V roce 2016 během mimořádného jubilejního Roku milosrdenství papež František povýšil vzpomínku na Marii Magdalénu, která připadá na 22. červenec, na liturgický svátek. Nové liturgické texty mluví o ní jako o ženě, která je příkladem pravé a autentické evangelizátorky, která jako první ohlásila ústřední poselství křesťanství - zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Moderní fikce
Ve svém románu Dan Brown zkombinoval evangelijní popisy s pozdějšími apokryfními texty a s vlastní propracovanou fikcí. Z Máří Magdalény udělal manželku Ježíše Krista, se kterou měl děti a jejich potomci žijí až dodnes. Mnohé i věřících uvedl do nejistoty bohužel iz důvodu slabé znalosti Písma a nauky Církve Dan Brown ignoroval skutečnost, že evangelní texty vůbec nezmiňují, žeby Ježíš byl ženatý a nic takového neuvádějí ani raně křesťanské apokryfní texty, na které se odvolává. V minulosti podobnou myšlenku už nastínil Nikos Kazantzakis v románu Poslední pokušení Krista z roku 1955, jehož známější filmovou podobu zpracoval režisér Martin Scorsese v roce 1988. V novějších teoriích přicházejí někteří autoři s myšlenkou, že Marie Magdaléna byla milovaným učedníkem, jehož zmiňuje Janovo evangelium. Všechna tato díla nemají na zřeteli historickou objektivnost a hledání pravdy, ale spíše podmanivou a marketingově zvládnutou manipulací sledují zvýšení prodeje svých produktů.
Apoštolka apoštolů
Příjmení Magdaléna pravděpodobně naznačuje, že Marie pocházela z města Magdaly, které leželo na západním břehu Galilejského jezera a bylo známým centrem rybářů. Spolu s ostatními ženami doprovázela Ježíše během jeho veřejného působení. Na rozdíl od učedníků neopustila Krista při jeho ukřižování a byla přítomna i při jeho pohřbu. Našla prázdný hrob, když spolu s ostatními ženami šla v neděli ráno pomazat Ježíšovo mrtvé tělo. V Janově evangeliu je popsáno její setkání se vzkříšeným Pánem, který změnil její slzy na velikonoční radost. Ježíš jí dal příkaz oznámit jeho vzkříšení apoštolům (srov. Jan 20,17). Dostává se jí tak privilegia, že ještě před apoštoly se setkává se vzkříšeným Kristem. Proto v pozdějším období dostala titul "Apoštolka apoštolů." Z pohledu interpretace poslání Máří Magdalény však došlo k posunu, který si zaslouží z naší strany bližší vysvětlení.
Kající hříšnice
Lukášovo evangelium u jména Marie Magdalény uvádí, že z ní Ježíš vyhnal sedm démonů (srov Lk 8,2). Tato krátká zpráva nám neumožňuje blíže určit, v čem spočívalo její posednutí. Z evangelijních vyprávění víme, že Ježíš uzdravoval lidi z různých nemocí, dokonce jim vrátil život, ale měl také moc vyhánět zlé duchy, což všechno byly viditelné projevy jeho božské přirozenosti. Číslo sedm je symbolickým vyjádřením zvlášť těžké formy zla. Vůbec se nemusí vztahovat pouze na hříchy v sexuální oblasti.
Přibližně od 4. století se s Marií Magdalénou začaly spojovat některé další evangelijní příběhy. Šlo především o nepřesné propojení její osoby s postavou neznámé ženy, která přišla do domu farizeje Šimona, jak uvádí Lukáš v 7,36-50. Tato žena hlubokým gestem pokory, když slzami myje Ježíšovy nohy a utírá je svými vlasy, projevuje bolest nad svými hříchy a Ježíš jí odpouští hříchy. Evangelijní text však neuvádí její jméno ani identitu.
V Janově evangeliu je uvedena podobná scéna, když Marie z Betánie, sestra Marty a Lazara, potře Ježíšovy nohy vzácným nardovým olejem (srov Jan 12,3). V průběhu dějin došlo k chybnému přičleněn těchto dvou událostí jediné postavě, Marii z Magdaly.
Zejména spojení Magdalény s neznámou ženou v Šimonově domě způsobilo, že z apoštolkou apoštolů se později v křesťanské interpretaci stala kající žena, která zanechala svůj předchozí hříšný život prostitutky. Jistě, v evangelijních textech se uvádějí různé postavy, které nesou stejné jméno: Mária - Ježíšova matka, Marie Magdaléna, Marie z Betanie, Marie Kleofášova Marie - Jakubova a Josefova matka, jiná Marie.
Je třeba jasně číst evangelní texty a nedoplňovat to, co neuvádí ani nepředpokládá samotný text. Jednoduše evangelia se nijak nezmiňují o předchozím životě Máří Magdalény. Papež Řehoř Veliký v roce 591 ve své homilii k úryvku o kající hříšníci v Lk 7,36-50 ukazuje na životní příběh Magdalény, ve kterém má místo nejen hřích, ale i pokání a obrácení. Řehoř chtěl homilií pedagogicky motivovat hříšníky ke změně života, když Magdalénu označil za tu, která ve vlastním životě se stala svědkyní Božího milosrdenství. Během dějin byl generacím křesťanů blízký tento obraz kající ženy, které se dostalo Božího odpuštění, čímž se zdůraznilo, že vždy existuje milost očištění. Navzdory lidské hříšnosti neexistuje hřích, který by Bůh nechtěl odpustit, když ho člověk upřímně lituje a vyznává.
Vzor věřícího člověka
Církevní otcové starověku poukazovali na kontrast mezi novozákonní Marií Magdalénou a starozákonní Evou. Z rajské zahrady přišla smrt, ze zahrady vzkříšení přišel život. První žena rozšířila smrt tam, kde byl život, Magdaléna z místa smrti zvěstovala Život. V ráji nabídla žena muži smrt, z hrobu zvěstuje žena mužům život. Ať už přijmeme základní evangelijní obraz o Marii z Magdaly jako té, která zažila Ježíšovu uzdravující milost, byla jeho věrnou učednicí až na Kalvárii a stala se svědkem jeho vzkříšení, nebo nám je bližší pozdější obraz její upřímné kajícnosti, Marie Magdaléna zůstává důležitým vzorem věřícího člověka, který hledá v životě Krista, poznává Boží vůli, aplikuje ji na svůj vlastní život a přináší svou zkušenost víry jiným lidem.
P. František Trstenský
Převzato z
https://www.postoj.sk/,
článek ze 17. 7. 2017 naleznete
zde.
