Neudivuje, že
Lékaři bez hranic a jiné nevládní neziskové organizace (NNO) vyzývají k souboji italskou vládu a chtějí pokračovat v ilegálním transportu imigrantů. Na jaře roku 2016 začala zmíněná NNO sbírat podpisy pod výzvu požadující po „veřejném mínění a vládách“, aby se ujaly prchajících lidí ve jménu „práva všech na život“.
„
Nemůžeme je nechat umírat v moři, nezůstávejme se dívat z mola. Evropa – stálo v apelu
Médecins sans frontières (MSF) –
musí opustit logiku hájené bašty. Požadujeme překonání zdí a ostnatých drátů...“
Tento apel pranýřoval existenci zdí a neprůchodných bariér ve chvíli, kdy desítky tisíc imigrantů vstupovalo do Evropy a kdy - po roce 2015 s rekordním počtem více než jednoho milionu příchozích - byl již plně uplatňován předpoklad, že všichni migranti prchají před neudržitelnou situací. Je nemožné, aby MSF, kteří jsou v Africe tak aktivní, nevěděli, že téměř všichni tito Afričané neutíkají před válkou a bídou. Ve stejnou dobu vstoupila na scénu také
Amnesty International. Koncem května loňského roku vyvěsila tato organizace na svém Facebooku sdělení: „
Hanebná Evropa staví zdi, uzavírá dohody se zeměmi, které nerespektují lidská práva, a ponechává tisíce žen, dětí a mužů v rukou převaděčů. Kolikrát jen ještě bude třeba požadovat zastavení masakru migrantů ve Středozemním moři organizováním legálních a bezpečných tras pro žadatele o azyl?“
Amnesty International, která hájí lidská práva, ví, že již desítky let existuje mezinárodní aparát vytvořený pro přijímání, pomoc a ochranu uprchlíků, jakmile překročí hranice svých zemí. Loni v říjnu tato NNO obvinila bohaté země, že se zříkají odpovědnosti za přijetí těch několika málo uprchlíků a neposkytují jim ani nejnutnější pomoc. Toto obvinění je falešné, protože
většině uprchlíků se dostává pomoci v chudých zemích, které sousedí s těmi, ze kterých uprchli, ale téměř 90% fondů, kterým disponuje vrchní komisariát OSN pro uprchlíky a většina finančních prostředků s ním spolupracujících NNO pochází z USA, EU a jiných bohatých zemí.
Proč se lže a popírají se fakta? Odkud se bere tak nespravedlivá zaujatost proti Evropě? A proč nespravedlivě obviňované vlády nereagují a nepožadují legální cestou dementování těchto obvinění? A především, odkdy a jak je možné, že NNO mohou obviňovat, lhát, porušovat zákony a nerespektovat státy?
Značná část odpovědnosti za moc, kterou požívají NNO, padá na OSN. Začátkem devadesátých let minulého století dostaly tyto organizace poradní status na půdě OSN a jejich počet se zvýšil ze stovek na tisíce. Kromě toho výrazně vzrostla jejich role, takže byly dokonce pověřeny pořádáním velkých mezinárodních summitů jako např. Světové konference proti rasismu v roce 2001 v Durbanu, v Jihoafrické republice, kde bylo přítomno 3000 nevládních organizací a kde se kromě tohoto summitu konalo také jejich paralelní fórum.
Pro Organizaci spojených národů, jak řekl Kofi Anan, generální tajemník OSN v letech 1996-2006, jsou NNO „
pravými strážci demokracie a dobrého vládnutí všude na světě, tlumočníky upíraných lidských potřeb, jediným autentickým výrazem demokracie a hlasem menšin, marginalizovaných, slabých a diskriminovaných a houževnatým soupeřem vlád při obraně ohrožených svobod a práv“.
Proti tomu existují přinejmenším
tři základní námitky.
První spočívá v tom, že NNO se prohlašují za představitele sociálních kategorií a skupin, ne-li celého lidského rodu, ale ve skutečnosti nereprezentují nikoho jiného než své společníky a financiéry.
