V tomto interview portálu "Aleteia" s exorcistou Césarem Truquimz Churské diecéze ve Švýcarsku se dozvíme, že ďábel není všude - ale určitě ho nechoďme ani výslovně hledat ...
V naší moderní mentalitě téma exorcismu a posedlosti ďáblem obvykle vyvolá reakci mezi fascinací a projevem otevřené neuvěřitelnosti. Domníváme se, že je to téma pro filmy, ale dává nám to i podnět k zamyšlení.
Pro Katolickou církev je však exorcismus něčím, co se řídí knihou obřadů.
De Exorcism et supplicationibus quibusdam (Obřad exorcismu a modliteb pro zvláštní situace) upravený v r. 1998 nahradil předchozí starší verzi, která se stále může používat. Jsou v něm jisté podmínky a předpisy. Motivace těchto přísných pravidel jsou zakořeněny v Písmu svatém a v teologii. Je to delikátní záležitost, ke které musí kněží přistupovat obezřetně. Jsou to kněží vhodně připravení a velmi rozvážní, zbožní, vzdělaní, rozumní s osobní integritou a mají pověření biskupa.
Portál "Aleteia" mluvil s Césarem Truquim, exorcistou Churské diecéze ve Švýcarsku, který byl mluvčím na 11. kurzu "
Exorcismus a modlitba osvobození" na Papežské univerzitě Regina Apostolorum v Římě. (Kurz inspiroval film Anthonyho Hopkinse The Rite - Obřad.)
Chiara Santomiero: S jakým druhem zla jsme konfrontováni v exorcismu?
Fr. Truqui: zosobnění zla. Pavel VI. hovořil o "satanově kouři". Ne jednoduše "privatio Bonis," odnětí dobra, jak se popisuje ve filozofii, ale spíše zlo, které je účinné a působí. Hovoříme tu o přítomnosti špatné bytosti. Pouze víra, ne věda, nám může říct, kdo je tato zlá bytost. Křesťanská víra nám říká o existenci duchovních bytostí: ty dobré jsou andělé a ty špatné ďáblové.
Není trochu těžké přijmout existenci zla jako bytosti, která fyzicky ovládá člověka?
Ano, to je pravda, protože normálně v každodenním životě nemáme takové zkušenosti. Ale ve službě, kterou konám už tolik let, jsem měl příležitost setkat se s těmito lidmi a pro mě je snažší věřit, že jisté jevy existují.
Jak jste začínal?
Byla to Boží prozřetelnost. Když jsem byl vysvěcen na kněze před 12 lety, zúčastnil jsem se exorcismu s kněžími o. Bamontem a Páterem Amorthem. Byl to případ 40-letého Francouze. Byl posedlý satanem a potřeboval exorcisty, ale o. Bamonte nemluvil anglicky ani francouzsky. Tak mě požádali, abych pomohl v předběžném dialogu.
Jaký je to pocit čelit skutečnosti zla?
Pocity se časem mění. V prvních exorcismech mnou nejvíce pohnulo reálné potvrzení, jak pravdivé bylo, co jsem četl v Evangeliu a o čem jsem meditoval. V evangeliu Ježíš bojoval proti ďáblům, kteří si dávali různá jména: "Jmenuji se legie", "Mé jméno je Satan". Ve Starém zákoně v Knize Tobiáš, je zloduch Asmodej. Slyšel jsem démony vyslovovat tato jména při různých exorcismech. Na duchovní úrovni to byla velmi bohatá zkušenost, protože mi to umožnilo zakusit na vlastní kůži, mými smysly, realitu, o které Ježíš mluvil.
Hmatatelně?
V případě Francouze v prvním exorcismu, na kterém jsem se zúčastnil, si vzpomínám, že když se ďábel projevil, měl jsem dojem, že jsem obklopen pýchou, jakoby to byl kouř nebo mlha! Je to těžké vysvětlit, ale pýcha se zdála být něčím, čeho se můžete dotknout - naplnila celý pokoj. Exorcista se ho ptal na jméno a on odpověděl: "Já jsem rex." Neexistuje však ďábel jménem rex - král. Exorcista naléhal: "Řekni mi své jméno!" A nakonec odpověděl "Já jsem Satan, kníže tohoto světa."
