Evangelijní úryvek nejbližší neděle nabourává představy těch, kteří i náboženství považují za jistý druh výměnného obchodu postaveného na výkonu a odměně. Řeč je o podobenství O dělnících ve vinici (Mt 20,1-16).
,br>
Ochota pro službu Božímu království
Vinice je ve Starém zákoně oblíbeným tématem (Iz 5,1-7; Ž 80; Jer 12,10). Vinice je symbolem izraelského národa. Pro evangelisty Matouše má podobenství silné propojení s dějinami Izraele ve Starém zákoně. Různé části dne, ve kterých pán vychází, aby poslal dělníky na svou vinici, jsou narážkou na různá období Izraele, kdy Bůh uzavřel smlouvu s Abrahamem, Mojžíšem, Davidem atd. Můžeme hovořit i o osobních dějinách každého z nás. Ve vztahu k Bohu se nedává odměna za "dlouhověkost" členství v Církvi, ale za poslušnost výzvě Hospodáře dát se do služby Božího království, tzn. pracovat ve prospěch pravdy, spravedlnosti, lásky a pokoje v každém prostředí a období života.
Boží dobrota není křivdou
Stojíme před zvláštní logikou. Je správné, aby ti, kteří pracovali jednu hodinu, dostali stejně zaplaceno jako ti, kteří pracovali celý den? Pokud pozorně čteme evangelní úryvek nejbližší neděle, zjistíme, že k žádné křivdě nedošlo. Ti, kteří pracovali celý den, se předem dohodli na jednom denáru (Mt 20,2.13). Ve skutečnosti dělníci nereptají vůči spravedlnosti, ale vůči dobrotě, kterou majitel prokázal posledním. Jistým způsobem jde o podobnost s podobenstvím
O marnotratném synovi. Starší syn nepřijde o svou spravedlivou odměnu, ale nelíbí se mu dobrota otce vůči mladšímu synovi. Není větší tragédie, než když se člověk stává špatným, neboť vidí Boží dobrotu: "
Ať na mě zírají, že jsem dobrý?" (Mt 20,15) Proto je neustále potřebné v našem životě dělat pokání, abychom nepropadli zlu. Bůh nám nedává jen tolik, kolik si zaslouží, ale Jeho dobrota převyšuje všechny zásluhy. Pokud by se řídil podle našich zásluh a provinění, nedostaneme nic, jen vlastní zahanbení.
Dar společenství s milujícím Otcem
Někdo se může zeptat, jaká je tedy výhoda těch, kteří se namáhali od rána oproti těm, kteří pracovali pouze jednu hodinu. Tato námitka se podobá zlosti staršího syna, který vyčítá svému otci laskavé přijetí marnotratného syna. "
Synu, ty jsi stále se mnou," je odpovědí pro tento druh námitky.
Svatý Augustin, který ztratil mnoho let, než našel Boha, to nádherně vyznal: "Pozdě jsem tě začal milovat, Kráso tak stará a tak nová, pozdě jsem tě začal milovat! Tys byl uvnitř, já venku, a tam jsem tě hledal, tam ve tvých stvořeních jsem tě hledal, já ošklivý. Ty jsi byl se mnou, ale já jsem nebyl s tebou. Od tebe mě odtahovalo všechno to, co by vůbec nebylo, kdyby nebylo v tobě."
Kolik je i dnes slyšet námitek ze strany nás, věřících:
Snažím se celý život chovat podle Kristova evangelia a co z toho mám? Máš dar společenství s milujícím Otcem. Pokud si toto nepochopil, pak i pro tebe platí: "
První budou posledními ..."
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 21. 9. 2017 naleznete
zde.
