Pokřtěné malé děti rozvíjejí svou víru v rodině. Hlavní roli pro ně hraje svědectví rodičů, jejichž postoje k víře přebírají automaticky. Mnoho rodičů se přitom ptá, jak mohou dítěti pomoci jeho víru rozvíjet.
Pokud předpokládáme, že mají své dítě rádi, v přirozené rovině ho vedou ke správným návykům a rozvíjejí jeho osobnost harmonicky po všech stránkách, pak je v oblasti víry důležité správně zacházet se dvěma základními prameny naší víry: s Písmem svatým a liturgií. Skrze obojí pomůžeme dítěti navázat osobní vztah k Bohu a růst v něm v oblasti kognitivní, afektivní i volní.
Autorka tohoto článku nabízí pohled do přístupu tzv. Katecheze dobrého pastýře, která představuje ucelený systém výchovy ve víře, zaměřený na uvádění dítěte do poznávání Boha a komunikace s Ním skrze Bibli a liturgii.
Několik slov o katechezi dobrého Pastýře
Koncepce náboženské výchovy Sofie Cavalletto "La Catechesi del buon Pastore" [Katecheze dobrého Pastýře] vznikla v Římě v 50. letech minulého století. Jedná se o celistvý program náboženské výchovy pro děti od 3 do 12 let, který je výsledkem dlouhodobé zkušenosti získané s dětmi po celém světě. Pozorování chování dětí z různých socio-kulturních prostředí, stejně jako jejich duchovních potřeb a vývojových možností, umožnilo objektivní výběr obsahu a způsobu jeho předání.
Sofia Cavalletto při vytváření koncepce náboženské výchovy těžila z didaktiky vypracované Marií Montessori pro výchovu a vzdělávání dětí v předškolním a mladším školním věku. Zdůrazňuje se v ní zvláště nutnost zvážit specifický proces, jak děti poznávají. Ten spočívá ve sbírání zkušeností prostřednictvím smyslů a jejich zdokonalování, ve výchově ke ztišení se a koncentraci a ve sledování tzv. období zvláštní citlivosti. Osobní přínos Sofie Cavalletto a také množství jejích spolupracovníků se týká vytvoření nové metody odvozené z biblické a liturgické výchovy, kterou nazvala "metodou znamení". Tím, že vychází z poznání dítěte, jeho situace a výchovných podmínek, stejně jako to, že se opírá při výběru obsahu o Bibli, tradici a v ní zvláště o liturgii, naplňuje dva základní katechetické principy uvedené ve Všeobecném direktoriu katechezi (dále VDK): "věrnost Bohu a věrnost člověku" (VDK, čl. 145, 149, 178).
Katecheze dětí v předškolním a mladším školním věku plní také výchovnou funkci, která spočívá v "rozvíjení takových lidských hodnot, jako je důvěra, nezištnost, darování sebe sama, prosba a radostná účast, které tvoří základ života z víry". Má také iniciační funkci, uvádí do křesťanského života, který začíná křtem. Iniciační proces zahrnuje dvě fáze. V první z nich se navazuje osobní vztah s Bohem, probouzí se náboženské cítění dětí a nabízí se jim pomoc při vytváření si správného obrazu Boha. Ve druhé fázi je dítě uvedeno do svátostného života a života ve společenství Církve. To se děje ve shodě s VDK, podle kterého má být náboženská formace malého dítěte založena na výchově k modlitbě a uvádění do Písma (VDK, čl. 178).
Výše uvedené úkoly katecheze vyznačují směr, ale i etapy rozvoje daru víry u dětí. Navazování osobního vztahu s Bohem má úzkou souvislost s vytvářením obrazu Boha a výchovou k modlitbě. Je to cesta hlásání, poslechu a následného dávání odpovědí. Tímto způsobem Sofia Cavalletto pomáhá dětem v rozvíjení daru víry.
Vytváření obrazu Boha
Prvním a přirozeným prostředím výchovy dítěte je rodina, v ní zakouší lásku, zájem a péči. Proces vytváření obrazu Boha je úzce spjat s obrazem otce a matky, se zakoušením důvěry, přátelství a lásky v kontaktu s nejbližšími a okolím, s pozorováním světa a získáváním informací o něm. Dítě, které žije v atmosféře víry (účastní se modlitby rodičů, slavení svátků, společného stolování), přirozeným způsobem objevuje existenci transcendentna, buduje svůj vztah s Bohem a vytváří si o Něm obraz. Je třeba poznamenat, že tyto rané zážitky nejsou jediným faktorem ovlivňujícím otevřenost dítěte pro Boha.