Proč se ptáte ďábla na jméno?
Obřad to vyžaduje ze specifického důvodu. Pojmenování něčeho nebo znalost jeho jména znamená mít moc nad tou věcí. Bůh dává Adamovi moc pojmenovat věci. V okamžiku, kdy ďábel odhalí jméno, ukazuje, že je oslabený, pokud ho neřekne, je stále silný.
Existují typické znaky posedlosti?
Jsou uvedeny v obřadu. Jsou čtyři: odpor vůči sakrálním předmětům, mluvení neznámou či mrtvou řečí, mimořádná tělesná síla, která přesahuje lidskou sílu a znalosti o skrytých nebo tajných věcech.
Mohou se lidé dostat do nebezpečí?
Ano. Když se zapojí do něčeho jako magie, okultismu, čarodějnictví či vykládání karet. Tak jak nám pomáhá růst ve svatosti a přivádí nás blíže k Bohu, když chodíme na mši svatou, ke zpovědi, pokud se modlíme, stejně nás černé mše, satanské obřady, filmy a hudba tohoto druhu přivádí blíže k ďáblu.
Měl jsem případ ženy, která si začala vykládat tarokové karty jako mnozí lidé, jen tak pro zábavu. Vykládala lidem minulost a přítomnost a v některých případech i budoucnost. A jasně, že měla velký úspěch. V jisté chvíli pochopila, od koho její úspěch závisí a přestala to dělat, ale už bylo pozdě - byla posedlá.
Jak je možné někoho proklít?
Stejně, jako bych někomu dal úkol někoho zabít, tak bych mohl požádat démona, aby dělal zlo. Ale pamatujte si: většina obřadů předpokládaných čarodějnic nebo čarodějů jsou podvody bez jakéhokoliv účinku.
Stačí jeden exorcismus na osvobození posedlého?
Je to nesmírně obtížné. Obvykle je potřebných hodně exorcismů.
Působí to jako terapie?
Ano. Exorcismus je posvátný obřad, ne svátost. Svátost je účinná sama ze sebe. Pokud někomu dám rozhřešení při zpovědi, v té chvíli jsou mu hříchy skutečně odpuštěny. Exorcismus naopak, je účinný do míry svatosti kněze, víry posedlé osoby a celé Církve.
Jaký je rozdíl mezi exorcismem a modlitbami osvobození?
Oba obřady mají stejný cíl: usilují osvobodit osobu zpod vlivu zla, či z posedlosti. Exorcismus je služba v Církvi, kterou biskup pověřuje některé kněze. Může ho provádět pouze kněz a jen s povolením biskupa. Modlitbu osvobození může dělat kdokoli - laik či kněz - z moci toho, že je křesťan, protože Kristus řekl: "Každý, kdo věří ve mne, může vyhánět ďábly."
Exorcismus je také přímý příkaz dávaný ďáblovi, zatímco modlitba osvobození je vroucí prosba k Bohu nebo Panně Marii, aby zasáhli.
Kolik z lidí, kteří se na vás obrátili, byli opravdu posedlí?
Velmi, velmi málo.
Tak proč se lidé tak bojí?
Mezi lidmi, kteří ke mně přicházejí, rozlišuji tři případy: opravdu posedlé, neposednuté a problematické případy. První a druhý případ - ty jsou nejlehčí: víte, že je to někdo, kdo je opravdu posedlý, protože vykazuje čtyři znaky a protože, když se modlíte, osoba se dostane do transu a reaguje způsobem, který exorcista identifikuje. To může být i zfalšované - je to velmi obtížné.
V druhém případě se zkušeností kněze a zpovědníka zjistíte, zda jsou tam duševní nebo psychologické problémy a kdy můžete vyloučit vliv ďábla.
