Zamyšlení nad evangeliem 15. neděle v mezidobí
Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá zrna na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vyklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši k slyšení, slyš!“
Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno, a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí a přece nevidí, slyší a přece neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izáiášovo proroctví: „Budete stále poslouchat, a neporozumíte, ustavičně budete hledět, a neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavřeli, aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli, srdcem neporozuměli a neobrátili se – a já je neuzdravil.“ Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte vy, ale neviděli, a slyšet, co slyšíte vy, ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je smysl podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak proto slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“
Pán vyslovuje toto podobenství i do naších řad a doby. Nepodléhámeněkdy i my malomyslnosti?
A v takových chvílích, kdy si nevíme rady, je vhodné si přečíst podobenství o čtveré půdě. Cítíme opět, že Boží království příjde. Pán chce tímto podobenstvím vlévat nám velkou radostnou důvěru. Království Boží přichází v kažrém případě, proti všemu zdání není důvodu k malomyslnosti. Samozřejmě, že nezdar vidíš brzy. Že setba nevzchází, to vidíš už na jaře, že však jiná setba přináší přebohaté plody, vidíš teprve při sklizni.
Je třeba být trpělivý a mít důvěru v Kristovo slovo. Bez důvěry nikdy neporozumíš, co je království Boží.
kamenité a tvrdé.
Každý hospodář by se ho už zbavil.
Ty se však pokoušíš znovu a znovu,
sotva ve mně tvá poslední setba uschla
a udusila se v starosti
a pohodlnosti a blahobytu.
Rozdáváš se plnýma rukama
Bůh v chlévě,
Bůh v slově,
den za dnem.
Pane, mé srdce se zatvrdilo
v sebelásce,
v touze po uznání,
vzestupu, majetku.
Mé srdce je pevně udupané
zklamáními
a hořkostmi mnoha let.
Mé uši jsou ucpané,
mé oči zacloněné
i proti tvému slovu,
tvému světlu.
Pane, jenom ty však máš
slova věčného života.
Jen ty dáváš odpověď na rdousící otázky
mého srdce.
Proto tě prosím,
vyorej své brázdy
do mého srdce,
zaboř svou radlici hluboko do půdy,
i kdyby měla téci krev.
Pošli svá slova jako šípy,
jejichž háčky se už nedají uvolnit,
aby konečně zapustila kořeny
a přinášela plody.