Dítě v předškolním věku hledá Boha, který je Láska. V prvních letech života je dítě otevřeno pro pečlivou lásku. V této fázi se vyvíjí religiozita mateřského typu, která se mění v souvislosti s růstem dítěte. Jeho vývojovou potřebou je žít v atmosféře lásky a přijetí. Teprve po splnění těchto potřeb se rodí "základní důvěra", která navozuje harmonii mezi dítětem a světem. Máme zde tedy na jedné straně zkušenosti dítěte s láskou ze strany rodičů (nejsou vždy pozitivní), na druhé straně potřebu lásky. Pokud v katechezi vycházíme z porovnání lásky k matce a otci s láskou k Bohu - "Bůh tě miluje jako máma a táta", můžeme posílit negativní obraz Boha, který trestá nebo probouzí v dítěti strach.
Pokud se však odvoláváme přímo na obraz Boha, který je Láska, a umožníme dítěti, aby samostatně objevovalo Boží přítomnost ve svém životě, navázalo s Ním osobní vztah, bude uspokojena jeho duchovní i vývojová potřeba. Přijetí poselství a nové zkušenosti dítěti dovolí, aby hledalo analogie v životě - není mu to vnucováno dospělými. Při Katechezi Dobrého pastýře (dále KDP) se nejedná jen o formální požadavky.
Které texty z Bible dětem přiblížit, a které ne?
Dítě v předškolním věku je zvláštním adresátem Božího poselství, je však třeba brát ohled na jeho kognitivní, duševní a emocionální schopnosti. Mnoho let probíhaly diskuse na témata výběru obsahu a metod hlásání Božího slova. Uvažovalo se také o tom, jestli by při katechezi měly být použity texty přímo z Písma svatého; jak připravit děti, aby byly schopny texty pochopit nebo které perikopy jsou pro děti vhodné. Bylo poukázáno na to, že některé z textů mohou být překážkou ve vytváření obrazu Boha. Náboženská formace dětí, jak je také uvedeno ve VDK, má být založena na uvádění do Písma; formování obrazu Boha má spočívat v "objevování Jeho přítomnosti a působení v lidském životě a ve světě kolem dítěte". To se má dít v kontaktu se Písmem svatým, které je knihou víry. V katechezi by neměly být biblické texty nahrazovány jinými. Při výběru textů je však třeba přihlížet k věku adresátů, jejich vývoji a duchovním potřebám a připravenosti.
Zbigniew Marek SJ, uvádí, že objevování tajemství Boha by mělo obsahovat čtyři základní obrazy, které ukazují Boží působení. Jedná se o: Boha Stvořitele, Boha příslibů (smlouvy), Boha Spasitele a Boha přítomného mezi lidmi. Tyto obrazy nám poskytují orientaci v tom, jaké biblické texty bychom měli pro děti vybírat. Doporučuje se také, aby byl proces utváření obrazu Boha u dětí v předškolním a mladším školním věku založený na osobě Ježíše Krista - vtěleného Boha. V závislosti na výběru obsahu a metody rozlišujeme katechezi teocentrickou nebo christocentrickou (christocentricko-trinitární), které jsou úzce spojeny s uvedenými obrazy Boha.
Na základě analýzy obsahu poselství předávaného KDP se dá říci, že na prvním stupni, který je určen pro děti v předškolním věku, má biblická katecheze charakter kristocentrické a katecheze ohledně liturgie a úvodu do svátostí charakter kristocentricko-trojiční. Až na druhém a třetím stupni, čili pro děti od 6. do 12. roku života, získává katecheze charakter teocentrický.
Biblické příběhy nejsou pohádky
S. Cavalletto se ve svém programu opírá o liturgii a Písmo, které vhodným způsobem přibližuje dětem, respektujíc jejich svobodu a vývojové potřeby. Na základě pozorování zjistila, že děti jsou schopny odkrýt význam textů, které něco naznačují, a ne těch, které popisují biblické dějiny. Konstatuje, že děti předškolního věku nejsou schopny "vyčítat teologii" (odhalit poselství ukryté v textech - pozn. red.) ukrytou v textech Starého zákona. Mohou však snadno uchopit sled událostí, což nás může mylně ovlivnit při výběru textů. V důsledku toho se může stát, že pokud nabídneme dítěti podobný text z Bible příliš brzy, může se pro dítě stát "příběhem" a "událost jednou osvojená jako 'historie' takovou zůstane, i když dítě vyroste". Pokud adresát není schopen pochopit poselství textů Bible, musí být odloženo na později. Proto v KDP pro děti ve věku od tří do šesti let nejsou nabízeny texty, které popisují "historii", zvláště ze Starého zákona. Navíc se zdá, že je nebezpečné nejmladším dětem číst texty o stvoření, prvotním hříchu, potopě, protože tyto události jsou popsány jazykem, jaký znají z pohádek, a mohou se tak posílit představy, které vedou k nesprávnému obrazu Boha.
