Církev v těchto dnech prožívá čas modliteb, v nichž prosí o dary Ducha Svatého. Následuje tak příklad první Církve, která po Nanebevstoupení v modlitbách ve Večeřadle očekávala na Letnice seslání slíbeného Utěšitele. Novéna k Duchu Svatému se někdy nazývá také královnou všech novén.
Biblický původ svátku
V dětství při poslechu biblických textů o množství lidí z různých národů, kteří byli shromážděni v den Letnic v Jeruzalémě, jsem se ptal, jak věděli o Letnicích, kdy Ježíš to řekl jen svým učedníkům. Důvodem přeplněného Jeruzaléma byl židovský Svátek týdnů (v hebrejštině Šavuot), na který přicházeli Židé a sympatizanti židovství ze všech stran tehdejšího světa.
Židovský národ slavil tři významné svátky: Pesach, Šavuot a Sukot: Velikonoce, Svátek týdnů a Svátek stánků. Třikrát do roka všichni dospělí Židé mužského pohlaví měli povinnost účastnit se na pouti v Jeruzalémském chrámu podle předpisu v Ex 23,17: "
Třikrát do roka se ukáže každý muž před Hospodinem, svým Bohem!" Každý svátek v sobě spojoval zemědělský a náboženský rozměr. Šavuot - týdny, dostal své pojmenování podle dne, kdy se slavil - 7 týdnů od Velikonoc, tzn. 50. den. Proto v řečtině dostal pojmenování "pentekosté" - padesátníce. Z zemědělského hlediska to bylo období žně obilí. Z náboženského hlediska si Izrael připomínal dar Hospodinova zákona, který dostal prostřednictvím Mojžíše na hoře Sinaj. V pozdějším období se vyvinul zvyk strávit v synagogách celou noc studiem a diskusemi o Hospodinově zákoně. Židé tak chtějí odčinit za své předky spánek, když Mojžíš dostával na hoře Sinaj Boží přikázání.
Nový rozměr v osobě Krista
Během Svátku týdnů dostávají Ježíšovi učedníci ve večeřadle dar Ducha Svatého. Skutky apoštolů mluví o tomto daru terminologií podobnou daru Hospodinova zákona na Sinaji. 50 dní po Velikonocích byl Zákon dán Izraeli jako znak naplnění vysvobození z egyptského otroctví. 50 dní po svém vzkříšení Ježíš uděluje dar Ducha Svatého jako naplnění velikonočního tajemství. Už po svém vzkříšení Ježíš vyjevuje učedníkům z Emauz shodu Písma ohledně svého utrpení a vstupu do slávy: "
Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy? A počínaje od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim, co se na něj v Písmu vztahovalo" (Lk 24,26-27).
Svátek týdnů v chápání prvních křesťanů představuje Ježíše jako naplnění Zákona, který je dán pro všechny lidi. On je Cestou, Pravdou a Životem. Křesťanství nemůžeme chápat jako prodloužení židovství nebo jeho reformovaná forma. Je to nové společenství, které se rodí v osobě Ježíše Krista. Společenství, jehož členy jsou i členové židovského národa, ale i jiných národů.
Dar sjednocení
V 11. kapitole knihy Genesis se zmiňuje příběh o babylonské věži, kde Bible říká, že Bůh nazval místo Bábel. V asýrštině Bab-ilu znamená - brána boha. To je pojmenování pro Babylón, který byl nepřátelskou mocností vůči Izraeli. Babylónská vojska zničila v roce 587 před Kr. Jeruzalém a chrám. Babylón je proto "anti-Jeruzalémem". Prorok Izaiáš na více místech říká, že v Jeruzalémě se sejdou všechny národy: "
Vždyť můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy!" (Iz 56,7); "
Na konci dní bude upevněn vrch Hospodinova domu na temeni hor a vyčnívat bude nad pahorky; i budou se na něj hrnout všechny národy. (Iz 2,2)
První učedníci viděli v Letnicích a v jejich hlásání Kristova evangelia realizaci těchto zaslíbení. Pokud je Babylón zmatením řeči lidí, kteří chtěli nahradit Boha, Duch Svatý sjednocuje různé jazyky ve společném vyznávání Boha.
Důležitost Petrovy řeči
Po Letnicích následuje Petrova řeč. Nesmíme ji přehlédnout. Je důležitá, neboť dává vysvětlení toho, co se vlastně stalo. To se stane posláním Církve, vysvětlovat Boží jednání a jeho význam pro člověka. Petr ve své řeči cituje proroka Joela, tzn. chce ukázat, že jde o jednání Boha, které není náhodné. V Letnicích vidí naplnění starozákonních zaslíbení. Petr se opírá o Boží slovo, které čte ve světle osoby a poslání Krista. To je správným postupem pro Církev. Peter dělá shrnutí toho, co se dělo s Ježíšem. Je to základ toho, co tvoří podstatu učení křesťanství. Když vyznáváme víru v tzv. Krédu, děláme vlastně shrnutí Božího konání ve prospěch lidstva, "pro nás a pro naši spásu." Proto se dar Ducha Svatého spojuje s dospělostí, se zralostí víry, ke které jsme pozváni.
P. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.s,
článek z 30. 5. 2017 naleznete
zde.