Ježíš Kristus, světlo světa, byl poslán k nám lidem, aby nás spasil. On je cesta k životu. My se musíme rozhodnout, zda chceme jít jeho cestou nebo ne.
Svatí jsou lidé, kteří jí šli dobrovolně a důsledně. Žili jako děti světla, jejich světlo zářilo před lidmi a nyní svítí v království Otce jako slunce (Mt 5,14nn; Mt 13,43; Ef 5,8).
O mnohých, snad dokonce o většině svatých nevíme, jak vypadali. Přesto se píší jejich ikony. Při této práci ikonopisci dodržují přesná pravidla stanovená v příručkách pro ikonopisce. Ty se zakládají na dlouhé tradici, která vytvořila pro jednotlivé světce charakteristické znaky: typické rysy obličeje, určitý účes a přistřižení brady nebo příznačné oblečení.
Spolu s dalšími atributy umožňují - kromě nápisu na ikoně - identifikovat ztvárněného světce. Bez ohledu na to, že ikony svatých vypadají často stejně, se dá proto říct, jestli je ztvárněn apoštol nebo mnich, biskup nebo voják, kajícnice nebo kněžna.
Když ikonopisec tvoří ikonu světce, nemá v úmyslu ho portrétovat nebo vyprávět jeho život. Ani nechce ztvárnit, jak působí jeho osobnost na umělce, ale vypracovat, čím je člověk v Božích očích: Jeho obrazem, který povolal jménem, jehož individualita se ve věčnosti neztratí, ale dosáhne naplnění (Gn 1,26; Iz 43,1nn; 1K 15,51nn; Flp 3,21).
Ikona ukazuje do jisté míry vzkříšené tělo, podobu, kterou dostaneme ve věčnosti, podobu, která je naše, ale v dokonalém způsobu. To znázornit je pro ikonopisce výzvou, zvláště tehdy, když má napsat ikonu světce, o kterém skrze současné obrazy nebo fotografie víme, jak vypadal. Tehdy je ikonopiscovou úlohou ztvárnit tohoto světce tak, aby se skrze jeho pozemskou podobu stala viditelnou jeho nebeská podoba.
Porozumět ikoně světce můžeme jen tehdy, když se na ni díváme vycházejíc z ikony Pantokratora. Ježíš je obrazem Boha, jediného svatého. Jeho život byl zviditelněním Boží slávy na zemi. Zval všechny lidi, aby ho následovali a také svým životem zjevovali Boží království.
Lidé, které uctíváme jako svaté, vyhověli svým způsobem Ježíšovu pozvání. Osvojili si jeho životní postoj a až do smrti stáli "pevně ve společenství s Pánem", který v nich už během jejich života nabyl podobu. (Řím 8:29; Gal 4, 19; 1 Sol 3, 8). Jejich ikony odkazují na Ježíše, který je "velkolepý ve svých svatých", a znázorňují, k jaké slávě je člověk povolán (Ef 1,18).
Ikony svatých jsou jistým způsobem ikonami Krista, a podobnost ikony světce, v našem případě ikony Bazila z Cesareje (330 - 381), s ikonou Pantokratora je záměrná. Ikona ukazuje tohoto světce v individuálním vzhledu, který je však podobný Kristu Pantokratorovi.
Bazil byl mnichem a jako takový má dlouhou špičatou bradu. Bazil byl však také arcibiskupem a proto je oděný biskupským omoforem. Jako biskup ohlašuje místo Ježíše Boží slovo, "vhod nebo nevhod" (2 Tim 4,2), a proto drží v ruce evangeliář, který je v protikladu k ikoně Pantokratora zpravidla zavřený.
Podobně jako Pantokrator i Bazil žehná pozorovatele ikony a současně mu drží před očima evangelium. Tím ho zve, aby s ním šel Ježíšovou cestou, která je cestou požehnání. Bazil byl věrným Božím služebníkem, který vešel do radosti svého Pána (Mt 25,21). Proto nosí podobně jako Ježíš svatozář, avšak bez vkresleného kříže, který přísluší jedině Ukřižovanému. Podobně jako Pantokrator se dívá Bazil na pozorovatele ikony.
Skrze svaté říká Ježíš, který povolává všechny lidi do svého království a do své slávy (1 Kor 2,12). O lidech, kteří si zcela osvojili slovo evangelia, se traduje, že z nich už během života vyzařovalo Kristovo světlo a že oni sami se stali zrcadlem Krista. Bazil je zcela proniknut Kristovým světlem. V Bazilovi žije Kristus a skrze něj můžeme vytušit Kristovu slávu (2 Kor 3,18).
Modlící se člověk a pozorovatel ikony přijímá Ježíšovo pozvání, aby se jím nechal proměnit a chtěl se mu stát podobným. Uznává Ježíše jako posvěcující světlo, ve svatých vidí své pomocníky a prosí:
"Kriste, ty pravé světlo, které osvěcuje a posvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět, ať světlo tvé tváře dopadne na nás, abychom v něm dokázali spatřit tvé nepřístupné světlo. Na přímluvu tvé přečisté Matky, a všech svatých, veď naše kroky k naplňování tvých přikázání. Amen."
Hanns Sauter
(Vybral a z němčiny do sllovenštiny přeložil otec Ján Krupa.)
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 25. 8. 2017 naleznete
zde.
