6. červen 1987. Ronald Reagan byl na své cestě do Říma, aby se setkal s papežem Janem Pavlem II. Jejich první setkání ve Vatikánu proběhlo před pěti lety, 7. června 1982, když se oba muži podělili o své vzájemné přesvědčení, že je Bůh před rokem zachránil při pokusech o atentát pro specifický účel - aby porazili ateistický, sovětský komunismus. Jan Pavel II. se ocitl blízko smrti 13. května 1981, v den svátku Panny Marie z Fatimy, jejímuž zásahu připisoval záchranu svého života.
Nyní, 6. června 1987, Ronald Reagan, na cestě opět vidět Svatého otce, se dozvídal všechno o Fatimě. Vyprávěl mu to Frank Shakespeare, jeho velvyslanec ve Vatikánu.
Ten moment téměř jistě nezachytili novináři. Já jsem se o tom dozvěděl teprve před pár lety, když jsem jedno odpoledne volal se Shakespearem a jeho slova mě přinutila stáhnout se z dálnice, abych si začal dělat poznámky tak rychle, jak to bylo možné. Pro 87- letého bývalého velvyslance bylo také překvapením, na co jsme se v našem interview zaměřili. Nebyl zvyklý, že by se ho historici ptali na Ronalda Reagana, Jana Pavla II. a Fatimu. Já jsem si však myslel, že Shakespeare, který nepochybně pocházel z neobvyklého prostředí, předtím sloužil jako velvyslanec v Portugalsku, by mohl mít unikátní odpovědi na mé neobvyklé otázky. Nezklamal mě.
Po šokující odmlce mi Shakespeare řekl "
jak [Fatima] měla přijít a přišla" mezi Reagana a Jana Pavla II:
Především cítili potřebu, že se potřebují často řadit. Jako hlava vedoucí světové duchovní moci a hlava tehdejší vedoucí světové mocnosti, oba poměrně noví ve svých funkcích, a Jan Pavel II. jako prvním neitalským papežem za více než 400 let, oba cítili potřebu si navzájem radit.
Nyní v určitém okamžiku by papež řekl Reaganovi: "Každý, kdo se bude mnou do hloubky mluvit o zahraniční politice, o Rusku, o studené válce, bude muset pochopit mé myšlení a vztah k Panně Marii a také zjevení Panny Marie ve Fatimě a celý vztah mezi Pannou Marií, Ruskem a studenou válkou." Ronald Reagan by pak určitě řekl: "Takže, co myslíte Pannou Marií a Fatimou?" A papež by řekl: "No, před více než 60 lety se Panna Maria zjevila třem malým dětem ve vesnici Fatima, v Portugalsku ..." Papež by to vysvětlil. Potom by řekl: "Takže pokud chce někdo se mnou mluvit o zahraniční politice, pane prezidente, budete tomu muset porozumět. Budete to muset pochopit a jak to souvisí s mou zahraniční politikou."
Reagan by určitě řekl: "Dobře, vysvětlete mi Fatimu ...."
Je zajímavé, že Shakespearova předmluva byla podobná té mé z
mé mé knihy o Janu Pavlu II. a Ronaldu Reaganovi: Začal jsem tu knihu s dvěma daty Fatimy - 13. květnem 1981 a potom (návratem) 13. květnem 1917. Dramatický začátek uvádím varováním nekatolíků, že pokud chtějí pochopit Jana Pavla II a většinu jeho a Reaganova jedinečného a mimořádného příběhu dvacátého století, tak musí nejprve pochopit, jak souvisí Panna Maria a Fatima s tímto obrazem, bez ohledu na to, zda jsou katolíci. Samotný Ronald Reagan, jak mi řekl Shakespeare, by byl býval potřeboval toto pochopení.
Potom jsem řekl Shakespearovi: "
Teď nemůžete říct s jistotou, kde, kdy a jestli vůbec vedli [Reagan a Jan Pavel II.] tento rozhovor, ale myslíte si, že se to někdy stalo?" Shakespeare odpověděl: "
Ano, je to přesně tak." Dodal: "
Velmi jasně by papež Reaganovi řekl, že mezi námi nemůže být někdo, kdo by s námi mohl mluvit o Rusku a zahraniční politice bez pochopení Panny Marie a Fatimy."
Tím "
někým mezi námi" měl nakonec být velvyslanec Frank Shakespeare.
A tak Shakespeare informoval prezidenta Reagana o Fatimě během Reaganovy cesty do Itálie v červnu 1987. Takový byl kontext: Reagan byl v severní Itálii na setkání G7 s hlavami států. Doufal, že odletí do Říma, aby se setkal s Janem Pavlem II., se kterým se vždy snažil setkat, kdykoli to šlo. Během celé cesty do Říma byl Shakespeare sám s Reaganem, ať už v letadle (let trval hodinu a půl) nebo v autě. Strávili spolu několik hodin. S Reaganem byl před a po prezidentově setkání s papežem v soukromé vile ve Vatikánských zahradách.
Setkání Reagan-Jan Pavel II. bylo samo o sobě velmi smysluplné, ale my se zde budeme držet Shakespeara, Reagana a Fatimy. Shakespeare mi řekl: "
Mluvil jsem s Reaganem o Fatimě během této cesty, v letadle a v autě. A on poslouchal velmi, velmi pozorně - velmi odhodlaně. Velmi ho to zajímalo."
Jistě, toto nebylo poprvé, co se Reagan dozvěděl o Fatimě. Dokumentuji další případy. V tomto článku se ale podělím pouze o jeden zvlášť osvětlující příklad, který historici zcela přehlédli.
Bylo tehdy 9. května 1985 a Reagan přednášel řeč v Portugalskem národním shromáždění.