Problémem je, pokud najdete někoho skutečně posedlého - pro hluboká traumata doprovázená rizikovým chováním, jako spiritualistické seance, či návštěvy tarokové kartářky - ale on není skutečně posedlý.
Potkal jsem mladou ženu, kterou znásilnil falešný jihoamerický čaroděj, který po ní hodil okem. V jistý den jí podal kávu s drogami a znásilnil ji - byla při sobě, ale nedokázala reagovat. Kvůli tomuto strašlivému traumatu si myslela, že je posedlá ďáblem skrze drogy a utrpěné násilí. Myslel jsem si, že je opravdu posedlá, ale když jsem se modlil a vložil na ni ruce během exorcismu, nikdy se nedostala do transu a nebyly zde ani jiné znaky. Tak jsem pochopil, že příčina je jiná. Proto se na kurzu pro exorcisty vysvětlují medicínské a psychologické rysy, které by mohly hrát roli v těchto situacích.
Jak žijí lidé skutečně posedlí?
Ve skutečnosti žijí normální život. Ďábel nepůsobí skrze ně po celou dobu. Vysvětlím to paradoxním srovnáním: Pokud si někdo koupí auto, tak je to auto k dispozici, kdykoliv chce. Jde s ním do práce a musí ho zaparkovat. Totéž se děje s posedlou osobou. Jsou chvíle, kdy ďábel působí - sedne do auta a řídí kam a jak se mu líbí - jindy ne. Auto má vlastníka, ale vlastník ho vždy nevyužívá.
Kdy je třeba jít k exorcistovi?
Pokud se stane něco, co není normální. V Římě jsem potkal ženu ateistku - byla pokřtěná katolička, ale nevěřila v nic. Skončila jako posedlá. Začala stále poslouchat hlasy, které ji přesvědčovaly, aby zabila manžela a syna a spáchala sebevraždu. Myslela si, že je psychicky nemocná a šla k psychiatrovi, ale lékař zjistil, že je to velmi inteligentní a logická osoba s jasnými myšlenkami. Psychiatr ji neuměl vyléčit. V jistý den moli sežrali všechny její šaty, aniž se dotkli manželových nebo synových věcí v téže skříni. A přitom v domě nebyli žádní moli! Bylo to nevysvětlitelné.
Přítel jí doporučil jít k páteru Amorthovi a ten zjistil, že je posedlá. A přitom nevěřila v anděly, ani v ďábly. Nyní je praktikující křesťankou. Proč Bůh dovoluje takové věci? Pro dobro osoby!
Zeptal jste se lidí, co cítili během exorcismu?
Zeptal jsem se toho Francouze a on prohlásil, že se cítil, jakoby v něm bylo bojiště. Na jedné straně cítil ďábly zoufale pobíhat a povídat si mezi sebou, na druhé straně, když se kněz modlil, cítil, že Boží světlo je vyhání ven, ale jen aby se zase vrátili.
Jaký případ na vás udělal největší dojem?
Zkušenost němého ďábla. Ježíš to vzpomíná v evangeliu a říká, že ty je nejtěžší vyhnat a že je lze vyhnat pouze modlitbou a půstem. Němý ďábel je velmi vzácný. Za 12 let exorcismu jsem se s ním setkal pouze jednou.
Máte někdy strach?
Bylo to zpočátku, ale člověk si zvykne na jisté projevy a už vás to nepřekvapí, když slyšíte, jak se mění něčí hlas: žena začne mluvit slabým hlasem, který se najednou změní na hlasitý hrobový hlas. Musíte dávat pozor, aby vás ďábel neposedl. Exorcista ví, že ďábel existuje, ale není všude.
Především jsem však pochopil, že exorcismus je služba milosrdenství - akt lásky k osobě, která trpí. To je všechno.
překlad (do sk): Zuzana Gabriela
Zdroj:
http://aleteia.org, 5. 4. 2017
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
