Apokryfní spis Skutky sv. Petra (vznikl kolem roku 200 po Kr.) nabízí příběh z dějin prvních křesťanů. Během pronásledování křesťanů za císaře Nera apoštol Petr opouští Řím, aby se zachránil a na cestě potkává Krista, kterého se ptá "Kam jdeš, Pane?" Pán mu odpovídá: "Jdu, abych se dal znovu ukřižovat." Peter se vrátil zpět do Říma a zemřel mučednickou smrtí. Tato legenda vystihuje osobnost a jednání prvního z apoštolů.
Apoštol Petr je jednou z klíčových postav Nového zákona. Dosvědčuje to i ta skutečnost, že evangelia mu věnují velký prostor, podobně i Skutky apoštolské a součástí novozákonních spisů jsou dva listy, kterým se připisuje Petrovo autorství. Evangelia ho popisují jako člověka, který měl své životní jistoty a zázemí. Janovo evangelium zmiňuje, že pocházel z vesničky Betsaida, ale novozákonní texty hovoří i o jeho domě ve městě Kafarnaum. Popisují uzdravení Petrovy tchýně, tzn. že měl rodinu. Lukášovo evangelium uvádí, že když Ježíš učil zástupy, vybral si loďku, která patřila Šimonu Petrovi. Petr tedy nebyl nemajetným nádeníkem, který čekal každé ráno, dokud ho někdo nenajme do práce. Měl loď, měl stabilní práci, měl rodinu, dům. Setkání s Kristem mu tak radikálně změnilo život, že při povolání opustil tyto dosavadní jistoty a šel do jisté nejistoty s Kristem.
Zkoušky a růst víry
Petr je ten, který musí procházet neustálými zkouškami a růstem své víry. Na jedné straně vyznává božství Ježíše Krista, ale na druhé straně stále není připravený správně porozumět cestě kříže; je odhodlán vystoupit z loďky a na základě Ježíšova ujištění kráčí po vodě, ale přece má pochybnosti, když vidí rozbouřené moře a začne se topit; je rozhodnutý i zemřít pro Krista, ale už po pár hodinách třikrát zapře Ježíše Krista. Při Poslední večeři potřebuje správně porozumět významu, když jim jejich Mistr a Učitel myje nohy, což byla práce pro otroky. Skutky apoštolů v této linii pokračují. Popisují vidění, ve kterém Petr poznává, že do Církve patří i pohané. V Listu Galaťanům Pavel uvádí svoji kritiku Petrovy přetvářky. Na první pohled se zdá, že to všechno jsou vlastnosti, které jsou neslučitelné s pozicí Petra jako Kristova zástupce na zemi. Když se ho Ježíš po vzkříšení ptá na lásku, Petr upřímně odpovídá: "
Pane, ty víš všechno, ty dobře víš, že tě miluji". (Jan 21,17) Petr je ten, který má neustále srdce nasměrované na Krista i se svými slabostmi, se svými pochybnostmi, které Pán dobře zná. Stále si je vědom toho, co řekl Kristu při povolání: "
Pane, odejdi ode mne, neboť jsem člověk hříšný." (Lk 5,8) Jediné, čeho se mu dostává, je ujištění: "
Neboj se, od nynějška budeš lovit lidi." (Lk 5,10)
Boží kritéria
Petr je člověk, který navzdory slabostem a pochybnostem, je rozhodnut vše opustit pro Krista a následovat ho. Na této cestě ho čeká ještě dlouhá pouť zrání. Mohli bychom to přirovnat k starozákonní volbě krále, když prorok Samuel na Boží pokyn hledá vhodného kandidáta, Bůh ho učí, aby se neřídil podle lidských kritérií. Podobně můžeme říci, že pokud bychom hledali vhodného kandidáta podle lidských kritérií, Petr by asi neobstál, ale zde jsou kritéria Boží, kritéria Krista, který zná svého apoštola. Při prvním setkání s ním mu řekne: "
Ty jsi Šimon" (Jan 1,42), jakoby chtěl říci: "Znám tě, vím, kdo jsi a co je v tobě." V Lukášově evangeliu při Petrově zapření evangelista uvádí důležitý detail, že Pán se v té chvíli obrátil a podíval na Petra a ten se rozplakal (Lk 22,61). Kristův pohled je uzdravující, je to laskavý pohled, který zná Petra do hloubky duše.
Následovat Krista
Petr snad jako jediný z apoštolů nejjasněji tuší Kristovu podstatu. Je to Petr, který vyzná Krista jako Božího Syna. Když mnozí učedníci odcházejí od Ježíše pro jeho údajně tvrdou řeč o chlebu života (Jan 6,60), Petr jednoznačně odpovídá: "
Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života." (Jan 6,68) Spolu s Jakubem a Janem se Petr stává svědkem Božího zjevení během proměnění na hoře, svědkem vzkříšení Jairovy dcery jaky i hodiny utrpení v Getsemanech. Petr se stává nositelem jedinečného Kristova vyznačení: "
Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou církev a pekelné brány ji nepřemohou." (Mt 16,18). Při Poslední večeři mu svěřuje důležitou roli: "
Posiluj své bratry." (Lk 22,32) Po vzkříšení mu Ježíš uděluje poslání: "
Pas mé beránky, pas moje ovce." (Jan 21,15-17) Tato poslání se zvlášť realizují v Petrově primátu. Při čtení Písma se nestačí dívat pouze na jednotlivé epizody, neboť ty se mohou zdát částečné a neúplné jako jednotlivé kamínky mozaiky. Jen při celkovém pohledu dostáváme hlubší obraz prvního z apoštolů. Petr v již zmíněné Ježíšově odpovědi na dotaz "Quo vadis, Domine? - Pane, kam jdeš?" poznává své vlastní povolání a způsob jeho uskutečnění. Vždy realizoval to, co zaznívá z Ježíšových úst směrem k jeho osobě: "
Pojď za mnou!" (Jan 21,19) A dělal to ne navzdory, ale spolu se svými slabostmi. Vrcholným způsobem završil následování svého Mistra mučednickou smrtí.
P. František Trstenský
Převzato z
https://www.postoj.sk/,
článek z 26. 6. 2017 naleznete
zde.