce Bůh těmito zázraky říct a potvrdit?
Zázrak - událost, jev nadpřirozené povahy, který nelze vysvětlit na základě přirozených jevů a fyzikálních zákonů, častokrát je s nimi v rozporu. Uskutečněný na základě vůle samotného Původce zázraku, někdy vyprošený a vymodlený i obyčejným člověkem.
Účinek zázraku je nějaké dobro a jeho dosah a důsledky daleko převyšují samotný zázrak.
Důkaz o pravosti zázraku - vědecké zkoumání nezávislých odborníků, svědectví zúčastněných zázraku, způsob a svědectví života člověka nebo lidi, se kterými byl spojen zázrak, čas během něhož se zkoumá pravost zázraku, jiné zázraky doprovázející původní zázrak, duchovní ovoce a vliv zázraku na víru lidí, obrácení a hluboké proměny hříšníků.
Původce zázraku - ten komu je dána veškerá moc na Nebi i na Zemi, Pán nad vším tvorstvem, Věčný Bůh. Ten od koho pochází všechno Dobro a je Láska a Milosrdenství. Protože dobrem a požehnáním jsou i samotné zázraky a jejich účinky v životě křesťanů.
Účel zázraků - oslava Boha, důkaz Jeho lásky k lidem a posílení ve víře v Něho.
***@***
Ježíš již během svého pozemského života vykonal několik obdivuhodných zázraků. Na více místech v Písmu se zdá, že tyto zázraky konal neochotně a jakoby násilím. Při prvním zázraku proměnění vody na víno v Káně Galilejské se nejprve brání, že ještě nepřišel jeho čas: "
co je mě a tobě do toho ženo? Ještě nepřišla má hodina" (Jan 2,4), později se přísně oboří na farizeje a saduceje žádající znamení z nebe: "
Zlé a nevěrné pokolení žádá znamení. Ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení proroka Jonáše" (Mt 12,39). Neučiní zázrak ani když mlčky stojí před židovskou veleradou a Pilátem, odmítá udělat zázrak na výzvu lotra na kříži ... Ježíš nechtěl, aby se lidé chodili dívat na jeho zázraky, ale aby uvěřili v jeho slova, aby uvěřili v něj jako v Božího syna a Spasitele. Aby bylo snazší pro jeho učedníky uvěřit jeho slovu, koná i zázraky, aby ukázal svou Božskou moc. Nekoná zázraky samoúčelně, na počkání, a tehdy když to od něj očekávají. Zázraky koná tehdy, pokud to On uzná za nutné. Paradoxně nekoná zázraky před těmi, kteří v něj nevěří, ačkoli "logicky" by se dalo předpokládat, že by nějakým zázrakem přesvědčil i ty nejvíc pochybující. Ne, on konal zázraky pro ty, kteří v něj uvěřili, kteří uvěřili, že je může vykonat. Tato víra lidí v něj byla jakoby na začátku každého jeho zázraku. Ježíš se ptá: věříš, že to umím vykonat? A po vyslovení kladné odpovědi Ježíš říká: "
jdi, ať se Ti stane, jak jsi uvěřil" (Mt, 8,13) nebo na jiném místě "
Vstaň a jdi, tvá víra tě uzdravila" (Lk 17,19. Ježíšovy zázraky nebyly v první řadě ani tak určeny tomu resp. těm, na kom byly zázraky provedeny, jako spíše těm, kteří byli svědky tohoto zázraku, aby je upevnil ve víře v Něho. Jsou zapsané pro nás v Písmu, abychom také věřili v Něho.
Ačkoli nejčastějšími svědky jeho zázraků byli apoštolové a učedníci, a zdálo by se, že jejich víra musí být na základě tolika zázraků a svědectví o jeho Božské moci pevná a neochvějná, přece se jejich víra otřásá v základech, když Ježíš podstupuje potupnou smrt na kříži. Mnozí zapomínají a začínají pochybovat o něm, ačkoli jim o tom říkal dopředu. Jako první ho 3x zapírá Petr. A Tomáš, jako prototyp všech pochybovačů, chce opět nějaké znamení a důkaz, neboť mu nestačí Ježíšovo předtím vyslovené ujištění, ani svědectví ostatních apoštolů, kteří ho viděli po Jeho zmrtvýchvstání. Tomáš je tak předobrazem všech pochybujících, kteří říkají: uvěřil bych v Boha, ale chci jednoznačný důkaz,
chci vidět nějaký zázrak, pak uvěřím. Tomášova potřeba vidět zázrak také naznačuje potřebu lidí vidět zázraky, vidět a nechat se přesvědčit o Boží moci. Ježíš však Tomášovi a s ním i všem ostatním říká: "
Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili" (Jan 20,29).
