Naposledy jsme probírali samotné třetí tajemství, které Panna Maria spolu s dvěma předchozími tajemstvími odhalila při svém třetím zjevení 13. července 1917. Dnes probereme jeho další osudy
Lucie zveřejňuje jen první dvě tajemství
Fatimští vizionáři věrně zachovávali mlčení o trojím fatimském tajemství, jak jim sama Panna Maria uložila. Jak již bylo naznačeno, první dvě tajemství byla tak zveřejněna sestrou Lucií až v její třetí vzpomínce, jejíž sepsání dokončila 31. srpna 1941. Stalo se tak na příkaz Mons. Josého Alvese Correia da Silva, biskupa z Leirie, o němž samotná vizionářka napsala v dopise svému zpovědníkovi: „Tento příkaz mě zasáhl do hloubi duše jako záblesk světla, protože mi říkal, že přišel čas, kdy mám vyjevit dvě části tajemství.“ Ve vzpomínce poprvé uvedla, že tajemství má tři části a že uveřejní pouze první dvě části: „Tajemství má tři části, z nichž chci dvě vyjevit.“ Obdobná situace nastala při
vzniku čtvrté vzpomínky, dopsané 8. prosince téhož roku 1941. I když kanovník Galamba de Oliveira naléhal na biskupa, aby Lucii přikázal napsat všechno, on na to moudře poznamenal: „Ne, to jí
neukládám.“ Lucie zde tak znovu vylíčila první dvě tajemství, ale třetí nikoliv.
Vidění a sepsání tajemství 3. ledna 1944
Jak tedy došlo k sepsání třetího tajemství?
Zde se ukázala jako prozřetelnostní vážná nemoc, zánět pohrudnice, která Lucii, tehdy sestru sv. Doroty ve španělském městě Tuy, postihla v červnu 1943. 15. září téhož roku ji zde navštívil biskup
Correia da Silva. V obavě, aby vizionářka nezemřela a neodnesla si s sebou do hrobu třetí tajemství, jí tehdy pod poslušností nařídil, aby tajemství sepsala.
Tento příkaz uvedl sestru Lucii do velkého zmatku a bolesti, jak to ona sama vylíčila ve svém dopise Mons. Antoniovi García y García, arcibiskupovi ve Valladolidu a jednomu za svých duchovních otců:
„Tento příkaz způsobil, že se cítím zle. Dobrý Bůh mi dal příkaz, abych to nikomu neříkala, a jeho představitel mi nařizuje psát.“ Navíc se několikrát pokoušela tajemství napsat, ale jakási tajemná síla jí v tom bránila, přestože jinak schopná psát byla. Právě pro řešení této situace se dopisem obrátila na valladolidského arcibiskupa. Ten jí poradil, aby napsala biskupovi z Lerie, což sestra Lucie učinila 19. prosince 1943.
Zatímco očekávala biskupovu odpověď, modlila se 3. ledna 1944 odpoledne před svatostánkem. A mraky v její duši byly odehnány, protože se jí zjevila Panna Maria, která jí řekla: „Neboj se, Bůh chtěl zkoušet tvou poslušnost, víru a pokoru; buď v pokoji a napiš, co ti přikazují, nikoli však to, co ti bylo dáno pochopit z jeho významu. Po napsání to dej do obálky, zavři ji a zapečeť a navenek napiš, že může být otevřena až v roce 1960 panem kardinálem patriarchou z Lisabonu nebo
panem biskupem z Leirie.“ (1)
Pak následovalo – obdobně jako při zjeveních ve Fatimě – Boží světlo, které Lucie ve svém
osobním deníku popisuje slovy:
„Cítila jsem ducha zaplaveného tajemstvím světla, kterým je Bůh, a v něm jsem viděla a slyšela: Hrot kopí jako plamen, jež se odděluje, zasahuje osu země a ona se otřásá: hory, města, obce a vesnice se svými obyvateli jsou pohřbeny. Moře, řeky a mraky překračují své hranice, přetékají, zaplavují a vlečou s sebou ve víru domy a lidi v počtu, který se nemůže spočítat; je to očištění světa od hříchu, do něhož se vrhá. Nenávist, ctižádost vyvolávají ničící válku! Pak jsem slyšela ve zrychleném bušení srdce a ve svém duchu ozvěnu laskavého hlasu, který říkal: V čase jedna víra, jeden křest, jedna Církev, svatá, katolická, apoštolská. Ve věčnosti nebe!“ (2)
Hned po tomto zjevení byla Lucie schopna třetí tajemství sepsat.