Texty, nad kterými se pozastavuje s předškoláky, se týkají osoby Ježíše, který se jim stane jejich prostřednictvím blízkým. Za základní text bylo pro tyto děti vybráno podobenství o dobrém pastýři (Jan 10, 1-16). Jelikož v tomto podobenství nacházíme několik aspektů lásky Boha k člověku, můžeme říci, že obsah není vyčerpán během jednoho roku katecheze dítěte, ale v dalších věkových obdobích se k němu katecheta vrací, vždy s důrazem na jiný aspekt. Toto podobenství vytváří pro předškoláka obraz Boha, který "zná svou ovci jménem", je přítomen, stará se o ni, vede ji, volá, chrání. V první fázi dítě rozvíjí religiozitu mateřského typu, protože tento obraz Boha potřebuje. Díky objevování lásky Boha k dítěti, osobnímu zážitku a navázání osobního vztahu s Bohem, je uspokojena potřeba lásky. Bez ohledu na zkušenosti je dítě schopno přenést svou náboženskou zkušenost na nejbližší okolí.
Ježíš jako kouzelník?
Po šestém roce života začíná dítě vědomě rozpoznávat dobro a zlo. Ve stejném podobenství začíná objevovat, že pastýř, který pečlivou láskou hledal ztracenou ovci, je zároveň ten, který odpouští. Dalším obrazem formovaným v průběhu dospívání se stává Ježíš, který "odevzdal svůj život". On je vzorem hodným následování pro mladého člověka, který hledá hrdinské ideály, je otevřený ostatním lidem a potřebuje život ve společenství.
Obraz Boha příslibů (smlouvy) a Boha přítomného mezi lidmi je v této koncepci vytvářen také skrze narativní texty z Ježíšova života, a to navzdory skutečnosti, že někteří náboženští pedagogové varují před tím, aby byly - zvláště malým dětem - předkládány některé texty hovořící o Ježíši, o jeho moci v souvislosti s jeho činy a také o událostech týkajících se jeho narození. Vidí zde nebezpečí jejich doslovného, a tím pádem "magického" (zázračného a zároveň kouzelného) chápání, které může zpozdit nebo dokonce blokovat náboženský vývoj dítěte. Proto byly také v katechezi pro nejmenší děti vynechány texty o Ježíšových zázracích s ohledem na magické myšlení dětí v tomto věku.
Narativní texty o Ježíšově životě, které svědčí i o Jeho zázracích, jsou dětem čteny v celku, a to od tří let. Je nutné, aby byly děti předem připraveny k jejich přijetí, a také je třeba, aby texty samotné byly správně prezentovány.
Narativním textům z období Ježíšova narození proto musí předcházet rozjímání některých proroctví z knihy proroka Izaiáše, které dítě uvádějí do tajemství vtělení. Kdo bude předpovídaným Světlem? Kým bude dítě, které se bude jmenovat Emanuel? Pokud se bude teologie obsažená v prorockých i narativních textech ukazovat dětem tímto způsobem, bude jim umožněno, aby je samy objevovaly a nezastavily se jen u vyprávění o neobvyklých událostech při Ježíšově narození. Rodí se Boží Syn, není to tedy obyčejná událost. Naplňuje se příslib daný člověku Bohem.
S. Cavalletto varuje před příliš syntetickým, zkratkovitým nebo parafrázovaným předáváním biblického textu. Podle jejího názoru tvoří vytváření syntéz a budování představ (koncepčnost) druhou etapu v procesu myšlení, a proto se od nich nedá začínat. Dítě v předškolním věku ještě není v této fázi procesu myšlení, proto by se mu mělo umožnit, aby bylo v kontaktu se zdrojem. Je to nejcennější moment náboženské zkušenosti, jehož zanedbání způsobí, že je dítě nuceno věřit dospělému, který mu v dobré víře předkládá takovou syntézu. Tímto způsobem se předejde určitým procesům přijímání poznatků, které neodpovídají úrovni lidské zralosti.
Obraz Boha Stvořitele, dárce života, si je dítě schopné utvářet, až když dokáže používat kategorie času a prostoru. Kolem šestého roku života dítě začne klást otázky o původu světa.
Utváření obrazu Boha zde můžeme uchopit různými způsoby. Výše zmíněné čtyři obrazy Boha určitě nestačí pokrýt všechno, kým Bůh je, protože On pro nás zůstává tajemstvím. Tyto obrazy však ukazují směr, kterým se má katecheze vydat. Toto zasvěcení do křesťanského života má pomáhat dětem stále znovu objevovat Boží přítomnost v Jeho činech, protože to je jediný způsob, jak se mu člověk může přiblížit a navázat s Ním osobní vztah. Katecheze Dobrého pastýře vychází z hlásání kérygmatu, které je základním bodem pro uvedení do modlitby. Modlitba je totiž odpovědí člověka na Boží volání.
O výchově dětí k modlitbě budeme hovořit příště.
Barbara Surma
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 30. 5. 217 naleznete
zde.
