Nejbližší neděle nabízí evangelní úryvek, ve kterém zazní podobenství O zlých vinařích (Mt 21,33-43). Ježíš jím varuje před pokušením nahrazovat Boží vůli vlastními představami.
Vlastníkem je Bůh
Ježíš vypráví toto podobenství v Jeruzalémě těsně před svou smrtí a podobenství je třeba číst ve světle Kristova umučení a vzkříšení. Jde o zdůvodnění, proč Bůh dovolil, aby jeho jediný milovaný Boží Syn skončil tak hroznou smrtí.
Podobenství se řadí mezi alegorie, ve které každý detail má další - hlubší význam. Úvod podobenství odkazuje na 1. čtení (Iz 5,1-7) a žalm (Ž 80) této neděle, které spojuje téma vinice.
Vlastníkem vinice je Bůh, vinicí je Boží království. Podobenství je meditací nad celými dějinami spásy od Abrahama až po příchod Ježíše Krista. Vinaři jsou vůdcové židovského národa. Vyslanými sluhy jsou proroci. Synem je Ježíš Kristus. Potrestána není vinice, ale nájemníci. Vinaři selhali v tom, že si zaměnili plnění vůle majitele s vlastními plány. Jiní, kterým se svěří vinice, jsou Ježíšovi apoštolové a učedníci. Zmínku o sluhovi, kterému rozbili hlavu, vidí někteří biblisté jako narážku na stětí Jana Křtitele.
Přinášet úrodu
Bůh očekává od nájemníků, že budou jednat tak, aby vinice přinášela úrodu, tzn. neudělají si z vinice vlastní "byznys", kvůli kterému jsou schopni i zabíjet.
Rozhodujícím okamžikem je, když majitel požaduje úrodu od vinaře. To se týká i nás. I od nás Bůh očekává, že budeme přinášet úrodu svého života.
Závěrečný citát je ze Ž 118,22-23: "
Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným. To se stalo na pokyn Pána; věc v našich očích obdivuhodná." Citace z Písma, kterou evangelista Matouš rád uvádí, dává závazný charakter Ježíšovu učení. Zvláštností je zvuková podobnost mezi hebrejským slovem
ben - syn a
eben - kámen. Ale podstata, proč je citát uveden, spočívá v tom, že Ježíš se stává úhelným kamenem nového chrámu, kterým je Boží lid a už ne jeruzalémský chrám jako stavba z kamenů. Tento chrám Ježíš "staví" svou smrtí a zmrtvýchvstáním. Kristus staví nové společenství, které "bude přinášet úrodu."
Nejsme vlastníky, ale správci
Někdy se chováme vlastnicky až tak, že Boha vytlačujeme a chceme dělat rozhodnutí bez ohledu na to, jaká je jeho vůle. Víra není souborem teoretických poznatků, ale požaduje ovoce - přinášení úrody. Autor Jakubova listu to výstižně vyjádřil slovy: "
Víra bez skutků je mrtvá." (Srov. Jk 2,26) Pán vinice má trpělivost. My někdy trpíme netrpělivostí vůči druhým. Obraz vinice patří mezi obrazy, které převzala i Církev, když mluví o svém poslání. Nejsme vlastníky Církve, ale jsme pozvaní v ní pracovat. Církev je Boží. Vždy hrozí nebezpečí, že naše vlastní názory a představy prohlásíme za "boží" a vyhlásíme se za majitele pravdy, ba dokonce samotné Církve.
Před pár dny jsme slavili svátek sv. Františka z Assisi. Z jeho života se dozvídáme, že ústřední myšlenka, která změnila jeho život, byla otázka: "
Co chceš, Pane, abych udělal?" František hledal nejprve Boží zájmy. Jedinečným způsobem se mu podařilo obnovit Církev, Boží vinici. Takové postoje nezištné lásky potřebujeme i dnes.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 5. 10. 2017 naleznete
zde.
