Řím. Papež František se v Egyptě pokusil prolomit stagnaci, k níž je od samého počátku odsouzen křesťansko-muslimský dialog, říká P. Henri Boulad SJ. Tento egyptský jezuita, mnohaletý rektor káhirské koleje a zakladatel tamní charity, reflektuje papežskou návštěvu ve své vlasti z perspektivy křesťanů, kteří žijí v muslimských zemích. Krásná slova nemohou zakrýt skutečnost, že k pravému dialogu chybí společný základ, dodává a připomíná, že Chartu lidských práv podepsaly všechny země světa, s vyjímkou 57 muslimských států.
Nerovností zakódovaných v islámu je totiž celá řada. Křesťané jsou vnímani jako obyvatelé druhé kategorie, protože Korán mluví o povýšenosti muslima nad křesťanem. To je také hlavní problém ve vzájemných vztazích – zdůrazňuje P. Henri Boulad.
„
Už ve výchozím bodě existuje diskriminace, která se projevuje na všech úrovních společnosti. Ačkoliv samotný dialog křesťanství s islámem je čímsi krásným, je ve skutečnosti je zcela pochybený, protože skutečný problém se zametá pod koberec. Žijeme ve strachu a tedy v klamu. Zakořenili jsme se v klamu, bojíme se vést dialog. Pokud se má něco změnit, je potřeba poukázat na skutečný problém a pokusit se ho řešit. Jinak se nehneme z místa. A právě to se děje s muslimsko-křesťanským dialogem už 50 let. Od chvíle, kdy ho v roce 1965 zahájila deklarace II. vatikánského koncilu Nostra aetate, nikam nepostoupil. Jsme stále ve výchozím bodě. Je to naprosto patová situace. Proč? Protože odborníci na dialog na katolické straně nechtějí poslouchat to, co říkají východní křesťané, kteří mají jiný jazyk, jiný přístup, jinou vnímavost a jinou zkušenost. Západní experti, kterým se říká islamologové, nemají často žádnou zkušenost s islámem. Znají islám akademický, teoretický a abstraktní. Proto jim říkám: skutečnost islámu je jiná než to, co čtete v knihách, nebo co vám vyprávějí vaši protějšci v dialogu. Papež František měl odvahu dotknout se tohoto problému ve své promluvě v Káhiře“
– říká v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas P. Boulad.
Pokud jde o kroky ze strany univerzity Al-Azhar, je egyptský jezuita značně kritiký. Tato instituce podle něj nese odpovědnost za šíření násilí, intolerance a nenávisti vůči jiným. Přestože egyptský prezident požadoval, aby z učebnic odstranila obsahy podněcující k nenávisti, imám Al-Tajíb nic takového neudělal – dodává P. Boulad.
Na dotaz, zda se nikdy nebál, že by ho otevřená řeč o islámu mohla stát život, odpovídá:
„
Nikdy mi nikdo nevyhrožoval. Nikdy. Ani v Egyptě ani mimo Egypt. Nemám strach, protože ten, kdo by mne zabil, by pouze potvrzoval, že mám pravdu. Potvrdil by, že jediným argumentem proti pravdě, je nůž.“
Egyptský jezuita nepopírá, že dialog každodenního života a bratrské pomoci, o kterém často mluví papež František, mezi křesťany a muslimy funguje. Projevuje se v sousedských vztazích, ale také v působení Charity, z jejíž práce těží z devadesáti procent muslimové, nebo v katolickém školství, kterého využívají ze 70% žáci z islámských rodin. V tom není žádný problém, říká o. Boulad. Jakmile se však dostaneme na teologickou rovinu a na rovinu rozumového dialogu, rozpoutá se konflikt:
„
Pokud závěr rozhovoru vede k tvrzení, které je v rozporu s texty Koránu, nastoupí absolutní odmítnutí. Nelze tedy postoupit kupředu. Rozumový dialog, jaký si přál papež Benedikt XVI., neexistuje, protože racionalita funguje pouze do chvíle, kdy závěry narazí na rozpor se základními texty islámu. V tu chvíli dojde k jeho odmítnutí a ve sféře rozumu není možné postoupit dále. Rozum byl potlačen dekretem z 10. století, který prohlásil, že cesta k reflexi nad interpretací základních islámských textů je uzavřená.
Jak tedy vést dialog?
Dialog se musí zakládat na pravdě, na upřímnosti. Jinak nejde o dialog.
K dialogu není možné nikoho nutit.
Kde ovšem hledat společný základ k pravému dialogu? Tím je buď pravda, nebo skutečnost společného lidství.
Zakládá ovšem společné lidství rovnost s druhým člověkem?
Nebo jsou si někteří rovnější než jiní?
Jsou si žena muž rovni? Ne.
Je si muslim roven s nemuslimem? Ne.
Jak tedy chcete vést dialog?“
Konstatuje O. Boulad. Sám se však nepoddává této neutěšené situaci. Jak říká, jeho oporou je mu víra v konečné a definitivní Kristovo vítězství:
„
Věřím v nádhernou budoucnost člověka a lidstva, protože Kristus již vyhrál svou bitvu. Má naděje je založena v konečném vítězství Krista nad světem, nad hříchem a nad zlem. „Buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33) – to jsou jedna z posledních slov ze závěru tří let Ježíšova apoštolského života. Kristus již přemohl svět. Svět je přemožen, zlo je přemoženo, hřích je přemožen...
Apokalypsa nebude ničím jiným než historickým projevem skutečnosti, která už nyní existuje v hloubi dějin a v hloubi člověka. Jinými slovy, moje naděje je v tomto. Právě proto sv. Pavel říká: „naděje neklame“, naší garancí je to, že Kristus již přemohl zlo. Základem mé naděje je tedy má víra.“
Uzavírá své svědectví egyptský jezuita P. Henri Boulad, který poprvé přicestoval do Říma se svým zbrusu novým maďarským pasem. V polovině března totiž na vlastní žádost získal maďarské občanství, mimo jiné proto, že si váží odvahy Maďarů v obraně křesťanských hodnot i jejich realitického pohledu na problematiku dnešních migračních přesunů.
@@@@@@@@
Můžete si též přečíst:
O islámu, křesťanství a globalizaci
s egyptským jezuitou Henri Bouladem
http://www.fatym.com/view.php?nazevclanku=o-islamu-krestanstvi-a-globalizaci-s-egyptskym-jezuitou-henri-bouladem&cisloclanku=2017040105
@@@@@
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek z 23. 5. 2017 naleznete
zde.
