Čtenářka časopisu Milujte se! nám zaslala dvě drobná svědectví ze svého života.
Dobrý den!
Ráda bych se podělila o svědectví, které se naší rodině přihodilo.
V létě 2015 jsme s naší farností jeli na zájezd do Medugorje. Jela jsem já s manželem a dvěma syny. Dcera s nejmladším synem, babičkou a dědou zůstali doma. V den odjezdu jsme se rozloučili a odjeli. V naší farnosti teď mše svatá nebyla, tak si doma řekli, že pojedou do vedlejší farnosti.
Po mši svaté, když dcera chtěla nastartovat auto tak vůbec nešlo. Proto se vyměnili s babičkou. Té se podařilo nastartovat hned a vyjeli. (Nikdy předtím ani potom nebyl problém se startováním.)
Asi na poloviční cestě se auto, které jelo v protisměru, vyřítilo a přímo před nimi zkřížilo cestu a skončilo v poli. Dcera poskytovala první pomoc, naštěstí se nikomu nic nestalo. Ale uvědomili jsme si, že tato chvilička kdy se vyměnili v autě, jim zachránila život. Děkujeme Panně Marii za ochranu, která jim zachránila život.
Stalo se to v loni v roce Božího milosrdenství. Žila jsem v přesvědčení, že jsem dobrá katolička a že vlastně nemám ani žádné hříchy.
Jsem vdaná, máme 4 děti, chodím do kostela, modlíme se společně s dětmi a přesto…
Asi před dvěma roky jsme se začali s rodinou modlit k Duchu Svatému, potom jsem dostala od známé různé duchovní časopisy, nebylo to hned, ale postupně jsem začala vidět a uvědomovat si hromadu hříchů i ty, co se staly ještě v době, když jsem byla svobodná. Tenkrát jsem nic neřešila ani jsem se z nich nezpovídala, ale po celou dobu jsem chodila ke svatému přijímání. Šla jsem se z nich vyzpovídat a kněz se mě zeptal, jestli jsem se z nich tenkrát vyznala a jestli ne, tak že bych musela být vyloučena z Církve.
Dostala jsem strach a zalhala jsem. Věděla jsem, že je to špatně, že hříchy nemám odpuštěny tak jsem šla zase jinde ke zpovědi a dopadlo to stejně a potřetí taky. Byl to začarovaný kruh. Musím podotknout, že jsem několik týdnů nespala, myslela jsem si, že ztratím rodinu a přijdu o všechno.
Prosila jsem Pána Ježíše, aby mi poslal do cesty takového kněze, u kterého bych se mohla dobře vyzpovídat.
Potom jsem měla nějaké vyřizování v Brně tak se si řekla, že zajdu k Maří Magdaléně, kde jsem věděla, že se zpovídá celý den a je vystavena Nejsvětější Svátost.
Jela jsem vlakem. Seděla jsem sama v kupé. Sama od sebe jsem si začala vyprávět s Pánem Ježíšem. Všechno, všechno jsem mu řekla, jako kdyby seděl vedle mě (On tam byl). Co jsem dělala v mládí, jak jsem se chovala, brečela jsem a taky jsem mu řekla, proč Tě mám teď ztratit, když jsem Tě konečně našla (tak jsem to cítila, ale to On mě našel). Měla jsem s sebou duchovní knížku a v ní byla křížová cesta. Tu jsem se ve vlaku pomodlila. Každé slovo v křížové cestě se mě dotýkalo, byla napsána pro tuto dobu.
A potom už jenom vím, že Pán vedl mé kroky. (Ale to jsem poznala až zpětně). Bylo tolik okolností, než jsem dorazila do kostela. (A to je kousek od nádraží). Klekla jsem a modlila jsem se před Pánem Ježíšem, taky jsem mu řekla, že mám hrozný strach z vyloučení z Církve a že o NĚHO nechci přijít.
Pak na mě někdo zavolal, abych šla. Přede mnou se zrovna vyměnili kněží. Byla jsem „mrtvá“ strachy, ale pan farář mi řekl „Vítej doma“ a přirovnal mě k podobenství o Marnotratném synu. První krok byl za mnou, ale bylo tolik hříchů, že jsem chodila snad každých 14 dnů ke zpovědi, než jsem se ze všeho vyznala. Bylo toho opravdu hodně za těch 30 let. Uvědomila jsem si, že Pán Ježíš odpouští hříchy, ale když je opravdová lítost. A tu jsem u těch třech kněží neměla. Teď vím, že je Pán se mnou. Těším se na každou mši svatou, až budu moci Pána přijmout do své duše, do mého srdce. Při proměňování se chvěji na celém těle a strašně se těším a toužím po NĚM. Jsem konečně šťastná a se mnou i má rodina.
Děkuji Ti, Pane Ježíši, žes uslyšel mé volání a vzals mě na svá ramena a přivedl do otcovského domu.
Děkuji Ti, že jsem toto svědectví mohla napsat. Snad otevře oči i druhým lidem.
Vaše čtenářka M.
