Pronásledování fatimských vizionářů přispělo k ještě většímu zájmu o zjevení Panny Marie. Při pátém zjevení 13. září 1917 bylo tak na Cova da Iria přítomno 25 až 30 tisíc lidí.
Dav poutníků vidí znamení
Byl-li ve Fatimě v září tak velký dav lidí, je pochopitelné, že když děti 13. září dopoledne vyrazily ze svých domovů, musely se jen těžko prodírat vpřed. Sestra Lucie to líčí těmito slovy: „
Cesty byly plné lidí. Všichni nás chtěli vidět a chtěli s námi mluvit. Nebylo tam lidských ohledů. Mnoho lidí, i vznešené dámy a páni, se tlačilo zástupem kolem nás, padali před námi na kolena a prosili nás, abychom
předložili Panně Marii jejich záležitosti.“ (1)
Když se pasáčci konečně dostali na místo zjevení, požádala Lucie, aby se lidé pomodlili růženec. Ihned všichni poklekli a modlili se, a tak do nebe stoupala mohutná modlitba, nezřídka doprovázená
slzami. Přesně v poledne všem viditelná znamení, známá již z předchozích zjevení, oznamovala příchod Matky Boží.
Tentokrát byla však více zřetelná: Slunce pohaslo ve svém svitu a vše se zbarvilo dozlatova. Světelná koule sestupovala z nebe dolů a zanechávala za sebou světelnou čáru. Na přítomné se snášel jakýsi
druh deště z bílých květů, které však zmizely dříve, než se dotkly lidí či věcí. Lucie zvolala: „
Je zde! Vidím ji!“, na což zástup propukl v jásot.
Příslib trojího vidění
Opět započal rozhovor mezi nebeskou Paní a Lucií. Maria řekla: <>„
Modlete se dále růženec, abyste vyprosili konec války. V říjnu přijde i Kristus Pán, Sedmibolestná Panna Maria a Panna Maria
Karmelská, svatý Josef s Ježíškem, aby požehnali světu.“ Nejsvětější Panna zde tedy předpovídá trojí vidění, které se pak v říjnu skutečně naplní. Může nás zarazit, že zde o sobě mluví neosobně. Nesmíme však zapomínat, že dosud neodhalila své jméno. I k tomu dojde v říjnu.
Provaz
Pak Maria dodala: „
Bůh je s vašimi oběťmi spokojen, ale nechce, abyste spali s provazem ovázaným kolem těla. Noste jej jenom ve dne.“ Tato Mariina rada souvisí s jedním druhem pokání, které děti před nějakou dobou začaly praktikovat. Lucie našla na cestě kus silného provazu. V žertu si jej kolem sebe uvázala, ale pak cítila, že jí působí bolest. Navrhla proto svým druhům, že by si jej mohli uvázat kolem pasu všichni a nabídnout tuto oběť Bohu. Oni to nadšeně přijali, takže provaz byl rozdělen na tři části. Uvázali si ho však tak těsně, že je to velmi bolelo a mnohdy nemohly spát. Tím bylo ohroženo jejich zdraví. Normálně by tuto situaci korigoval zpovědník či duchovní vůdce, ale děti byly příliš malé, a tak jeho úlohu vzala na sebe mateřsky Maria. Je jasné, že děti její rady
ihned uposlechly.
Konec zjevení
Nebeský rozhovor pokračoval Luciinou žádostí: „
Lidé chtěli, abych vás poprosila o mnoho věcí: o uzdravení některých nemocných a jednoho hluchoněmého.“ – „
Ano, některé uzdravím, některé ne. V říjnu udělám zázrak, aby všichni uvěřili.“
Podle některých zpráv (ne však podle pamětí sestry Lucie) Lucie ještě nabídla Paní dva dopisy a flakónek s parfémem, o jejichž předání ji poprosil jistý člověk: „
Dali mi toto, pokud to chcete, Paní.“ „
Tohle se tam do nebe nehodí.“ Poté, co Maria řekla tato slova, začala jako obvykle stoupat vzhůru. Lucie zvolala: „
Jestli ji chcete vidět, dívejte se tamtím směrem.“
Všichni tak mohli vidět, jak světelná koule, jež předtím sestoupila dolů, vystupovala nyní nahoru.
