Na několika místech evangelií se dá dobře rozpoznat, jak rozdílného charakteru byli apoštolové a jaká rozmanitost představ, názorů a přání vládla v této malé skupině kolem Ježíše.
Přes veškeré rozdílnosti apoštoly drželo pohromadě společné přesvědčení, že v Ježíši našli Mesiáše, jakož i přání chodit s ním (Jan 1,41).
Krátce před svou smrtí Ježíš ještě jednou kladl apoštolům na srdce všechno, co považoval za důležité pro ně a pro jejich společenství, jakož i pro své dílo, neboť toto dílo jim chtěl svěřit (Jan 15-17). Předpokladem toho je vzájemná jednota.
Proto Ježíš adresoval svým učedníkům naléhavou prosbu, aby zachovali tuto jednotu, což se může podařit, pouze pokud mají neustále před očima jeho a jeho vůli a zůstávají s ním ve spojení. Tuto naléhavou prosbu Ježíš zdůraznil v obrazné řeči révy a ratolestí. Ikonopisci přeložili tuto obraznou řeč do svého jazyka.
Ježíš trůní na větvích révy. Některé ikony ho ztvárňují tak, že vypadá jako srostlý s révou. Na jeho kolenou leží evangeliář. Otevřená je pasáž o révě a ratolestech (Jan 15,1-8).
Vedle Ježíše sedí ve dvou skupinách apoštolové - každý z nich na vlastní větvi, která vychází z kmene révy. Z větví, na kterých sedí, zase vycházejí menší větve s listy a hrozny.
Skupinu apoštolů na pravé straně Ježíše uvádí Petr, skupinu na levé straně Pavel. Oba drží evangeliář, který je prokazuje jako apoštoly, kteří přijali evangelium od Ježíše. Ohlašují ho z jeho pověření a kladou při tom, jak víme z Nového zákona, rozličné důrazy, kvůli kterým oslovují všechny lidi, kterým ho mají ohlašovat (Mt 26,19; Sk 15,1-30; 1 Kor 9,22; Gal 1, 10nn, 2,7nn).
Po nich následují na každé straně dva evangelisté - rovněž rozpoznatelní podle evangeliáře - a další apoštolové. I oni drží v rukou na znak své služby hlásání svitek Písma.
Zajisté existuje Petrova řada a Pavlova řada. I v rámci těchto řad existuje individualita, rozdíly a různé přístupy k Ježíši, a přece
každý má své místo v rámci tohoto společenství, slouží mu se svým nadáním a vykonává funkci, která mu odpovídá.
Peter často s evangeliářem drží v ruce klíče, které mu předal Ježíš (Mt 16,18nn). Moc klíčů ho ale nedělá apoštolem, který stojí nad apoštoly, ale jen poukazuje na jeho zvláštní funkci v rámci Společenství apoštolů, aby je vedl jako představitel.
Apoštolové jsou navzájem v rozhovoru, navzájem se poslouchají, diskutují o různých stanoviscích. Středem jejich společenství a tím i jejich komunikace je ale Ježíš. Na něj stále znovu směřují jejich pohledy, jeho poslouchají, k němu zůstávají obrácení, i když jsou ještě tak hluboko v rozhovoru. Usilují předat dál, co od něho přijali.
Každý z apoštolů zaujímá sice jiné místo, ale přece je každé místo větví téže révy.
Středem apoštolů je Ježíš, který neupřednostňuje žádnou z obou skupin ani některého z apoštolů. Ježíš žehná všechny s oběma rukama. Ježíšovi nešlo o vládnutí nebo moc. Nechtěl vykonávat moc, ale sloužit Božímu království. To dává dále jako svůj odkaz a své pověření apoštolům (Mt 20,20-28). K této službě je posílá a pro tuto službu je žehná.
Jeho požehnání platí pro všechny, kteří navzdory bouřlivé diskuzi neztrácejí pohled na něho. Jeho požehnání platí pro obce založené apoštoly, ve kterých se různí lidé svým způsobem usilují žít podle evangelia. Jsou jedno, protože se cítí zavázáni Ježíši Kristu a jeho Bohu Otci. On je vyvolil, aby byli učedníky a přinášeli ovoce. To se daří, když mezi nimi vládne milující sepětí a zůstává zachována jednota s Ježíšem (Jan 15,7.8.16-17).
Pavel k tomu vyzývá následujícími slovy: "Se vší pokorou, mírností a trpělivostí, snášejte se navzájem v lásce. Usilujte zachovávat jednotu ducha ve svazku pokoje "(Ef 4,2-3). V tom se chápe zajedno s Petrem, který píše: "Nakonec všichni buďte jednomyslní, soucitní, plní bratrské lásky ... žehnejte, neboť jste byli povoláni, abyste se stali dědici požehnání" (1 Pt 3,8-9).
Přeložil o. Ján Krupa.
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 18. 7. 2017 naleznete
zde.
