Itálie. „Rytíři a princezny – Mužové a ženy se opravdu odlišují, a to je krásné“. Nejde o slogan, nýbrž o titul nové knihy italského sociologa Giuliana Guzza (“
Cavalieri e Principesse. Uomini e donne sono davvero differenti ed é bello cosí“, Cantagalli 2017), která vyvrací falešné mýty genderové teorie. Její autor vyšel ze stovek vědeckých studií, které potvrzují rozdíly mezi oběma pohlavími již od prvních měsíců života.
Poukazuje tak na nesprávnost argumentů, na kterých se zakládají současné „ideologické kolonizace“, řečeno slovníkem papeže Františka, a které bohužel zpochybňují přirozenou a samozřejmou danost, jakou je sexuální odlišnost a její krása. Nepřítelem jednotného genderového myšlení, obdobně jako v gnostických teoriích, je totiž tělesnost lidské bytosti, vysvětluje Giuliano Guzzo pro naše mikrofony:
“
Rozdílnost mužského a ženského pohlaví, muže a ženy, se dnes potlačuje, anebo se přímo napadají přirozené základy této odlišnosti výchovou k neutrálnímu pohlaví. Snažil jsem se tedy ověřit, zda odlišnost v chování, postojích a způsobu myšlení mužů a žen má přirozenou opodstatněnost, či je skutečně výsledkem kulturních procesů.“
Titul „Rytíři a princezny“ je přitom silně provokativní, protože pro zastánce genderové teorie se již v těchto postavách dětského světa objevují nenáviděné stereotypy, proti kterým je nutné zasáhnout, jelikož jsou zdrojem diskriminace.
“
Do dnešní doby neexistuje žádné vědecké sociologické pojednání, které by spojovalo mužský, ženský nebo neutrální styl výchovy se vznikem diskriminací. Jedná se tedy o ničím nepodloženou pracovní hypotézu. Na druhé straně je ale velice zřejmé, že se mužská a ženská identita projevují už v prvních dvou letech života, a to ve výběru barev hraček. To krajně nabourává domněnku o tom, že odlišnost pohlaví je pouze výsledkem vnější podmíněnosti – sociální i kulturní. Výroky o diskriminaci v rámci mužské či ženské výchovy nemají vědecké základy.“
Kniha italského sociologa je výsledkem tříletého bádání, shromažďujícího neuvěřitelné množství údajů z oblasti historie, biologie, psychologie a sociologie. O čem tyto zdroje vypovídají?
“
O tom, že rozdílnost muže a ženy je interkulturní skutečnost, se kterou se setkáme v mnoha odvětvích dospělého života, ale také v dětství a v odlišných kulturách. Pokud by tedy kultura určovala rozdílnost pohlaví, procházela by tato rozdílnost různými obměnami a nebyla by přítomná v různých kulturách. Ze studií dále jasně vyplývá, že přestože v posledních letech dospíváme ke stále větší rovnosti pohlaví – což je správné, jejich rozdílnost přetrvává. Společnost činí pokroky, ale rozdíly mezi muži a ženami v dospělosti i dětství zůstávají. Tuto odlišnost tedy nevymezuje kultura, nýbrž zakládá se především na přirozenosti.“
Giuliano Guzzo se nicméně nezastavuje u vědeckých dat, nýbrž v jedné ze základních tezí své knihy poukazuje na krásu této rozdílnosti. Pokud muž a žena nejsou dostatečně odlišní, nemohou se přitahovat. Lásku na každé rovině – fyzické i citové – zabíjí lhostejnost.
“
Mužům a ženám se ve vzájemném poznávání – které je nezbytné kvůli jejich odlišnosti – nabízí jedinečná příležitost k tomu, aby nalezli doplněk sebe sama a svého bytí, vzhledem k tomu, že rozdílnost v sobě zároveň nese komplementaritu. Docenění rozdílnosti mezi mužem a ženou znamená upomínat na jejich smlouvu, a nikoli konflikt. Často se tvrdí, že připomínám rozdílností se podněcuje diskriminace, což není pravda. Rozdílnost je přirozená danost, kdežto diskriminace je pouze kulturní skutečnost. Na rovině diskriminace nesmíme polevit a máme proti ní vystupovat, avšak zároveň se nesmíme dát obalamutit tvrzeními, která velmi chytře, byť nepodloženě, zaměňují pojem diskriminace – která je, jak opakuji, kulturní – s pojmem „rozdílnosti“, která je na rovině pohlaví především přirozenou daností.“
Uvedl pro Vatikánský rozhlas italský sociolog Giuliano Guzzo, autor knihy „Rytíři a princezny“.
Převzato z
www.radiovaticana.cz,
článek ze 3. 5. 2017 naleznete
zde.