František, který opět jen viděl, ale neslyšel, byl nadšený, když se od děvčat dozvěděl, že v říjnu uvidí Pána: „
To je nádherné! Zatím jsem ho viděl jen dvakrát (2)
a já ho mám tak rád!“ Netrpělivě tak očekával 13. říjen a občas se ptal: „
Chybí ještě mnoho dnů do třináctého? Nemohu se už dočkat, abych uviděl znovu našeho Pána.“
Kanovník Formigão
Jedním z mnoha poutníků, kteří byli 13. září na Cova da Iria přítomni, byl také svatý kněz (3) Dr. Manuel Nunes Formigão, pozdější kanovník. Pozoroval vizionáře a byl tak zasažen jejich upřímností, že se k nim 27. září vrátil, aby se jich dotazoval na zjevení. Poté to ještě mnohokrát zopakoval. Stal se tak prvním historikem Fatimy. Pro svou celoživotní angažovanost pro Fatimu si vysloužil čestný titul „čtvrtého posla a apoštola Fatimy“ (po vizionářích).
Lucie ho měla ráda, protože své dotazování doprovázel moudrými duchovními radami. Jednoho dne jí řekl: „
Dítě, musíš mít Spasitele velmi ráda za to, že ti prokazuje tolik milostí a dobrodiní.“ Tato věta se jí hluboce vryla do duše, takže si navykla říkat Pánu: „
Můj Bože! Miluji tě a děkuji ti za milosti, které jsi mi prokázal.“ Naučila tuto střelnou modlitbu také Františka i Hyacintu, kteří se ji pak modlili s velkou vroucností.
Dopad na rodiny vizionářů
Stále rostoucí příliv poutníků do Fatimy se nemile dotýkal života obou rodin vizionářů. Protože děti byly neustále volány k různým lidem, kteří s nimi chtěli hovořit, rodiče Františka a Hyacinty již
na konci srpna začali místo nich posílat se stádem jejich staršího bratra Joãa, a Luciina matka se v polovině září dokonce rozhodla stádo ovcí prodat. Vedle předchozí ztráty ovoce a zeleniny z Cova da Iria to byl další vážný zásah do rodinného rozpočtu, což bylo Lucii v kritických okamžicích vyčítáno.
Lucie to však obětovala Bohu a na omluvu své matky poznamenala: „
Maminka snášela všechno s hrdinskou trpělivostí; když mě kárala a trestala, tak jen proto, že mě považovala za lhářku. Někdy řekla v úplné odevzdanosti do utrpení, které jí Pán sesílal: ‚Má to být snad trest, který mi Bůh posílá za mé hříchy? Je-li tomu tak, buď Bůh pochválen.‘ “ (4)
P. Štěpán Maria Filip OP
Poznámky:
1 «Vzpomínka čtvrtá», II, 7. In:
Sestra Lucie hovoří o Fatimě: Vzpomínky sestry Lucie. 2. vyd. Fátima: Secretariado dos Pastorinhos, 2007, s. 173.
2 František zde naráží na vidění Pána ve světle, které vycházelo z dlaní Panny Marie, při zjevení
v červnu a červenci.
3 V roce 2000 byl zahájen proces jeho blahořečení.
4 «Vzpomínka druhá», II, 13. In:
Sestra Lucie hovoří o Fatimě, s. 93–94.
Převzato z časopisu
MONITOR-č. 17 (pdf) (17. 9. 2017), str. 6-7
(Na Fatym.com vydáno 19. 9. 2017; 12. 9. 2022 - 5400; 12. 9. 2023 - 6129; 12. 9. 2024 - 6885 přečtení)
