V rozmezí několika let dala diktatura relativismu prostor tyranii politické korektnosti. Za prvního režimu byla univerzální pravda potlačována osobní pravdou. V současnosti je vyměněna za absolutní lež. Zvažte už jen vzestup prohlášení jako:
* Sexuální orientace je vrozená a neměnná.
* Pohlaví není vrozené či neměnné, ale binární.
* Homosexualita není nenormální, nepřirozená a není ani poruchou.
* Manželství je záležitostí lásky ne pohlaví.
* Dětem se daří stejně (nebo dokonce lépe!) u pečovatelů stejného pohlaví než u svých biologických rodičů.
* Islámský terorismus není poháněn náboženstvím.
Každé z nich je fakticky nesprávné (jako všechna politicky korektní prohlášení), přesto se díky postupu přes tautologii (opakování stejného výrazu s úmyslem sugestivněji poukázat na něco. Editor), nahození sofistikovaného lesku na rty a posílená zastrašováním, staly ortodoxií Západu. Takže ve společnosti se zakořenil názor, že ti, kteří se proti těmto tvrzením postaví, musí být vyhnáni z tábora slušné společnosti.
Že ne? Pokuste se na vašem dalším společenském setkání vysvětlit proč věříte, že manželství není právem vzít si "kohokoliv koho milujete." Pokud se hosté nezamračí jakoby vám z kapsy vyskočil tchoř, spustí se vlna nervóznosti dokonce i mezi křesťany, kteří dělají výjimku z důvodu svých homosexuálních známých či blízkých nebo kteří se bojí toho, že budou označeni za bigotní či netolerantní.
Cena nesouhlasu
Zatímco sdílení názorů při drinku může vést pouze ke společenské separaci, tak potom vlastnění obchodu, aktivní podpora pro věc svého názoru (např. Dobrovolnictví), nebo členství v organizaci, která nehraje podle politické korektnosti, vás staví do rizika od veřejné hanby až po ztrátu obživy.
Jen se zeptejte majitelů pekárny Aarona a Melissy Kleinových, kterým byla udělena pokuta a zavřený obchod ne za odmítnutí služby homosexuálním zákazníkům, ale za odmítnutí upečení svatebního dortu pro sňatek lidí stejného pohlaví. [O představě homofašistů jsme informovali
ZDE]
Nebo Davida a Jasona Benhamových, kteří
přišli o svůj populární program na HGTV zvaný
Flip it Forward kvůli prohlášením, které učinil David na adresu bezpohlavního manželství. Prohlášení, která byla nekontroverzní před deseti lety a ve skutečnosti byla nekontroverzní i v roce 2008 kdy prezidentský kandidát Barrack Obama
řekl Rickovi Warrenu: "
Věřím v to, že manželství je svazek mezi mužem a ženou. A pro mě jako křesťana je také posvátným svazkem. Je v tom přece zapleten Bůh."
Nebo Chipa a Joanny Gainesových, hvězd programu HGTV s názvem
Fixer Upper, kterým
hrozilo zrušení jejich šou a finanční krach, ne proto, že by něco řekli nebo provedli, ale kvůli jejich členství v církvi, která potvrzuje přirozený heterosexuální typ manželství.
Pak tu máme stát Severní Karolína, který je bojkotován baviči, profesionálními sportovními organizacemi a firmami z Fortune 500 za schválení legislativy, která v souladu s fyzickou skutečností a zdravým rozumem ochraňuje dívky na toaletách před chlípným nadšením mužů. (Téma transgender - co chceš být, tím se prohlásíš, takže můžeš používat WC opačného pohlaví. Editor).
Posledně byla katolická instituce St. Joseph's Healthcare System žalovaná za to, že odmítla provést elektívní hysterektomii na transgender ženě.
Jelikož se agitace politické korektnosti rozšířila ze zasedací místnosti do ložnic a toalet, mnoho lidí se rozhodlo být raději tiše nebo cenzurovat své připomínky tak, aby se vyhnuli nežádoucí pozornosti myšlenkové policie. A tak se realita začíná podobat
Alence v říši divů.
Hledání kořenů
Kultura politické korektnosti je produktem progresivizmu, který přistupuje k realitě jako společenské konstrukci, která musí být změněna za účelem dosažení vyhlašovaného progresivního cíle: prosperity a pokoje. Se svým vznikem za dob komunismu byla politická korektnost institucionalizovaná v 30-tých letech, aby tak propagovala stranickou realitu "
nad samotnou realitou,"
píše vědecký pracovník
Claremont Institute Angelo M. Codevilla.
U všech pokrokových hnutích je nadpozemskou realitou vytvoření nového lidstva v utopické existenci, v níž jsou všechny konflikty a rozpory vyřešeny: u
komunismu šlo o zničení třídních rozdílů, u
Freudizmu o překonání sexuálního útlaku, u sociálního
liberalismu o získání souhlasu veřejnosti při různých typech životního stylu, u
sekularismu zase o povznášení vědy a zničení náboženství. Každé z těchto hnutí vyžaduje revoluci proti realitám, které se neshodují s jejich vlastními "
realitami".