Nezveřejnění tajemství v roce 1960
V červnu 1944 byla zapečetěná obálka s tajemstvím předána biskupovi z Leirie, který ji později umístil do další obálky. Sám je odmítl číst. Již v roce 1944 navrhoval, aby obálka s tajemstvím byla
předána do archívu Kongregace svatého v Římě, ale Řím to odmítl. Situace se ale posléze obrátila a samotné svaté Oficium si nakonec obálku vyžádalo: došla do Říma dne 16. dubna 1957. Zatímco
papež Pius XII. text tajemství nečetl, jeho nástupce svatý Jan XXIII. tak učinil v srpnu 1959. Rozhodl však, že v roce 1960 k zveřejnění tajemství nedojde.
Proč? Na tuto otázku odpověděl jednomu novinářovi kardinál Joseph Ratzinger v roce 2000 při níže uvedeném zveřejnění třetího tajemství: „V roce 1960 jsme byli na prahu koncilu, oné velké naděje nalézt nový pozitivní vztah mezi světem a Církví, a také otevřít trochu dveře uzavřené komunismu.“
Podle těchto slov byla tedy důvodem nepublikování tajemství tehdejší snaha Církve otevřít se modernímu světu a komunismu (tzv. Ostpolitik).
Zveřejnění tajemství v roce 2000
Také papež blahoslavený Pavel VI. si brzy po svém zvolení v roce 1963 vyžádal text třetího tajemství. Svatý Jan Pavel II. četl jeho text, když po atentátu na náměstí svatého Petra v Římě dne 13. května 1981 ležel v nemocnici, ale tehdy se ho ještě nerozhodl publikovat. Přistoupil k tomu
až v jubilejním roce 2000, když putoval do Fatimy, aby blahořečil Františka a Hyacintu. Na konci mše svaté slavené 13. května vystoupil kardinál Angelo Sodano, tehdejší státní sekretář, seznámil
lidi s podstatnou částí tajemství a ohlásil, že bude celé zveřejněno a okomentováno Kongregací pro nauku víry.
Toto zveřejnění se pak uskutečnilo v Římě dne 26. června 2000. Vyšel tak dokument Fatimské
poselství, (4) který obsahuje všechny tři části fatimského tajemství, teologický komentář
třetího tajemství od kardinála Josepha Ratzingera a nemálo dalších textů. (5)
fr. Štěpán Maria Filip OP
Poznámky
1 Carmelo de Coimbra:
Um caminho sob o olhar de Maria: Biografi a da Irmã Maria Lúcia de Jesus e do Coração Imaculado, O. C. D. Marco de Canaveses: Edições Carmelo, 2013, s. 266.
2 Tamtéž, s. 267.
3 Nejvyšší posvátná kongregace svatého Oficia (
Suprema sacra Congregatio sancti Officii) byla předchůdkyní dnešní Kongregace pro nauku víry
4 Vedle uvedeného oficiálního českého překladu (Praha: Sekretariát České biskupské konference, 2000) se text dokumentu nachází také in:
Fatima, naše naděje. Brno: Kartuziánské nakladatelství, 2017, s. 29–60.
5 Někteří zpochybňují, zda byl text třetího tajemství zveřejněn celý. Vedle zřejmě nejznámějšího Antonia Socciho:
Il quarto segreto di Fatima. Milano: Rizzoli, 2006 (čes. překl. in:
Co vlastně řekla Panna Maria ve Fatimě? [B m.: b. n.], 2008, s. 2–99), jsou to především následující autoři:
Christopher A. Ferrara:
The Secret Still Hidden. Pound Ridge (New York): Good Counsel Publications, 2000;
Marco Tosatti:
Il segreto non svelato. Casale Monferrato: Piemme, 2002 (nové přeprac. vyd.:
Fatima e il segreto non svelato: A 100 anni dal futuro della Chiesa. Hong Kong: Chorabooks, 2017);
Saverio Gaeta:
Fatima: Tutta la verità: La storia, i segreti, la consacrazione. Cinisello Balsamo (Milano): San Paolo, 2017;
José María Zavala:
El secreto mejor guardado de Fátima: Una investigación 100 años después. Madrid: Temas de Hoy, 2017.
Převzato z
MONITOR 15/2017, str. 7-8
