Co se dělo v Buchlovicích pátek večer? A jak pokračovala pěší pouť na Velehrad poslední den? To zjistíte právě zde:
V pátek večer po mši svaté poutníci nocující v Buchlovicích měli možnost zúčastnit se již 17. tého ročníku prestižní soutěže Miss Pajda. Letošní nominovaní byli Natálka, Irča, Ilonka, David a Pavel. Disciplíny byly různorodé. Nejprve vědomostní soutěž. Náročné otázky s tématy liturgie (např. o čem bylo dnes evangelium?), hudba (např. kolik stran má Velehradský zpěvník?) a reálie z cesty (např. vyjmenuj obce na „M“, kterými jsme prošli) prověřily znalosti soutěžících. Pak nastalo dovednostní kolo. Každý soutěžící si vybral spolupracovníka a na zapůjčeném stroji – kárce (děkujeme našemu sponzorovi ;-) byli soutěžící těmito spolupracovníky prováženi vytyčenou trasou po farním dvoře. Cestou museli projet pěti stanovišti a na každém si zapamatovat symbol a slovo. Přes náročný terén a značné převýšení vyvíjeli „tahači“ neuvěřitelné nasazení. Poslední již tradiční disciplínou bylo takzvané „fund raising“. Úkolem soutěžících bylo vybrat mezi diváky, co nejvyšší finanční čásku. Výtěžek sbírky byl určen na varhany ve Štítarech, dohromady bylo letos vybráno 1387 Kč. Po litém a vyrovnaném boji se novou Miss Pajdou stala s. k. Irča - vítězce gratulujeme.
V sobotu ráno po chutné a vydatné snídani zajištěné obětavými farníky z Buchlovic jsme vyrazili směrem na Velehrad. Cesta byla už jen několik málo kilometrů a za zpěvu velehradských hitů a při modlitbě růžence uběhla tak rychle, že někteří až litovali, že už pouť končí. V Tupesích se znovu připojila část poutníku, která se v páteční večer odpojila, takže kompletní Vranovsko-Znojemský proud došel na Velehrad v počtu 158 osob a jeden pes.
V bazilice se nejprve konalo obnovení zasvěcení Panně Marii. Poté byli do Společenství čistých srdcí přijati 4 noví členové. Po růženci následovala mše svatá s hlavním celebrantem opatem Želivského kláštera Jaroslavem Jáchymem Šimkem OPraem.
Během promluvy otec opat vyzdvihl nesmírný význam pěší pouti, který pro nás i pro ostatní má. Pouť je setkání s Bohem a toto setkání s Bohem by mělo být tak silné, že vydrží i do dalších dní i když pout skončí. Pak zmínil příběh jednoho drogově závislého muže, který přišel do komunity Cenacolo v Itálii. Ale nemusí jít jen o závislosti na drogách nebo alkoholu, každý má různé návyky a závislosti, které ho omezují. Otec opat říká: nebojme se žádat o pomoc o uzdravení. Bůh nám ji poskytne v míře, jaké je to pro nás potřebné. Závislost je mentalita člověka. Aby člověk se zbavil závislosti, musí změnit způsob myšlení. Aby změnil způsob myšlení, je třeba změnit způsob života. Na závěr ještě vyprávěl zajímavý příběh, na co si máme dávat pozor nejen v duchovním životě.
Na sněmu neřestí vyhlásili, že je třeba zabít Lásku. Nejprve to zkoušela Nenávist. Ale za rok přišla, neuspěla. Láska přežila. Pak sebejistě nastoupila Pýcha. Za rok přišla s nepořízenou. Pak to postupně zkoušely všechny neřesti, ale marně. Až zbyla poslední, tichá, nenápadná, šedivá, nikdo si ji předtím nevšiml. Za krátkou dobu se vrátila a nesla mrtvolu Lásky. „Kdo jsi?“, ptaly se ostatní neřesti. „Já jsem Rutina.“
17. pěší pouť právě skončila. Ale není třeba být smutný! Jak připomněl Mons. Jan Peňáz – dá-li Bůh – další Velehradská pěší pouť (ze směru Vranov na Dyjí) bude zahájena už 20. 8. 2018.