Jak by to bylo jednoduché! Vždy když nás zachvátí pochybnosti, nebo se nám zachce něco mít, dosáhnout, nebo vyhnout se něčemu špatnému, požádáme Boha o nějaký malý zázrak a hned se naše víra upevní. Díky Bohu, nebo naštěstí
to ale takhle nefunguje. Bůh není žádný automat na zázraky. Nakonec, to by už ani nebyla víra, ale jistota potvrzovaná neustálými zázraky. Žádný vnitřní boj, neustálý zápas o svou víru.
A co tedy zbývá nám, kteří jsme neměli tu výsadu vidět a zažít alespoň některý z Ježíšových zázraků? Skončila už doba zázraků vystoupením Ježíše k Otci před zraky apoštolů a učedníků nebo příchodem Ducha v podobě ohnivých jazyků?
Nechává nás Bůh, Ježíš v temnotě našich pochybností nebo občas pomůže, jako Tomášovi, naší slabé víře?
Ježíš dal moc konat zázraky i apoštolům, které poslal do všech končin země, aby šířili evangelium. A přestože už nežijeme ani dobu prvních apoštolů a jejich učedníků,
Bůh pamatuje na naši lidskou slabost a větší či menší potřebu vidět zázraky. A proto přichází na pomoc naší slabé víře a podle své vůle, v čase a tam, kde to uzná za vhodné, koná zázraky. Zázraky, které sice nic nepřidávají a nemění na poselství evangelia, na cestě ke spáse, kterou je Ježíš, ale slouží k povzbuzení ve víře a na obrácení mnohých. A zároveň potvrzují zásadní pravdy evangelia a učení Církve. Je pravda, že
nikdo by neměl zakládat svou víru jen na těchto zázracích, nebo na očekávání zázraků v jeho životě. Je třeba je vnímat pouze v kontextu Písma, učení Církve a osobního prožívání víry v Ježíše v Duchu Svatém.
Umím pochopit postoj těch, kteří nyní kroutí hlavami a říkají si, že křesťanovi k víře nejsou potřeba nějaké zázraky, i postoj ateistů, kteří zpochybňují možnost samotného zázraku s tím, že buď jde o nějaký podvod, výmysl Církve nebo nějaký jev, který všemocná věda jednou vysvětlí. Slyším i námitky bratrů protestantů, že nic takového není možné, protože se o tom nepíše v Písmu. Samozřejmě,
opatrnost je namístě a není třeba všemu hned věřit a přistupovat k tomu naivně.
Když se v romské osadě přeřízlo poleno a letokruhy někomu připomněly obrysy Ježíšovy hlavy, s jistotou a bez jakýchkoli pochybností se to nedá považovat za zázrak, ale jen za Dežovu bujnou fantazii :-).
Církev a její hierarchie je velmi opatrná v těchto věcech a než nějaký zázrak uzná, podrobí ho dlouholetému zkoumání, hledáním jiných vysvětlení uskutečnění zázraku jako něco nadpřirozeného, vyhodnocuje jak potencionální zázrak ovlivňuje víru lidí, tedy sleduje jeho duchovní ovoce. Souběžně s tímto zkoumáním Církve se "zázrak" zkoumá i různými vědeckými týmy, kde zázrak posuzují z hlediska platných fyzikálních zákonů a vědeckých postupů. Výsledek takových nezávislých zkoumání je také pro Církev jeden z argumentů pro uznání či neuznání zázraku.
Církev proto bez jakýchkoliv pochybností o Božské podstatě zázraku upozorňuje své věřící na
mnohé eucharistické zázraky, kde se proměněná hostie v rukou kněze změnila na kousek srdečního živého svalu, nebo se proměněné víno mění na krev, která zůstala zachována jako sraženina a stává se tekutou během několika dní v roce (krev sv. Januária). Takových zázraků, do nejmenších detailů vícenásobně prozkoumaných a doložených různými komisemi a vědci, je 132 po celém světě, z toho mimořádných je 16.
16 největších eucharistickych_zázraků
www.saints.svetlonevidiacim.sk/
16_najvacsich_eucharistickych_zazrakov.htm
Co chtěl Bůh, Ježíš těmito zázraky říct a potvrdit? Nic víc a nic méně, jen to, že
Ježíš je v okamžiku proměňování opravdu přítomen v Eucharistii, kdy se chléb a víno zvláštním způsobem přepodstatňují v Tělo a Krev Ježíše Krista. Při každé mši sv., kdy se zpřítomňuje tatáž oběť Ježíše na kříži, se toto Tělo a Krev dává jako pokrm pro ty, kteří věří, že: "toto je moje Tělo a moje Krev, která se dává za vás a za všechny na odpuštění hříchů". tyto zázraky hovoří o tom, jak je třeba chápat Ježíšova slova z Písma o "Těle a Krvi, která se obětuje za Vás". Jaká škoda pro všechny, kteří odmítají a nevěří v tento zázrak!