Z toho plyne
druhá námitka: reprezentanti NNO říkají, že jsou mluvčími určitých lidí a skupin, tvrdí, že hájí jejich potřeby a přání, aniž by tím byly pověřeny a oprávněny ve volbách anebo jiným zplnomocněním. Jakákoli NNO si v podstatě může činit nárok být mluvčím například rolníků v Keni, požadovat jejich jménem zavedení různých opatření proti globálnímu oteplování anebo odsouzení Izraele, protože „je rasistickým státem vinným za genocidu“ (jako se stalo právě v Durban), dostávat příspěvky ze státních i privátních peněz a věnovat se svojí činnosti, aniž by kdy se zmíněnými rolníky mluvila – NNO je ostatně tvořena nanejvýš desítkami společníků - zatímco téměř všichni rolníci v Keni ani nevědí o její existenci a nemají pražádný vliv na její složení.
Třetí námitka se týká finality a aktivity těchto organizací. Jsou nevládní, neziskové, brání lidská práva, potírají chudobu, spolupracují na lidském pokroku, a běda, pochybuje-li někdo o způsobu, jakým uskutečňují svoje poslání, ať už je jakékoli. Je-li jejich problémem global warming, je dobré líčit Andy na bílo hašeným vápnem, aby se bohové hor nerozhněvali; a pokud se domnívají, že se musí rodit méně dětí, aby jich méně umíralo, je dobré ordinovat jim umělý potrat; pokud se domnívají, že mladí Afričané a Asiaté mají emigrovat, je dobré přemísťovat je do země, kde nemají budoucnost. O tom se nediskutuje.
Anna Bono
vyučuje moderní dějiny Afriky na univerzitě v Turínu.
Z internetového deníku
La nuova Bussola Quotidiana, 10. srpna 2017
přeložil Milan Glaser.
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
podrubrika
Komentáře "Církev a svět"
článek z 13. 8. 2017 naleznete
zde.
Nezřetelná hranice mezi obchodováním s migranty
a humanitární pomocí
Itálie. „Právě kvůli obraně těch nejslabších si nemůžeme dovolit riskovat ani jen pomyslně, což by bylo projevem velké naivity, že poskytneme, byť jen falešnou záminku k obvinění, že spolupracujeme na obchodování s lidmi“ – prohlásil předseda Italské biskupské konference, kardinál Gualtiero Bassetti v homilii na svátek sv. Vavřince v katedrále v Perugi s poukazem na
vyšetřování některých nevládních organizací Italským státním zastupitelstvím ze spoluúčasti na obchodu s migranty. Ze slov italského kardinála, kterého před třemi roky jmenoval papež František, lze usoudit, jak dramatické je
odhalení týkající se některých nevládních organizací angažujících se v realizaci politických plánů řízené migrace. Nemíří samozřejmě proti Svatému stolci, ani proti obecnému postoji křesťanské lásky, ba právě naopak. Jsou projevem snahy, aby verbální pobídky k pohostinnosti vůči migrantům adresované jednotlivým věřícím a církevním institucím v dnešním medializovaném světě nebyly zasazovány do kontextu náborové propagandy sofistikovaného obchodu s levnými pracovními silami.
V souvislosti s důkazy mluvícími o spolupráci některých specializovaných neziskovek na tomto obchodu vypracovalo italské ministerstvo vnitra opatření, která tomu mají čelit. Mezi těmito opatřeními je také požadavek, aby osádky lodí těchto neziskovek, které se nezřídka plaví pod vlajkami mimoevropských států, měly povinnost přijímat na svoji palubu také ozbrojené příslušníky bezpečnostních složek, které by mohly zakročit proti obchodníkům s lidmi, s nimiž mohou přijít do kontaktu. Mnohé neziskovky však tato opatření odmítly přijmout a také někteří představitelé církevních institucí v Itálii vyjádřili neochotu podřídit se tomuto opatření.
Italské vydání internetového deníku Huffingtonpost přineslo zprávu o návštěvě italského ministra vnitra Marco Minnitiho na vatikánském státním sekretariátě, aby zde vysvětlil pozici Italské republiky. Citované vyjádření kardinála Bassettiho, předsedy Italské biskupské konference, je výrazem změny v dosavadní rétorice italských církevních institucí, pokud jde o problematiku obchodu s migranty. Právě ten je totiž hybnou silou pro tisícovky lidí, kteří denně vyplouvají z Libye a jsou přijímáni v Itálii.
Článek z 11. 8. 2017 naleznete
zde.
