Hostina, kterou měl Ježíš večer před svou smrtí se svými učedníky, se hluboko vryla do jejich paměti.
Jeho rozloučení s Dvanácti, označení Jidáše za zrádce, který vydá svého učitele nepřátelům, především ale symbolické konání Ježíše nad chlebem a vínem udělali tuto hostinu nezapomenutelnou.
Ježíš vzal chléb, lámal a rozdával jako své tělo svým učedníkům, podobně požehnal kalich a podával ho učedníkům, aby ho pili jako novou smlouvu v jeho krvi. Pak jim přikázal, aby slavili tuto hostinu znovu a znovu na jeho památku.
Od počátku Církve je
eucharistická hostina jádrem bohoslužby. Církev neustále - počínaje podáním evangelistů a vysvětleními apoštola Pavla - uvažovala nad významem poslední Ježíšovy hostiny s jeho učedníky (1 Kor 10,16nn; 11,17nn). Pro křesťany je to víc než jen připomínání události Ježíšova umučení, mnohem více to znamená nejužší společenství pozemské Církve s jejím nebeským Pánem, jaké si lze představit.
Výsledkem této reflexe je ikona přijímání svatých tajemství Pánova těla a krve apoštoly. Zřetelně se odchyluje od ztvárnění "Poslední večeře". Ježíš a Dvanáct nesedí nebo neleží - jak to bylo v té době běžné - v obývací místnosti kolem stolu u jídla.
Ze sálu Poslední večeře se stává chrám, ze stolu Poslední večeře oltář. U tohoto oltářie stojí Ježíš podobně jako biskup, když slaví Eucharistii. Apoštolové přistupují k oltáři podobně jako kněží celebrovat s biskupem, aby přijali tajemství Pánova těla a krve.
Na jedné straně oltáře jim Ježíš klade do ruky kousek proměněného chleba. Nápis nad tímto výjevem zve: "Vezměte a jezte." Na druhé straně jim podává kalich s proměněným vínem. Nápis nad tímto výjevem vyzývá: "Pijte z něj."
Zahalené ruce apoštolů jsou znakem bázně. Levou skupinu apoštolů vede Petr, pravou Pavel. Nejde zde o vzpomínku na večer Zeleného čtvrtku, ale o eucharistickou slavnost, na níž se zpřítomňuje dění Zeleného čtvrtka pro obec shromážděnou kolem jejího Pána.
Pavel, který při Poslední večeři ještě nepatřil do kruhu apoštolů, je ztvárněný na vyvýšeném místě. Pavlovi vděčíme za základní výklady o významu Eucharistie pro obec. Apoštolové, první křesťanská obec, jsou zde zástupci všech dalších křesťanů a obcí, které následují Pánovo pozvání a nechávají si Jím podat chléb života.
Každý věřící se smí a má připojit k řadě apoštolů a účastí na Eucharistii stále znovu obnovovat své společenství s Ježíšem. To vytváří podmínky pro hluboké společenství křesťanů mezi sebou navzájem a pro život v Kristu (Gal 2,20).
Ikona přijímání svatých tajemství Pánova těla a krve apoštoly je obvykle umístěna nad královskými dveřmi ikonostasu. Při liturgii kněz stojí pod touto ikonou, když podává věřícím Kristovo tělo a krev. To ukazuje:
jde o tentýž Ježíšův záměr, jde o jedno a totéž společenství. Sám Ježíš se dává v chlebě a víně za pokrm. Ježíš posiluje svou obec na cestě, aby ho následovala.
Po přijetí Kristova těla a krve se přijímající modlí: "
K tvému milosrdenství se utíkám, předobrý, a volám plný bázně: Zůstaň ve mně, Spasiteli, a dovol mi, jak si přislíbil, zůstat v tobě. Nebo hle, snědl jsem tvoje tělo a vypil jsem tvou krev v důvěře ve tvé milosrdenství."
Žít ve společenství s Ježíšem znamená také nechat se jím poslat a přinášet ovoce: "
Já jsem vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce" (Jan 15,16).
Ježíš pověřuje lidi, kteří se k němu připojují, aby dělali to, co dělal on. Na nich se má stát viditelným, v čem spočívá nový život, který přinesl: být pro sebe navzájem, vzájemně se posilovat a společně kráčet.
Má to být tak samozřejmé, jako je samozřejmý náš každodenní chléb. Ne bezdůvodně se Ježíš spojil se základní potravinou - chlebem. Kdo je s Ježíšem ve společenství, může jednat jako On.
Hanns Sauter
Převzato z
/www.postoj.sk,
článek z 15. 6. 2017 naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 17. 6. 2017; 0. 5. 2024 - 6937 přečtení)