Církev uznává i mnohá, tzv.
Mariánská zjevení, kde se Maria zjevuje dětem nebo i dospělým s poselstvím pro svět. S poselstvím, které vždy obsahuje výzvu k následování Ježíše, výzvu k pokání a modlitbě. Uznanými mariánskými zjeveními jsou například zjevení panny Marie v portugalské Fatimě, ve francouzských Lurdech, v mexické Guadalupe. Na posměšky o pravosti takových zjevení jen doporučuji si něco přečíst od přímých účastníků těchto zjevení nebo navštívit tato místa. Např. cca 80 tisíc lidí ve Fatimě vidělo zázrak "tančícího" Slunce. Je třeba si přečíst lékařské zprávy užaslých lékařů, kteří viděli jak mrzáci začali chodit, slepí od narození začali vidět apod. O zázracích přeměny lidských srdcí a tisíců obrácení ani nemluvím, ačkoli tyto vnitřní zázraky a proměny duše jsou asi největšími. Co chtěl Bůh, Ježíš, těmito mariánskými zjeveními říct a potvrdit? Určitě to, že
Maria, Jeho matka má v Nebi výsadní postavení, že modlitby k Marii s prosbou o přímluvu u Ježíše jsou mu milé a účinné. Je to důkaz, že Maria, tak jako i jiní svatí mohou slyšet naše modlitby, předkládat je Bohu. A také, že Maria mluví k nám a stále poukazuje pouze na Ježíše. O opatrnosti Církve ohledně uznání pravosti zjevení svědčí i dosavadní neuznání zjevení v Medžugorji, vůči tomuto zjevení je skeptický i papež František. Ačkoli toto místo přináší bohaté duchovní ovoce, mnohočetné obrácení a pro mnohé i zázraky. Chce to čas, aby církev v Duchu Svatém správně rozhodla i v tomto případě.
O zázracích spojených se svatými se toho už napsalo hodně. Ať už to byly zázraky doprovázející tyto světce během jejich života (dar proroctví, bilokace, ozdravování těla ale především duše), nebo i zázraky, které se ukázaly až po jejich smrti (neporušenost jejich těla po desetiletích v hrobě, zázraky, které se připisují jejich přímluvě apod.). Za všechny svaté doporučuji přečíst si životopis o sv. Charbelovi a zázracích, které učinil po smrti.
Co tím chtěl říci Bůh?
Toto jsou moji svědci, lidé, kteří věrně naplňovali Evangelium, následovali mě až na kříž a milovali mě a lidi až do krajnosti. Jsou svědci víry v Kristovu Církev a její učení.
Je mnoho zázraků, se kterými se denně konfrontujeme, přičemž si ani neuvědomujeme, že jde o zázrak. Je to proto, že nám zevšedněly, považujeme je za samozřejmost. Možná i proto, že jsme ve víru světa
ztratili schopnost jako dítě žasnout nad Božími zázraky, jimiž nás zahrnuje.
Přestali jsme cítit vděčnost Bohu, stáváme se pochybovačnými, vysmíváme se těm, kteří se ještě dokáží nadchnout a být jako děti. Například nad našim světem, který je stvořený tak dokonale, nad zrozením nového člověka, nad nekonečností vesmíru, který připomíná nekonečnost Boha.
Nevidíme Boží každodenní zázraky, jimiž Bůh oslavuje sám sebe a jimiž nám říká jak nás miluje. Jsme zaneprázdněni prací, hádkami kdo je lepší křesťan, honíme se za pomíjivými věcmi.
***@***
Modlitba:
Ježíši, dej mi srdce dítěte,
abych nepřestal vnímat Tvé zázraky a milosti,
kterými obdarováváš tento svět
a mě osobně.
Dej, abych tyto zázraky, dary a milosti
využil k upevnění své víry v Tebe
a k růstu v lásce k bližním.
Připrav mé srdce během Adventu
na oslavu největšího zázraku,
který si kdy dal světu
- narození našeho Pána Ježíše Krista.
A dej mi milosti prožít svůj život tak,
abych byl hodnen dalšího zázraku,
skrze oběti Pána Ježíše
- vzkříšení z mrtvých
a přebývání v Božím příbytku navěky.
Citát:
Neříkej: Bože nevidím Tvé zázraky,
ale řekni: Bože nauč mě dívat
Ján Moncoľ
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 8. 12. 2017 naleznete
zde.
