S Ježíšem jsem se poprvé setkal jako patnáctiletý. "Krista jsem akceptoval" jako teenager a žil jsem křesťanským životem jak nejlépe jsem uměl. A bylo to skvělé. Jako evangelický protestant jsem byl nadšený. Nikdy jsem katolicismus nezavrhl, ale nevěděl jsem o něm hodně, a také to, co jsem věděl, pocházelo, bohužel, z velmi chudých zdrojů - od katolíků, kteří však sami o své víře hodně nevěděli.
Nebyli to dobří katolíci.
Když se mě však evangelický pastor, a dobrý přítel, zeptal "
Co je důležitější, Bible nebo tradice?", zmátl mě.
Hledání odpovědi na tuto otázku
mě přivedlo k tomu, že jsem si začal číst o katolicismu. Dopustil jsem se osudné chyby a Katolickou církev jsem začal považovat za "férovou" až později. Byla to chyba, kterou známý konvertita G.K. Chesterton nazývá
prvním krokem ke konverzi.
Pokud "férové stanovisko" vůči Církvi bylo mým prvním krokem, pak čtení děl prvních Církevních otců musím zařadit někam mezi závěrečné.
Jednou jsem si také četl z těchto prvotních církevních pramenů hned po Novém zákoně, když jsem si najednou uvědomil, že jsem plně přesvědčen o absolutní a jediné pravé pravdě, kterou hlásá Katolická církev. Byly to Církevní otcové a, jmenovitě jeden z všeobsáhlých citátů, který mě přesvědčil o tom, že se mám stát katolíkem.
Svatý Ignác, biskup z Antiochie
Sv. Ignác Antiochijský žil a tvořil přibližně od roku 35 do roku 107 AD (Anno Domini - léta Páně / našeho letopočtu; pozn. překl.). Ignác byl, podle všeho,
učedníkem sv. Jana apoštola. Ano, toho sv. Jana - autora mnoha důležitých částí Nového zákona, včetně jednoho evangelia a Knihy zjevení. Toho sv. Jana, kterému Ježíš na kříži svěřil Marii, svou Matku. Přesně toho sv. Jana.
Ignác byl jeho žákem, a to, co se o Kristu dozvěděl, se naučil od člověka, který sám sedával Kristu u nohou a učil se od Něho.
Písemnosti sv. Ignáce nejsou vůbec vyčerpávající a složité, ale jak jsem zjistil, mají úžasnou hloubku. Ignác psal mnohým církevním společenstvím většinou z vězení, avšak s plnou vážností řádně stanoveného a jmenovaného biskupa Církve. Jeho listy se podobaly na dopisy, které čteme v Novém zákoně - listy sv. apoštola Jana, sv. Petra nebo sv. Pavla. Ignác v nich, jako apoštolská autorita, povzbuzuje, napomíná a poučuje věřící.
Zjistil jsem, že celkově je velmi náročné číst církevní otce, aniž jsem znal skutečnou
realitu o Katolické církvi. V listě Filadelfským věřícím, který napsal sv. Ignác, jsem objevil tak jednoduchý a přesvědčivý citát, že mi nezbývalo nic jiného, než souhlasit a svědčit o pravdě, autoritě a nádheře Katolické církve.
Zde je citát, který mě přesvědčil, abych se stal katolíkem:
Ignác píše,
"Bratři, nesjíždějte na bludné cesty; pokud se někdo přidá k tomu, kdo vyvolává rozdělení a rozkol, ten nepřijde do Božího království. Pokud někdo učí jinak, ten nesouhlasí s Umučením. Dávejte si pozor a slavte jednu Eucharistii. Je jedno Tělo našeho Pána Ježíše Krista a jeden kalich jeho Krve, které nás spojují v jedno. Jeden je oltář a jeden celek tvoří biskup s kněžími a jáhny, mými spoluslužebníky. Cokoliv tedy děláte, dělejte podle Boží vůle."
Už chápete proč je Ignác tak absolutně přesvědčivý?
Rozkol a odpadlictví
Stejně jako sv. Pavel před ním, adresuje i sv. Ignác s plnou pravomocí antiochijského biskupa své listy těm, kteří odpadli od Církve, založené Kristem. Každý, říká Ignác, kdo učí jinak, to jest proti nauce Ignáce a ostatních řádně stanovených biskupů, "nesouhlasí s Umučením", což je přímo alarmující.
Tato neuvěřitelná ukázka biskupovy autority mi zcela objasnila jednu věc:
biskupové prvotní Církve dostali pravomoc takto konat od samotného Krista. Ba co víc, k sv. přijímání nesměl přistupovat nikdo, kdo se pustil vlastní cestou a nesouhlasil s učením Církve - to Ignác jednoznačně a co nejpřísnější odsuzoval. Na křesťany, kteří se odloučili od prvotní Církve, se hledělo jako na ty, kteří "nesouhlasí" s Kristem a s autoritou, kterou dosadil On sám na své místo.