Například skalpel a doživotní zásoba hormonů nemohou změnit pohlaví z chromozomu Y na X. Soudní rozhodnutí nemůže oddat páry stejného pohlaví (tak jako nemůže učinit
sůl z dvou atomů sodíku). Volný sex bez následků nekončí ve freudovské utopii, ale v post-sexuální revoluční dystopii manželské nevěry, rozvodů, nemanželských těhotenství a potratů. Navzdory vzestupu sekularismu v době, která zažila více náboženského pronásledování než jakákoli jiná, se nábožensky orientovaná populace lidí zvyšuje a
odhaduje se její nárůst z 84 na 87% světové populace do roku 2050.
"Jemné" vykořisťování
Angelo Codevilla vysvětluje, že náplní práce politické korektnosti je překonat tyto a jiné nekompromisní reality
utišením vznášejících námitky a protichůdných názorů (zejména těch, které jsou formovány morálními základy západní civilizace), marginalizací lidi, kteří je zastávají a možnou kriminalizací těch, kteří je konají. A tak revoluce zuří i nadále.
Bez přesvědčivé vize pravdy, krásy, dobroty či nějaké přidané hodnoty pro masy lidí, si tyto "pokrokové" cíle nezískají společnost racionálním argumentováním a občanským rozhovorem, ale právě používaje hrozbu sociální cenzury nebo ještě něčeho horšího. Pro vyjádření smutné ironie použijeme parafrázi ekonoma
Johna Kennetha Galbraitha ohledně komunismu: "
V kapitalismu člověk vykořisťuje člověka. V progresivizmu je situace opačná."
Úspěch tohoto "
jemného" vykořisťování vyžaduje šikovné osvojení si jazyka z dílny architektů politické korektnosti.
Termíny jako spravedlnost či rovnost jsou zachovány, ale jejich definice a uplatnění jsou jiné.
Spravedlnost v
klasickém pojetí lidem dává to, co si zaslouží. V
křesťanském pojetí to, co potřebují. U
progresivního myšlení je to dávání lidem to, co chtějí nebo o čem vládnoucí třída rozhodla, že potřebují a co pod zastřešením společenské spravedlnosti, zahrnuje: ekonomickou spravedlnost, klimatickou spravedlnost, environmentální spravedlnost, spravedlnost zdrojů a reprodukce.
Rovnost je podle základních principů našeho národa (USA) o rovnocenné možnosti a férovém a nestranném zacházení s každým bez ohledu na rasu, etnikum, pohlaví či vyznání. Její progresivní nevlastní dítě je o
rovnocenných výsledcích, které díky rozpornosti principů rovnocenného zacházení, znevýhodňuje některé lidí prostřednictvím progresivní daně a rozmanitosti, začlenění (na SK např. "Inkluze znevýhodněných ...". Editor) a politiky pozitivní diskriminace ( "kvóty na ženy v řídících pozicích, zvýhodňování nějaké menšiny "- etnické, sexuální ... Editor).
Zatímco stejné možnosti dovolily vznik skvělých společenských hnutí jako zrušení otroctví, emancipace, ženské volební právo a občanská práva, to druhé zplodilo vše od legalizace potratu a "manželství" lidí stejného pohlaví až po záchodové (transgender) zákony a zrušení vyznamenání na školách za vynikající výsledky. (V USA je dostávali hlavně asiaté a bílí, podstatně méně černí a hispánští žáci. Editor)
V hnutí bez definovatelného cíle bude stále existovat: nějaký vykonatelný "pokrok", nepřítel, špatné které je třeba otočit na dobré. Progresivisté neustále hledají nějakou realitu, kterou by mohli rozebrat a stvořit jinou. To vysvětluje, proč byla legalizace "
manželství" lidí stejného pohlaví tak rychle následována uznáním sexuální orientace a pohlavní identity jako chráněných témat. A proč nejsou LGBT aktivisté a jejich sympatizanti spokojeni s vyhráváním právních sporů a získáváním práv? Pachatelé (pekaři, květináři či fotografové) musí být potrestáni a zašlapaní do prachu.
Takové chování naplňuje hlubokou touhu po osobním rozhřešení. Tak jako A. Codevilla poznamenává: "
cítit se lépe díky vyznání hříchů jiných, či ponižování a zraňování "hříšníků" jsou návykovým potěšením apetitu, který roste s každým takovým uspokojením."
Ale pro oběti politické korektnosti a pro ty, kteří odmítají být zastrašováni tyranií, to vytváří odpor, který může vyústit až do kontrarevoluce - takové, pro kterou je nepravděpodobné zvolení Donalda Trumpa za prezidenta, díky nejlepším vyhlídkám, jaké kdy republikánská strana měla, úvodní salvou. A tak tedy jestli to už bude konec tyranie nebo počátek další, jedna věc je jistá: bude to hrbolatá cesta a tak si utáhněte pásy.
Zdroj:
CrisisMagazine.com, 10. 3. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
