O panovnici Marii Terezii se dosud popsalo velmi mnoho, takže vzniká dojem, že je už sotva možné zjistit o ní nějaké nové skutečnosti. A přece historici stále nacházejí v její biografii bílá místa, respektive málo známé skutečnosti, které nás i dnes, s odstupem 3 století, udivují.
Slovenská historička Ingrid Kušniráková z Historického ústavu SAV například nedávno zveřejnila informaci o tom, že Marie Terezie byla vlastně praprůkopnicí pro-life hnutí na území monarchie. Jelikož v té době se svobodné matky povětšinou nedokázaly postarat o své děti a proto mnohé z dětí předčasně umíraly, nařídila panovnice zřídit jakési babyboxy. Města a obce byly povinny vymezit na svém území místa, kam mohly matky beztrestně odložit své nechtěné děti. Města a obce byly povinny poskytnout těmto dětem základní péči včetně kojné, která zajistila jejich výživu v nejútlejším věku. Když tyto děti odrostly, byly posílány na venkov, kde vykonávaly zemědělské práce.
Podobných neznámých, respektive málo známých informací o Marii Terezii, je možné objevit více. Celý její titul zněl: Marie Terezie, císařovna Svaté říše římské německého národa, královna Uherska, Česka, Chorvatska a Slavonie, arcivévodkyně Rakouska a velkovévodkyně Toskánska. Paradoxně však nikdy nebyla korunována za císařovnu, protože v té době nemohla oficiálně zaujmout post římsko-německé císařovny. Tuto roli převzal její manžel, František I. Štefan Lotrinský, který byl korunován za císaře v roce 1745. Pojďme však po pořádku a uveďme alespoň základní životopisné údaje této panovnice.
Narodila se na den přesně 200 let před prvním zjevením Panny Marie ve Fatimě, ke kterému došlo 13.5.1917. Světlo světa tedy Marie Terezie spatřila ve Vídni dne 13.5.1717 jako nejstarší dcera Habsburga Karla VI. V roce 1736 ji provdali za Františka I. Štěpána Lotrinského, jehož vroucně milovala a porodila mu 16 dětí. Karel VI. při svém odchodu na věčnost v roce 1740 zanechal monarchii v žalostném stavu, a protože neměl mužského potomka, vládu v monarchii převzala na základě pragmatické sankce jeho nejstarší dcera Marie Terezie ve věku 23 let. Brzy nato, v červnu roku 1741, ji v Bratislavě korunovali za uherskou královnu a o 2 roky později, v červenci roku 1743, byla v Praze korunována za českou královnu.
Navzdory absenci státnického vzdělání si počínala lépe, než její mužští předchůdci. Měla totiž štěstí na vzdělané, pokrokové poradce a byla dostatečně pokorná a trpělivá na to, aby dokázala akceptovat a v praxi realizovat jejich názory. Jedním z poradců byl i Slovák původem z Terchové, Adam František Kollár, který se nakonec stal oblíbencem panovnice. Díky poradcům bylo reformní dílo Marie Terezie mimořádně rozsáhlé a úspěšné. Její četné reformy jsou často označovány jako Tereziánské reformy. Marie Terezie neuvěřitelně pozvedla monarchii. Rozvíjel se obchod, průmysl i zemědělství, budovaly se cesty, regulovaly řeky, ale výrazně se zvýšila i kvalita života obyvatelstva. Marie Terezie zavedla urbár, reformu školství a povinnou školní docházku, realizovala reformu zdravotnictví, posílila postavení řadových občanů v poměru ke šlechtě především soudní reformou a zřízením nejvyššího soudu. Humanizovala vězeňství, postarala se o omezení mučení a zmírnění tělesných trestů.
Je zvykem idealizovat obraz panovnice, avšak určitě ne všechno bylo tak ideální, jak se to zvykne tradovat. Marie Terezie byla sebevědomá panovnice, která v rozhodujících okamžicích konala velmi energicky a nekompromisně. Ve vedení válek dokázala být stejně tvrdá jako muži. Zdvojnásobila sílu armády a provedla vojenskou reformu. Šlechta a církev musely poprvé platit daně. Neplatilo to však o Uhersku, kde se Tereziánské reformy prosazovaly velmi těžko.
Města, stolice i Katolická církev v rebelujícím Uhersku považovali reformní opatření panovnice za zásah do svých kompetencí, proto se jim vytrvale bránili.
Doplatil na to i Adam František Kollár, který panovnici pomáhal prosazovat Tereziánské reformy v Uhersku a vysloužil si za to smrtelnou nenávist uherské šlechty.
Nezpochybnitelnou zásluhou Marie Terezie bylo vybudování vzorné katolické monarchie, která vzkvétala po každé stránce. V době jejího nástupu na trůn monarchie nebyla jednotným celkem, ale konglomerátem zemí spojených relativně volnými svazky. Marie Terezie postupně centralizovala moc v zemi a autorita státní moci ve všech koutech monarchie postupně natolik zesílila, že ji musel každý respektovat.
Katolická panovnice však byla netolerantní k jinověrcům. Vypověděla z Čech tisíce Židů. Přímo z Prahy se jich v roce 1744 muselo vystěhovat kolem 20.000. V zájmu ochrany pravého katolického náboženství byli protestanti buď deportováni, nebo převychováváni v konverzních domech. Nulovou toleranci projevovala panovnice v boji proti nemravnosti. Instalovala mravnostní soud, před kterým končili rozbíječi manželství, prostitutky, sodomité nebo homosexuálové. U šlechty však byl postup v takových případech mírnější. Marie Terezie byla vzorná, milující manželka a starostlivá matka, avšak své děti vedla přísně a jejich sňatky měly posloužit především posílení mezinárodního postavení monarchie. V její vládě se projevovaly prvky baroka i osvícenství. Její reformy byly poznamenány duchem osvícenského absolutismu.
Nejtěžší časy panovnice zažila po smrti manžela v roce 1765, kdy byl její syn Josef II. korunován za římsko-německého císaře a spoluregenta Habsburského domu. Mezi matkou a synem docházelo k bouřlivým konfliktům. Josef II. se naplno oddal osvícenství, které jeho matka odsoudila jako proticírkevní. Neustále napětí mezi matkou a synem ukončila smrt Marie Terezie. Zemřela ve Vídni 29.11.1780 ve věku 63 let. Její ostatky uložili po boku jejího manžela do nádherného dvojitého sarkofágu v kapucínské kryptě ve Vídni.
Karol Dučák
Použitá literatura:
Ištoková K.
Panovníčke radil učenec z Terchovej. In:
Denník SME. Roč. 25, č. 108, 2017. ISSN 1335 - 440 X, s. VII.
Maria Theresia – die ungekrönte Kaiserin. In:
Kirche bunt. St. Pöltner Kirchenzeitung. 21. Mai 2017. Nr. 21, s. 12-13.
Vanya B.
Za Márie Terézie stúpla hodnota života. In:
Denník SME. Roč. 25, č. 108, 2017. ISSN 1335 - 440 X, s. II – III.
