Prvotní církev se rozhodla doplnit po Jidášovi počet apoštolů na číslo 12. Učedníci modlitbou a losem vybrali Matěje a "připočítali ho k jedenácti apoštolům." (Sk 1,26) Na cestě do Damašku však Kristus do Společenství apoštolů povolal ještě jednoho muže - Saula z Tarsu. Z toho důvodu do dějin vstoupil i pod názvem "Třináctý apoštol".
Člověk tří kultur
Apoštol Pavel je člověkem tří prostředí. Je to v první řadě židovské prostředí, ve kterém se narodil. Narodil se židovským rodičům, kteří mu do vínku vložili víru v jednoho Boha uprostřed mnohobožství řecko-římské kultury. Při obřízce dostal hebrejské jméno Saul, v překladu vyžádaný (od Pána). Bylo to na počest prvního izraelského krále, který také pocházel z rodu Benjamín. Židovství mu přineslo výbornou znalost Písma, a to konkrétní části, kterou my, křesťané, nazýváme Starý zákon. Pavel získal znalost hebrejského jazyka, takže mohl číst a poznávat Boží slovo v jazyce, ve kterém bylo původně napsáno. Vyrůstal na základě interpretace židovské skupiny farizeů, které byl přívržencem. Židovství mu dalo i řemeslo, neboť podle židovské tradice otec měl naučit svého syna řemeslu, aby si tak zajistil živobytí. Pavel se stal stanařem, což mu později dalo nezávislost při hlásání Kristova evangelia. I v dnešní době potřebujeme, aby v různých situacích, ve kterých se Církev a křesťanství ocitá, pravda Evangelia nebyla podmíněna nebo spoutána nějakým lidským ohledem.
Tím, že se Pavel narodil v diaspoře v Malé Asii, od dětství se dostával do konfrontace s řeckým světem, který ho obklopoval. Pavel dostal řecké vzdělání, poznatky z řecké filozofie, znalosti rétoriky a řeckého jazyka. Pavlovi to později umožnilo velmi dobře porozumět řecký způsob myšlení a argumentace, ale i psaní dopisů. Znal Septuaginta, řecký překlad hebrejské Bible, který vznikl ve 3.-2. století před Kristem a který používali Židé žijící mimo izraelské území. Pavel tedy věděl, co to znamená inkulturace, tzn. vtělení Evangelia do národních kultur. Pavel porozuměl důležitost řeckých velkoměst. Antiochie, Efes, Korint, Soluň, Atény se staly centry, kde hlásal Evangelium a odtud se poselství rychle šířilo. Zjednodušeným způsobem Pavel dělal to, co v současnosti plní internet a sociální sítě.
Dalším zázemím je prostředí Římské říše, která v době 1. století suverénně ovládala území Středomoří. Pavel se narodil jako římský občan, což znamená, že minimálně už jeho rodiče měli římské občanství. Proto vedle hebrejského jméno měl i římské jméno Pavel, pod kterým ho známe z jeho listů. Občanství mu umožnilo svobodně se pohybovat, využívat síť římských cest, odvolat se v rámci soudního procesu k císaři, a tak přivést Evangelium do srdce říše, do Říma. Tři prostředí zůstaly i po Pavlově povolání za Ježíšova učedníka pevnou součástí jeho osobnosti. Pro nás je to výzva, aby i naše "prostředí" (původ, vzdělání, talenty, práce atd.) zůstaly součástí naší víry.
Myslitel a týmový hráč
Pavel přinesl zcela jedinečný pohled na chápání Církve. Ze židovského prostředí znal obrazy, kterými izraelský národ připodobňovat svůj vztah k Bohu: Pánova vinice, ovčinec, stavba, Boží lid. Pavel však přinesl obraz tajemného Kristova těla, obraz který židovské kultuře byl nepředstavitelný, ale pro řeckou kulturu běžný. V prvním listě Korinťanům Pavel využívá obraz lidského těla, ve kterém různé jeho části mají rozličnou úlohu, a přece navzájem tvoří jednotu, aby ukázal na důležité chápání Církve, která nemá autonomní poslání.
V Kristu má svou hlavu a jednotlivé části mají své důležité, ba až nezastupitelné poslání. Apoštola Pavla si nejednou vybavíme jako neúnavného oznamovatele Kristova evangelia po celém světě, což mu i přineslo označení "Apoštol národů." Jde o pravdivé označení, neboť vzhledem k tehdejší možnosti jeho 3 velké misijní cesty a zakládání křesťanských společenství si zaslouží obdiv. Už menší pozornost se věnuje jeho rozvinuté síti spolupracovníků. Dnes bychom ho nazvali "týmovým hráčem". Stačí, když čteme jeho dopisy, v nichž jmenuje své spolupracovníky v různých křesťanských komunitách. Pokud tedy Pavla obdivujeme pro jeho misionářský zápal, je třeba mít na paměti, že to bylo možné díky jeho spolupráci na díle evangelizace. To je velmi důležitý impuls pro dnešní Církev, pro pastoraci v našich diecézích a farnostech.
Mystik a oznamovatel
Téměř polovina spisů Nového zákona nese v záhlaví jako svého odesílatele Pavlovo jméno. Pavel hraje podstatnou roli pro formulování křesťanské nauky. Jeho listy jsou vyjádřením jeho touhy být přítomen uprostřed křesťanů, které získal pro Krista. Jsou vzácným svědectvím "aktualizace" Kristova poselství na situaci křesťanů. Nabízejí šířku a hloubku pohledu na Kristovo evangelium. Šířku, protože záběr témat, kterým se Pavel věnuje, je obdivuhodný. Kristův kříž a zmrtvýchvstání, Kristův druhý příchod, vztah mezi židovstvím a evangeliem, úloha Mojžíšova zákona, ospravedlnění, charismata, rodinná pravidla Eucharistie, atd. Pavlovy listy obsahují hloubku. I po 2000 letech existence křesťanství zůstávají jeho listy náročným čtením. Křesťanství není čtením na letní dny, ale náročný a odvážný styl života. Zvu Vás k pročtení tří textů. Kristologický hymnus v Listu Filipanům (2. kapitola), Tajemné Kristovo tělo v prvním listě Korinťanům (12. kapitola) a zejména Hymnus na lásku (13. kapitola). Pavel nejdříve promeditoval Ježíšovo poselství a jeho důsledky na vlastním životě. Až tak je formuloval a šel ohlašovat. Našemu hlásání musí předcházet prorozjímání evangelia v našem vlastním životě. Tehdy budeme autentičtí. Jsme posláni nejen reagovat na dění ve společnosti, ale aktivně do ní přinášet témata křesťanství.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 27. 6. 2017 naleznete
zde.
