Reálná přítomnost Ježíše Krista v Eucharistii je středem života Církve. Eucharistie buduje Církev, je vrcholem všech svátostí, je základním důvodem existence svátosti kněžství. Slavnost Nejsvětějšího Těla a Krve představuje všechny tyto pravdy.
Stolování jako nabídka Boží spásy
V mentalitě východního člověka je stolování víc než jen přijetí pokrmu. Je znakem pokoje, důvěry, přátelství mezi spolustolujícími. Evangelia představují Ježíše jak spolustoluje s hříšníky a lidmi, kterými společnost pohrdala. Skutečnost, že Ježíš s nimi sedá za jeden stůl, je znamením, že i jim je nabídnuta Boží spása, Boží požehnání a odpuštění. Poslední večeře je však výjimečná. Na rozdíl od jiných stolování Ježíš sedá za stůl pouze v úzkém kruhu svých učedníků. Tato večeře tvoří hlubokou jednotu s jeho obětí na kříži. Pouze uprostřed tohoto stolování bere na sebe roli služebníka: "
Ježíš věděl, že mu dal Otec všechno do rukou a že vyšel od Boha a vrací se Bohu. Proto vstal od večeře, odložil svrchní šaty a uvázal si kolem pasu lněnou zástěru. Potom nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat jim je zástěrou, kterou měl uvázanou kolem pasu." (Jan 13,3-5). Poslední večeře je výjimečná především ustavením jedinečné Kristovy přítomnosti pod způsoby chleba a vína.
Naplnění Velké Noci
Ježíš ustanovil Eucharistii v atmosféře Velikonoc židovského národa. Slavila se jedinou noc v roce a představovala vrchol celého roku. Židovská večeře v sobě zahrnuje dva rozměry.
1. Je ohlédnutím se do minulosti. Izraelský národ si připomínal, jak jejich příbytky označené krví beránka byly kdysi zachráněny Božím zásahem před záhubou a jak je Bůh zázračně vyvedl z otroctví na svobodu.
2. Je pohledem do budoucnosti. Vysvobození z egyptského otroctví je předobrazem definitivní svobody. Je očekáváním definitivního vykoupení. Během noci slavení velikonoční večeře přijde Mesiáš.
Tyto dva rozměry nacházejí své naplnění v Ježíšově poslední večeři. Jeho osoba je totiž naplněním proroctví, příslibů a očekávání. Je naplněním definitivního vykoupení. Na druhé straně evangelisté podtrhují eschatologický rozměr ustanovení Eucharistie:
"
Velmi jsem toužil jíst s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět. Neboť pravím vám: Už ho nebudu jíst, dokud se nenaplní v Božím království. Vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte ho a rozdělte si ho mezi sebou. Říkám vám: Od nynějška už nebudu pít z plodu révy, dokud nepřijde Boží království" (Lk 22,15-18).
Účast na Ježíšově osudu
Podle starobylé židovské mentality jedení během stolování sjednocuje spolusedící navzájem mezi sebou. Vytvoření jednoty během stolování je naznačeno lámáním chleba. Když otec rodiny během jídla přednášel požehnání nad chlebem, všichni stolující se s ním sjednocují odpovědí "amen." Potom láme chléb a dává každému přítomnému. Význam tohoto úkonu je jasný. Každý, kdo jí z tohoto chleba, přijímá i požehnání vyslovené nad chlebem. Společné jedení sjednocuje stolující mezi sebou. Podobně to platí pro slova požehnání nad kalichem, který se následně dával všem přítomným. Každý, kdo pije z tohoto kalicha, přijímá požehnání vyslovené nad kalichem. Když tedy Ježíš vyslovil slova nad chlebem a nad vínem, které jsou jeho tělem a krví, která se obětuje za všechny, tím předává učedníkům podíl na svém vlastním osudu. Dává nám podíl na vlastní vykupitelské smrti. Eucharistie nás uschopňuje mít podíl na Ježíšově vykupitelské smrti. Eucharistie nás sjednocuje navzájem mezi sebou.
Reálná přítomnost
V křesťanské zbožnosti se přítomnost Ježíše Krista v Oltářní svátosti připomíná specifickým svátkem Nejsvětějšího Těla Krve Ježíše Krista. Německý kněz a významný teolog Karl Rahner (1904-1984) uvádí, že uctívání Nejsvětější svátosti i mimo mešní oběť je uskutečněním křesťanské podstaty víry. Důvodem klanění se Nejsvětější svátosti ve svatostánku není jen Kristova reálná přítomnost pod způsobem chleba a vína. V této svátosti se nám Ježíš dává za pokrm pro věčný život podle jeho vlastních slov: "
Vezměte a jezte, vezměte a pijte." To znamená, že je přítomen, protože se nám chce dát, abychom ho přijímali. Adorace před Svátostí oltářní je pokračováním mše a začátkem našeho nejbližšího svatého přijímání. Je vyjádřením naší touhy po definitivní realizaci jednoty s Kristem. "
Eucharistické tajemství - oběť, přítomnost, hostina - nepřipouští redukce a manipulace." (Jan Pavel II., Ecclesia de Eucharistia, 61)
František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 13. 6. 2017 naleznete
zde.
