3. neděle velikonoční nabízí v Božím slově jeden z nejznámějších evangelijních textů - příběh emauzských učedníků. Evangelista Lukáš se v něm projevuje jako mistr narativního umění, jak potvrzuje v celém svém evangeliu (Milosrdný Samaritán - 10. kapitola, Marnotratný syn - 15. kapitola apod.).
Úryvek má svou linii, která se postupně rozvíjí a graduje. Vše začíná odchodem učedníků z Jeruzaléma. Jeruzalém představuje vyvrcholení Ježíšova hlásání Božího království a jeho poslání. Učedníci z tohoto centra Ježíšovy činnosti odcházejí, čekali něco jiného od let strávených s Ježíšem.
Cítí zklamání.
Putování a cesta v Písmu svatém je více než jen geografický pohyb z místa na místo. Často je vyjádřením vnitřních postojů a rozhodnutí. V Písmu můžeme sledovat Abrahamovo putování, putování Josefových bratrů do Egypta, 40-leté putování Izraelitů po poušti, putování Eliáše ke svatému vrchu Chorebu ... Je to často symbolické vyjádření zrání, přerodu a poznávání Boží vůle.
Učedníci měli jiné očekávání, nečekali takový Ježíšův konec, odcházejí, jsou zklamáni ... Víra není v první řadě o tom, že Bůh má naplnit naše očekávání, splnit naše přání. V tomto okamžiku se k ním přidával Ježíš.
Ježíš neopouští své učedníky, i když se jim to tak může zdát. Bůh není jen ten, kdo jen "je, existuje", ale Písmo nás ujišťuje, že Bůh je ten, který je s námi, doprovází nás. Ježíš klade otázky, aby učedníci sami vyslovili to, co prožívají.
Nejdříve Boží Syn jde krokem člověka, aby naučil lidi jít krokem Boha. Zve učedníky k naslouchání Božího slova, protože v něm se mluví o Mesiášovi. Ježíš neřekne: "Vy nechápavci, vždyť to jsem já, copak mě neznáte?" Nedispenzuje lidskou víru a svobodu od úlohy přemýšlet, klást si otázky a hledat odpovědi. Ježíš odkazuje na Písmo. To neplatí jen pro emauzské učedníky, ale i pro nás. V Božím slově se setkáváme s Kristem, ono na něj odkazuje.
Vždy mě v tomto úryvku osloví vyjádření "
On se tvářil, že jde dál ..." Bůh se nevnucuje člověku, ale čeká na pozvání. Jsou to učedníci, kteří naléhají: "
Zůstaň s námi!" Kristus neodolá a přijímá pozvání. Takový je Bůh. Nikdy neodmítne, nikdy "neodolá" zájmu člověka a o člověka. Jen jestli my stojíme o něj?
Hostina je v evangeliích důležitým znakem setkání s Bohem. Vzpomeňme si na marnotratného syna, kterému otec připraví hostinu; na Zachea, který přijme Ježíše ve svém domě; na Poslední večeři.
Učedníci zakusili přítomnost Boha ve svém středu. Přestože jim Ježíš zmizí před očima, vše se mění. Na začátku byli celí smutní, ale nyní jsou plní radosti.
Ale zde příběh nekončí. Kdo zažil hořící srdce ze setkání s Pánem, ten nezůstává nečinným. Učedníci se vracejí zpět do centra dění - do Jeruzaléma, stávají se svědky toho, co zažili. Ježíšův kříž a zmrtvýchvstání vidí v novém světle.
Zde je Lukášův odkaz čtenářům a posluchačům. Cesta emauzských učedníků je nejednou i naší zkušeností. My už nevidíme historického Ježíše, vystoupil do nebe. Ale Pán nás neopouští, stále je s nami. Máme Boží slovo a Eucharistii. Přes Boží slovo neustále k nám a s námi mluví, v Eucharistii je neustále reálně s námi a můžeme ho přijímat.
P. František Trstenský
Převzato z
https://www.postoj.sk/,
článek z 27. 4. 2017 naleznete
zde.