Evangelizaci si ve vlastních myšlenkách vykreslují jako děsivou. V době post-křesťanské kultury se bojíme, že po snaze sdílet svou víru s přáteli budeme vypadat jako podivíni. Jako křesťané v takové konverzaci o víře cítíme pravděpodobně ještě více úzkosti o výměně názorů než osoba s níž se o tomto tématu bavíme. To je opravdu zvláštní, protože naši přátelé se o nás obvykle zajímají - vždyť to z nich dělá přece přátele.
Někdy se dokonce ocitneme v konverzaci s našimi přáteli kde jsme doslova požádán "
o poskytnutí odpovědí každému, kdo se vás zeptá o vysvětlení, jaký máte důvod pro svou víru," tak jak to píše Petr v 1 Pt 3:15. Má pravdu, když nám říká, abychom "
vždy byli připraveni" na takové chvíle, ale pravdou je, že často nejsme. Takže si přečtěte těchto 7 tipů jak se na takové situace připravit - ať už se stanou ve škole, baru či v pracovní kuchyňce, když si naléváte vodu. Použijte tyto tipy a přemýšlejte, jako byste s jejich pomocí mohli svou víru sdílet už při nejbližší příležitosti ... a možná vás dokonce vyzvou k vedení několika konverzací o tomto tématu.
1. Méně je někdy více
Jeden z problémů, kterému při sdílení svého příběhu víry můžeme čelit, je rozhodnutí se, které části příběhu si vybrat. Zvlášť pokud jsme křesťany již poměrně dlouho, tak je mnoho věcí, které bychom mohli říci, že se nám klidně může stát situace, že nebudeme vůbec vědět, co konkrétně si vybrat. Pokud se vás někdo zeptá, proč jste křesťanem, tak se mu pokuste dát souhrnnou odpověď hovořící jak jste se dostali k víře a popisující rozdíl, který pro vás v současném životě znamená Bůh. Raději jim řekněte jeden (svůj) příběh a pořádně, vždyť jste přece nebyli vyzváni k tomu, abyste vyprávěli úplně všechno!
2. Zdůrazněte kontrast
Pokud křesťanská víra neznamená, že jste jiní - a to ať už od osoby jakou jste bývali nebo od nevěřících lidí kolem vás - tak to pak asi není moc přesvědčivé. Takže když lidem vyprávíte příběh o tom, jak jste se dostali k víře, je dobré zdůraznit bod ze kterého jste se někam dostali. Pokud jste zažili dramatickou změnu z rozkošnického života hříchu, tak to může být relativně jednoduché, ale pro nás ostatní to jednoduše znamená poukázání na to, čím vás křesťanská víra odlišuje od jiných. Neměla by to být příležitost pro pobožnost, ale šance říci: Byl jsem ztracen, ale teď jsem se našel.
3. Mluvte o okamžiku realizace pokud jich i existuje víc
Nemusíte si projít tradiční damašskou konverzí (autor naráží na příběh sv. Pavla) abyste byli schopni hovořit o chvílích, kdy vám křesťanská víra začala dávat smysl. My všichni a dokonce i ti, kteří víru našli v dětství, můžeme hovořit o situacích, kdy se víra zdála mnohem reálnější a vyprávěním takových vzpomínek opravdu pomáháme vysvětlit to, jak se normální lidé setkávají s Bohem. Pro posluchače je opravdu nápomocné, když příběh dává logický a chronologický smysl.
4. Vzpomeňte více důvodů
Věřím v Boha proto, že věřím, že jsem osobně zažil a poznal jeho lásku. Ale to není důvod pro mou víru a kdyby byl, tak si nemyslím, že by byla víra odolná. Věřím také díky zkušenostem a příběhům mých věrných přátel, svědectvím a spisům moudrých lidí napříč historií, schopnosti Bible dávat smysl a zároveň prorocky ke mně mluvit během každodenního života ... a pro mnoho jiných důvodů. Právě díky všem těmto faktorům je pro mě víra přesvědčivá a také si myslím, že právě chápání těchto různých argumentů je to, co dělá křesťanství přesvědčivým i v očích jiných lidí. Takže když mluvíme o víře, měli bychom se vyvarovat toho, abychom neprezentovali jen jednorozměrný důvod. Existuje mnoho různých důvodů proč věříme, že dobrá novina Ježíše Krista je pravdivá.
5. O výzvách mluvte upřímně
Bůh nevypaří vaše problémy a ani následování Ježíše není snadnou cestou. Přesto pokud nejsme opatrní, můžeme se pokusit izolovat pozorující svět od těchto pravd jako kdyby jejich odhalení udělalo Boha méně přitažlivým. Ve skutečnosti si myslím, že právě opak je pravdou. Naši přátelé musí vědět, že křesťané jsou skuteční lidé se skutečnými problémy a touhami, kteří dělají chyby a trpí jako všichni ostatní. Nemůžete křesťanství říci "Ano" dokud nevěříte, že je to něco, co osoba jako Vy dokáže praktikovat. Takže podejte svým přátelům úplnou verzi vaší víry. Poznají díky tomu vaši integritu a možná se jim začne celá tato věc zdát mnohem přístupnější.
6. Nevynechejte hřích
Při evangelizaci je důležité mluvit o milosti a lásce Boha a samozřejmě že by to mělo být naším hlavním poselstvím pro svět a naše přátele. Nesmíme ale zapomínat na to, že nesmírná Boží láska je nejvíce demonstrována v tom, že poslal svého syna jako vykupitele (Římanům 5: 8). Ježíš přišel - a zemřel - aby nás před něčím zachránil a to něco je naše vlastní chybovost a "hřích". Myslím, že jednou z nejtradičnějších rysů v konverzacích moderní evangelizace je vynechání této části příběhu a právě to je obrovský omyl, který znehodnocuje celek, který Bůh nabízí našim přátelům. Bůh zachraňuje ty nejhorší části našich životů a je tedy mylné se domnívat, že by tato myšlenka nebyla pro jiné atraktivní. Namísto představování hříchu nebo mluvení o něm v abstraktním smyslu ho raději personalizujte. Mluvte o své vlastní nedokonalosti. Mnoho lidí v tom najde něco, s čím se ztotožní.
7. Buďte smělí - Duch je s vámi
Na závěr je nejlepší radou, kterou jsem slyšel o evangelizaci ta, která v Christianity Explored cituje slova Rica Tice-ho, který řekl: "
Jen pamatujte na to, že když svému kamarádovi, který není křesťan, mluvíte o Ježíši tak je při tom vždy přítomen Duch svatý, který mu do ucha našeptává: 'Toto je pravda, je to pravda, je to pravda'." Pamatujte na to, že když si v nejbližší době budete s někým povídat o víře, tak se jím můžete cítit opravdu povzbuzeni.
Zdroj:
christian today, 16. 3. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek (z květen 2017) naleznete
zde.
