V knize Vězňové Iránu se píše o osudech dvou uvězněných mladých iránských křesťanek konvertitek z islámu.
Křesťané v muslimských zemích to nemají vůbec jednoduché, to platí zvláště o těch, kteří na křesťanskou víru přestoupili z islámu. Když se k tomu jejich odpadlictví přidá ještě prokázané podezření, že svou novou víru šíří dál, může je čekat i trest smrti.
Dvě mladé inánské křesťanky Marie a Marcelina, které před 11 lety zvláštním Božím vedení konvertovaly z islámu ke křesťanství, se právě pro šíření víry a rozdávání Biblí dostaly do vězení. Mezi mnoha uvězněnými ženami zažívaly sice hrozné prostředí islámského vězení, ale zároveň zde docházelo k mnoha zajímavým setkáním, které jim dala zažít pravdivost Ježíšova příslibu: „To vám dá příležitost ke svědectví.“ (Lk 21,13)
Podobně jako mnoho dalších křesťanů v muslimských zemích, mají i ony možnost zažít, že Boží moc provází ty, kdo jsou Pánu věrni. Měli to štěstí, že jejich odsouzení neskončilo popravou, jak v případě jiných křesťanů, a tak mohly později po emigraci do Ameriky své svědectví zapsat. V knize Vězňové Iránu popisují mnoho svých neobvyklých zkušeností, o kterých se nám žijícím ve svobodné zemi ani nezdálo. Z jejich svědectví zde uvádím:
Jistého dne ke mně na vězeňském nádvoří přistoupila vyšší žena, která se jmenovala Szahin. „Už déle jsem si chtěla s Tebou promluvit, ale bála jsem se“ začala. „Dnes jsem Tě viděla na vězeňském nádvoří a rozhodla jsem se přijít.“ Stále se ustrašeně kolem sebe rozhlížela, zda nás někdo neposlouchá. „Musím ti říct něco velmi osobního. Nikdo se o tom nesmí dozvědět.“ Přislíbila jsem, že zachovám tajemství a Szahim pokračovala. „Já jsem křesťanka. Patřím do skryté církve. Zpočátku jsem byla uchvácena Ježíšem natolik, že jsem o tom řekla své rodině. Rodina se postavila proti mně, a tak jsem chodila do společenství církve potají. A tady ve vězení jsem proto, poněvadž jsme s manželem dlužni mému bratrovi peníze. Mohl by nám ten dluh odpustit nebo za mě složit kauci a hned bych mohla být s mými dětmi, ale bratr chce přinutit mého muže, aby zaplatil celý dluh. Kamarádka mi o tobě řekla a povzbudila mě k tomu, abych tě poprosila, zda by ses za nás nepomodlila.“
XXX
Ta kamarádka byla Ziba, která byla obviněna a uvězněna z prostituce. Znaly jsme ji, protože jsme ji potkávaly i v našem patře vězení. Nežila se svým mužem narkomanem, ale bez jeho souhlasu nemohla být rozvedena. A tak žila se svou známou v pronajatém společném bytě. Po určité době zjistila, že známou navštěvují různí muži, kteří tvrdí, že jsou její příbuzní.
Jednoho dne se objevila Policie a Ziba se dozvěděla, že majitel bytu v něm prováděl kuplířství a měl záměr ji rovněž do tohoto svého podnikání vtáhnout. Byla ve vězení už 3 měsíce, neměla možnost sehnat peníze na kauci. Jedinou nadějí pro ni byl soused její sestry, starší pán, který jí nabídl, že za ní zaplatí kauci, na oplátku za sex v rámci dočasného muslimského manželství pouze pro tento účel s názvem Sighe. Doposud tomu Ziba nedala souhlas, ale toužebně prahla spatřit svou malou dcerku.
„Prosím, modli se za mě“ prosila Ziba, „jsem úplně bezradná.“
„Jestli budeš věřit, Bůh Ti pomůže v této těžké situaci,“ ujistila ji Marcelina, druhá křesťanka. „To je zkouška Tvé víry. Jestli si vybereš Sighe, pak to znamená, že nespoléháš na Boha.“
„Ale vždyť už tu trčím tři měsíce,“ řekla jako šílená. „Co mám změnit, aby mě vzal v úvahu?“
„Cesty Boží jsou nevyzpytatelné,“ odpověděla Marcelina „Ale může pomoci i způsobem, jaký si ani neumíš představit. Nejprve tě chce zkoušet. Myslím, že by ses měla modlit za vysvobození, ale zároveň i za toho souseda tvé sestry, který ti takovou nabídku dal."
„Myslíš, že on by mohl změnit svůj pohled?“ ptala se.
„U Boha nejsou nemožné věci. Cítím, že během dvou týdnů budeš na svobodě.“ řekla Marcelina
Ziba, i když nebyla úplně přesvědčena a zůstala skeptická, se začala modlit, aby dokázala odpustit sousedovi jeho sestry a také za změnu jeho srdce. A my dvě jsme se modlily také s ní.
Postupně utíkal čas, o kterém mluvila Marcelina.
Jednoho rána za námi přišla Ziba celá rozzářená. „Tak jsem telefonovala sestře“ řekla „a neuvěříte. Soused k ní přišel a odprosil za svoji nabídku sighe. Aby mu Bůh mohl odpustit, slíbil zaplacení kauce tak, abych mohla vyjít na svobodu a spatřit své dítě. Řekl, že lituje svého dřívějšího jednání, ale nedokážu vysvětlit to, že změnil svůj pohled. „
„Myslím, že se to stalo kvůli tvým upřímným modlitbám.“ řekla Marcelina. „Nezapomeň, co jsi slíbila Bohu, nezapomeň mu nikdy důvěřovat.“
„Nikdy nezapomenu!“ odpověděla Ziba „A nikdy nezapomenu na tvoji dobrotu. Mám naději, že jednoho dne se obě dostanete na svobodu.“
„Nedělej si o nás starosti“ řekla Marcelina „náš čas přijde.“
V nejbližších dnech byla Ziba propuštěna. Loučila se s námi v objetí a se slzami. Nikdy více, jsme ji už neviděly.
