Velikonoční radostnou zvěst jsme slyšeli už tolikrát, že nám je zatěžko naplno se ponořit do tohoto Tajemství. Ale právě díky Velikonocům získávají ti, co věří, sílu Vzkříšeného Krista. Síla vzkříšení může vdechnout sílu i do mrtvého manželství. Uschopňuje nás milovat tak, jak miluje Bůh, dává milost odpouštět a dívat očima Ježíše Krista.
Síla Vzkříšení
Ježíš je úplně Bůh a celý člověk. Zakusil jednu z nejkrutějších forem popravy. Byl téměř na smrt zbičovaný, přibitý na dřevo a po dlouhém a bolestném umírání nakonec odevzdal Ducha a vydechl.
Mrtví lidé se nevracejí do života. A určitě nepřekonají zábranu zapečetěného hrobu střeženého vojáky.
Žádný člověk ani okolnost se však nemohly postavit proti Boží moci.
Písmo nám říká, že stejná životodárná síla, moc Vzkříšení je v nás, Duch Svatý, kterého jsme dostali my, kteří věříme v Krista, je zdrojem naší síly - je Tím, kdo nás přibližuje k Bohu a dělá schopnými milovat tak, jak nás miloval Kristus.
Velikonoce nás uschopňují milovat
Před Letnicemi, když Bůh vylil svého Ducha Svatého, bylo lidstvo neschopné překonat bariéru své hříšné přirozenosti. I když jsme milovali, naše láska byla velmi podmínečná, motivovaná sobectvím a touhou po pohodlí. Taková láska říká: Když splníš moje podmínky, dám ti svou lásku. Ale pokud mě zraníš nebo zklameš, odejdu.
Soudní síně jsou plné mužů a žen, kteří milují právě takto, jedinci, kteří se vrhli do vztahu, když jim tam bylo příjemně, ale začali couvat jakmile začalo být těžko.
Ale o Velikonocích Ježíš vytvořil model zcela jiné, mnohem hlubší, vytrvalejší lásky, lásky, která zůstává a dává se až do smrti. K takové lásce Ježíš volá své následovníky. K lásce, která je vzájemným podřizováním se (Ef 5,22-23) a posvěcováním a upřednostňováním potřeb toho druhého před těmi našimi (Fil 2,3-8). Toto je nejvyšší přikázání, které nejsme schopni zachovat svými vlastními silami.
Ale Ježíš to nenechává na nás.
Skrze Jeho smrt a zmrtvýchvstání jsme dostali všechno, co potřebujeme, abychom žili Božím životem (2 Pt 1,3). Životem lásky.
Na Velikonoce Kristus zničil moc hříchu
Písmo nám říká, že před Kristem nás hřích držel ve svém zajetí. I když jsme chtěli dělat dobro, naše úsilí bylo marné a krátce trvající. Naše vztahy byly poznamenány sobectvím, strachem: Ale svou smrtí Kristus zlomil moc hříchu a osvobodil nás, abychom žili a milovali tak, jak jsme byli stvořeni. Řím 6,6 nám říká: Vždyť víme, že náš starý člověk byl s ním ukřižován, aby bylo hříšné tělo zničeno, abychom už neotročili hříchu.
To znamená, že pokud patříme Kristu, nemusíme zůstávat ve starých schématech chování. Máme sílu povznést se nad ně. Jako věřící máme v Kristu stejnou sílu, která ho vzkřísila z mrtvých. Proto od nynějška otázka nezní, zda můžeme milovat a žít lépe, ale - jestli
budeme.
Velikonoce nás učí, co je odpuštění
Velmi brzy po sňatku se naše manželství ocitlo v troskách. Nechuť odpouštět téměř zničila naše manželství - ocitli jsme se uprostřed zápasu, který přerušoval studené ticho naší domácnosti.
Potom mi Bůh dal obraz, který radikálně změnil mou perspektivu. Jak jsem stále znovu probírala nedostatky svého manžela, mile prosíc Boha, aby ho "proměnil", mou mysl naplnil obraz. Viděla jsem Ježíše, krátce předtím, než byl zrazen, jak klečí před jedním ze svých učedníků a myje mu nohy.
To nebyl "nějaký" z jeho učedníků, věděla jsem s jistotou, že je to Jidáš, komu Ježíš slouží. Jidáš, člověk, který ho brzy zradí polibkem, a tím ho odsoudí ke kruté smrti. V této chvíli ke mně mluvil Bůh. Prosil mě, abych odpustila manželovi všechno, co jsem cítila, že udělal špatně, bez ohledu na to, jestli si to zaslouží nebo ne, protože - Kristus si to zaslouží.
Jinými slovy, musela jsem odpustit pro lásku a poslušnost Kristu, který jediný za mě zemřel.
Velikonoce nám dávají schopnost vnímat čistě
Krátce předtím, než byl zatčen, Ježíš pronesl intimní rozlučkovou řeč v kruhu svých učedníků. Dal jim návod, jak přežijí - jen díky Jeho pomoci, kterou jim pošle z nebe.
Řekl: "Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Ale když odejdu, pošlu ho k vám, Když přijde On, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy." (Jan 16, 7.13) V Kor 2,16 nám sv. Pavel říká, že máme Kristovo smýšlení. Přes Ježíše a jeho Ducha Svatého máme přímý přístup k Jedinému, kdo nám dá správný pohled na druhé, a tedy i na našeho manželského partnera. Naše vnímání bez Krista je často chybné a poznamenané sebeláskou a hříchem. Ale když jsme blízko Kristu a hledáme Jeho moudrost, očistí náš zrak a dá nám vidět našeho partnera přes objektiv milosti.
Vztahy obecně jsou složitá záležitost. O manželství to platí desetinásobně. Mnohokrát nás náš partner vidí jako toho nejhoršího a cítí plnou tíhu našeho hříšného chování. Ale právě díky Velikonocům nemusíme žít zotročeni našimi hříšnými návyky. V Kristu máme sílu milovat naplno a obětavě, odpouštět a vidět našeho partnera, náš vztah a konflikty přes čočku milosti. Proto otázka nezní, zda můžeme budovat silné, nezlomné manželství, ale - jestli
budeme.
http://www.crosswalk.com/family/marriage/relationships/what-christ-s-resurrection-means-for-your-marriage.html
Převzato z
http://zastolom.sk/,
článek z 9. 5. 2017 naleznete
zde.
