Možná se to zdá zvláštní vzhledem na všechny volnočasové aktivity, které existují v moderním světě, ale dnes už není tak snadné vyhradit si každý den čas na modlitbu, studium Písma či čtení dobré katolické knihy.
Najít si takový čas nevyhnutelně znamená vzdát se něčeho jiného. Proto musíme během dne neustále soudit, nakolik je něco důležité pro naši spásu. Podporuje to naši spásu nebo jí to brání? Dobré na tom je to, že čím více děláme správná rozhodnutí a čím častěji zkrátka uděláme krok a rozhodneme se, tím lehčeji se pak rozhodujeme pro správnou věc.
Říkám "naši", protože nejde jen o naši vlastní spásu. Neseme s sebou všechny ostatní. Pravda, když je třeba nakrmit či přebalit miminko, zajisté je na čele seznamu. Jakmile je však již o každého postaráno, obvykle máme určitý volný prostor: pět minut tady, pět minut tam. Vzdejme se televizního programu, nečtěme podřadné noviny, neprosurfujme celý život na internetu. A na tyto chvíle se můžeme připravit. Někdo má modlitby napsané a rozmístěné po domě. A když má pár chvil, jednu si přečte.
To jen na začátek. Mohli bychom si také dát tu námahu a mít po domě sošky či ikony oblíbených svatých spolu s nějakými jejich modlitbami. Říkám jejich modlitbami, neboť dokud nebudeme velmi pokročilí, budeme potřebovat modlitby, o kterých Církev ví, že jsou teologicky správné. Modlit se za nové Porsche či za učinění zkoušky je cosi zcela jiného. Nebo co takhle mít připraveno několik skutečných hymnů, na papíře, ne nutně, abychom je zpívali nahlas, ale vždy v duchu?
Svůj čas zušlechtíme kromě skutků lásky čtením Písma. Můžeme mít otevřenou Bibli někde, kde se jí nic nestane (a na ní velké těžítko), a až budeme mít pár minut, můžeme si z ní pár veršů přečíst. Samozřejmě se pro to asi budeme muset mnohdy vědomě rozhodovat, dokud si skutečně nevypěstujete tento návyk. Postupně však zjistíme, že slova Písma vyjadřují naše nejhlubší myšlenky. Pak přijde řada na to, aby Písmo mluvilo k nám. Začneme si uvědomovat, že jsme součástí společenství vyvoleného Bohem, plného jeho Ducha, které se rozprostírá věky, přesahuje hluboko do našeho života a do všech našich skutků.
Na začátek jsou výborným místem žalmy, neboť Církev je zná jako skutečné modlitby a během dvou tisíciletí je intenzivně používá. Jiným zajímavým způsobem, jak začít, je číst novozákonní podobenství. Jakmile si zvykneme pravidelně číst Písmo, můžeme začít kdekoli a víme, že jsme ve společenství se všemohoucím Bohem a jeho Církví. Budeme se učit, co je dobré a pravdivé - cosi, co nikdy není zbytečné.
Stačí se jen podívat a též zjistíme, že si dokážeme najít čas i na skutky lásky. Sjednocujeme se s Kristem a ten skrze nás koná prostřednictvím naší lásky. Například bychom mohli začít posilováním svých vztahů se všemi v našem domě nezaslouženými projevy své lásky. Podstatná je nezištnost. Nezištné jednání změní po trošce nás i svět kolem nás.
Tento proces musí znamenat, že dozrieme na milosrdného Samaritána, no možná zajede i dál a budeme jednat tak jednoduché skutky, jako že se pomodlíme za někoho, koho uvidíme při semaforu. Modlit se při řízení bych však nedoporučoval. Pokud jezdíme každou vteřinu opravdu pozorně, je to opravdová služba ostatním na cestě. Toto je náš skutek lásky za volantem.
Rozhodnutí "vzdát se něčeho", abychom získali čas, sahá mnohem dál než vypustit některé činnosti, i když se tomu nedá vyhnout. Znamená to i odnaučit se opačné kulturní hodnoty. V materialistické kultuře je například "čas" na konzum, utrácení peněz na zábavu a kupování věcí. Být člověkem znamená i to, že všichni musíme provádět mnoho většinou zbytečných činností. A na troše nevinné zábavy není nic špatného. Více se však podobáme Kristu, když svůj čas využíváme ke službě jiným lidem a Bohu.
A jsou i jiné věci, kterých je ještě nutnější vzdát se, například riskantní chování, které dnes bohužel mnozí v Americe považují za "zábavu". Jednoznačným problémem je nadměrné pití. Co však nadměrné sledování či surfování po internetu, jen dva podivné jevy, které vidíme šířit se po celé zemi? Nadměrná konzumace alkoholu či drog má možná bezprostřednější špatné následky, to však neznamená, že jiné závislosti jsou méně nebezpečné.
A v době, kdy tradiční média a internet již nejsou obecně spolehlivým zdrojem informací, to, co by se mohlo zdát jako neškodná zvědavost, nás může naplnit lžemi. Jak jste si asi všimli, média se musela stát jakoby ječivější a hysteričtější, aby získala naši pozornost a zvýšila svůj podíl na trhu. Když budeme trávit více času v rozhovoru s jediným pravým Bohem a klidně rozjímat nad skutečnou pravdou, nejenže nás to dovede do věčného života, ale i k plnějšímu životu v tomto světě.
Když jednou minuta uplyne, už se nikdy nevrátí. Proto se vědomě odhodlejme, že se budeme skutečně dobře rozhodovat, jak využijeme svůj omezený čas zde na zemi. Tato rozhodnutí mají věčné důsledky.
P. Bevil Bramwell OMI PhD
Autor je bývalý děkan na Catholic Distance University. Naposledy napsal knihu John Paul II 's Ex Corde Ecclesiae: The Gift of Catholic Universities to the World (Konstituce Jana Pavla II. Ex corde Ecclesiae: Dar katolických univerzit světu).
Původní text: www.thecatholicthing.org/
Převzato z www.postoj.sk,
článek z 27. 5. 2017 naleznete
zde.