Text napsal Reaganův hlavní autor projevů, Tony Dolan, zbožný katolík se zájmem o Pannu Marii, Fatimu a mariánské zjevení. Dolan věděl všechno o Fatimě. A potvrdil mi, že o ní věděl i Reagan.
"
On věděl, co byla Fatima," řekl mi Dolan. "
Fatima byla dlouho součástí antikomunistického hnutí. Hnutí Fatimy bylo něčím, o čem by věděl. A také prezident měl tuto silnou mystickou stránku."
Skutečně, Reagan měl silnou mystickou stránku, která zahrnovala vysokou úctu k matce Ježíše Krista. Kromě toho měl Reagan katolického otce a zbožného katolického bratra a švagrovou, přičemž oba z nich byli denními praktikujícími a virulentními antikomunisty, dobře vědomi o Panně Marii z Fatimy. Reagan byl obklopen takovými katolíky i ve svém štábu - od lidí jako Bill Casey po Billa Clarka. Pokud by to vše nestačilo, Reagan by se doslechl o Fatimě dokonce i v Hollywoodu, kde byl totiž prezidentem sdružení Screen Actors Guild, když se natáčel významný film o zjeveních. (Reagan byl kariérou herec. Editor)
V každém případě existovaly veřejné důkazy o tom, že Reagan věděl o Fatimě, nepochybně zřejmé v této řeči z května 1985, s pozoruhodným prohlášením, které na okamžik šokovalo portugalské poslance, když poslouchali překlad slov prezidenta. Tato pasáž přišla uprostřed myšlenek amerického prezidenta o Janu Pavlu II. Reagan řekl:
Lidské bytosti nejsou jen další součástí hmotného vesmíru, jen obyčejnými svazky atomů. Věříme v další dimenzi - v duchovní stránku člověka. Nalezli jsme transcendentní zdroj našich nároků na lidskou svobodu, náš návrh, že nezcizitelná práva pocházejí od někoho většího než my.
Nikdo neudělal více, aby připomněl světu pravdu o lidské důstojnosti, jakož i pravdu, že mír a spravedlnost začíná u každého z nás, než speciální člověk, který přišel do Portugalska pár let po strašném pokusu připravit ho o život. Přišel sem do Fatimy, místa vaší velké náboženské svatyně, naplnit svou zvláštní oddanost Panně Marii, prosit o odpuštění a soucit mezi lidmi, modlit se za mír a uznání lidské důstojnosti po celém světě.
Když jsem se před rokem setkal s papežem Janem Pavlem II. na Aljašce, poděkoval jsem mu za jeho život a jeho apoštolát. A odvážil jsem se mu navrhnout příklady mužů, jakým je sám, a kdekoli v modlitbách prostých lidí, obyčejných lidí jako fatimské dětí; tam sídlí více síly než ve všech velkých armádách a státnících světa.
Poprvé a naposled (veřejně) během svého prezidentství, Reagan zmínil Pannu Marii a fatimské děti. V silném prohlášení, které si zaslouží chvilku k zamyšlení, prezident Spojených států řekl, že
v modlitbách fatimských dětí sídlí "více síly" než ve všech velkých armádách a státnících světa. On věděl o výjimečné návštěvě Jana Pavla II. ve Fatimě, poté co se zotavil po střelbě Aliho Agči, když následně umístil kulku do koruny sochy Panny Marie. Věděl o návštěvě papeže ve "velké náboženské svatyni", kde naplnil "svou zvláštní oddanost Panně Marii."
Když prezident Reagan vyslovil v parlamentu slovo "Fatima", následovala pauza, zatímco užaslí poslanci čekali na svůj překlad, aby se ujistili o tom, co právě slyšeli. Když dorazila příslušná slova v jejich jazyce, následovalo mohutné tleskání. To nebylo to, co očekávali od hlavy státu, že jim bude adresovat na formálním zasedání, a zejména ne od amerického protestantského prezidenta.
Pokud jde o Reagana, to co řekl, mu nepochybně způsobilo radost. Vychutnal si tyto odvážné chvíle, kdy tak kontroverzní, ale dojemné prohlášení pravdy opustilo jeho rty. "
Věděl jsem, že se mu bude líbit a že ho použije," řekl Dolan o řádku, který vložil pro svého šéfa. "
Prostě věděl. Velmi, velmi odvážné."
Jak se mohlo stát, že to tehdy média nezachytily? No, za prvé to byla 10denní Reaganova cesta Evropou, během níž došlo k bitburgské kontroverzi. To byla skoro jediná věc, o kterou se média zajímaly. A velmi málo zdrojů, které zaznamenaly Reaganův portugalský proslov - jako například New York Times (byť jen ztěžka) - neuvedly žádnou zmínku o Fatimě. Liberálním médiím byly ukradeny nějaké hloupé věci o zjeveních Panny Marie, které se staly třem příliš zbožným pasteveckým dětem.
V tomto příběhu jde o mnohem více, a pro osvětlení Reaganova zájmu o Fatimu - znovu musím říci, že je toho příliš mnoho, abychom to tu obsáhli.
Ale pro katolíky, uprostřed stého výročí prvního zjevení Panny Marie ve Fatimě, bude velmi fascinující dozvědět se, že nejen lidé podobní svému věrnému papeži Janu Pavlu II. se očividně zajímali o Fatimu, ale také to bylo v případě papežova důležitého partnera v dobách studené války, Ronalda Reagana. A byli to oni dva, kteří se v 80. letech spojili v boji proti bestii - proti samotné komunistické hrozbě, před kterou v roce 1917 varovala svět Panna Maria Fatimská. I oni chtěli rozdrtit hlavu tohoto hada. A nakonec zvítězili.
Zdroj:
Crisis Magazine,, 10. 5. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk
článek z 11. 5. 2017 naleznete
zde.