Toto mi bylo jasné.
Eucharistie je Tělo a Krev Krista
Sv. Ignác dále jasně hovoří o Eucharistii, jako o
"jednom Těle našeho Pána" a o "jednom kalichu Jeho Krve".
Toto nelze nesprávně pochopit.
Jako
mnoho jiných církevních otců - a v tomto se jednomyslně shodují - píše Ignác o tom, co katolíci teologicky nazývají "
reálná přítomnost". To jest, že
Ježíš je skutečně a zázračně přítomen ve svatém přijímání, na rozdíl od evangelíků, kteří jsou přesvědčeni (i já jsem tehdy byl) jen o symbolické povaze přijímání.
Ježíš je opravdu tam; úkon proměnění není jen symbolický.
Jinými slovy, je tu jiné -
katolické učení; učení, kterému rozumíme, jasné jako den, a to už od samých počátků křesťanství.
Jeden biskup
Psal jsem o tom, jak se
můj obraz prvotní Církve odvíjel od něčeho, co jsem si přečetl v úžasných Skutcích apoštolů. Myslel jsem si, a také nás to tak učili, že prvotní Církev byla volným seskupením "domácích církví", ve kterých se křesťané spolu setkávali, studovali Bibli a budovali společenství. Při čtení prvních církevních otců jsem zjistil, že první křesťané hned po apoštolech, se v mnohém výrazně lišili.
Prvotní Církev měla
hierarchickou strukturu, a tady, v Ignácově listu církevnímu společenství ve Filadelfii máme další, nad slunce jasnější příklad. Ignác píše, že jako křesťané se musíme sjednotit pod vedením hierarchické struktury, kterou nám v konečném důsledku určil Kristus.
I obraz, který nám v této souvislosti vykresluje, je velmi působivý: Tak, jak je jen jedna Eucharistie - čili Tělo a Krev Krista - jako je jen jedna oběť, je i jeden biskup a pod ním jsou řádně ustanovení a jmenování učitelé a pomocníci.
Pod vedením biskupa se musíme sjednotit, jak jsme sjednoceni i v Kristu. Nebo - skrze Krista se sjednocujeme s biskupem.
Neuvěřitelné.
Ještě o tom nejste přesvědčeni? Pokračujte ve čtení!
Sv. Ignác z Antiochie byl pro mě ztělesněním přesvědčení.
Byl učedníkem sv. Jana a byl proti tomu, aby každý šel svou vlastní cestou, mimo hierarchii Církve, kterou založil Kristus. Mluvil i o důležitosti podřízení se autoritě biskupa a o tom, jak to všechno poukazuje na nádheru Eucharistie a na Kristovu oběť, kterou jednou provždy podstoupil za všechny.
Ježíš je opravdu
podstatně přítomný ve svatém přijímání.
Pokud však o tom nejste přesvědčeni, jak obvykle říkával v
Reading Rainbow, neujišťujte se o tom násilím. (Reading Rainbow byl americký dětský vzdělávací seriál; pozn. překl.)
Čtěte.
Pokud si do Google zadáte vyhledávání "první Církevní otcové", objeví se vám asi tucet linků na online čtení. Nebo si sežeňte knižní překlad. Já jsem si například koupil celou kolekci Církevních otců na eBook za 2 dolary.
Čtěte.
Jako evangelík, a navíc jako univerzitní odborník na dějiny, jsem absolutně ignoroval Církevní otce. Na prvotní Církev jsem měl velmi zúžený pohled, protože jsem si přečetl něco ze Skutků a jen některé vybrané "pochoutky" z apoštolských listů. Ignoroval jsem koncepci postupné hierarchické struktury Církve, o níž jasně píše sv. Ignác ve svých spisech, jakož i jeho zcela jasnou, srozumitelnou řeč a přesvědčení o Eucharistii.
Všechno toto mi uniklo, protože jsem nečetl.
Jakmile jsem začal číst, objevil jsem, co o tomto všem psali Církevní otcové jako byl i Ignác, a to mě přesvědčilo. Přesvědčil jsem se, že Kristus založil hierarchicky strukturovanou Církev, která přetrvá do konce časů. Přesvědčil jsem se i o katolické nauce
reálné přítomnosti Krista v Eucharistii, protože tam skutečně je, přesně jak tvrdil už Ignác z Antiochie, a jak toto učení přetrvává už dva tisíce let.
Přestože jsem zkoumal alternativy i v anglikánské a ortodoxních církvích, přesvědčil jsem se, že učení Církevních otců se nejvěrněji a nejkrásnější odráží v Katolické církvi.
Zdroj:
https://churchpop.com, 20. 9. 2015
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek z července 2017 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 20. 7. 2017)
