"... Nejprve musíš hájit svoji rodinu, kulturu, identitu, a tehdy máš otvírat své dveře – tak, jak to tento kontinent činil po věky. Evropa byla vždy otevřeným světadílem, ale v současné situaci si nemůže dovolit záplavu s charakterem invaze, která bude z perspektivy budoucnosti znamenat naprostou destabilizaci. ... Neposlouchejte pařížské, berlínské nebo oxfordské profesory, ale ty naše křesťanské bratry, kteří byli dříve muslimy..", vybízí egyptský jezuita
„
Považuji se za obyvatele světa... každá nová země a zkušenost se staly součástí mého života a myšlení. Přemýšlet o sobě jako o něčem stálém, dokončeném a uskutečněném je past – a týká se to také křesťanství!“ - říká
o. Henri Boulad, melchita, katolík východního obřadu, a zároveň jezuita, jehož otec byl Syřan z Damašku a matka Italka.
Vyrůstal v Egyptě, ale doma se mluvilo francouzsky, studoval v Libanonu, ve Francii a ve Spojených státech. Má tři doktoráty, ale po návratu ze studií se věnoval především práci s mládeží a práci pro potřebné. S pomocí sv. Matky Terezy z Kalkaty založil egyptskou charitu, jejíž působení rozšířil i na Súdán. „
Identita se u mně nepojí s minulostí, nýbrž s budoucností. Ve světě se všechno mění, všechno je v pohybu. Celý náš život je proměnou, procesem,“ říká ve svých pětaosmdesáti letech.
Otec Boulad zkrátka není člověkem s úzkým horizontem a tím méně populistou či zastáncem úzkoprsého protekcionismu, jak je dnes rychle označován každý, kdo se názorově neztotožní s vládnoucími ideologiemi. Přesto tento egyptský jezuita v polovině minulého měsíce na vlastní žádost
přijal maďarské občanství (16. března 2017).
Proč? „
Důvody jsou tři – říká.
Především si velice cením vytrvalosti Maďarska, pokud jde o obranu evropských hodnot, stejně jako jeho stanoviska v oblasti spojené s migrační krizí. Považuji za velmi důležitý tento postoj, který slouží zachování a obraně fyzické i duchovní stability a identity Evropy.“
Jako druhý důvod svého neobvyklého kroku uvádí statečnost Maďarů, jejich silnou víru a odvahu jít proti proudu na evropských fórech, kde se o křesťanství mluví zpravidla jen negativně.
A konečně pas členské země Evropské unie a možnost svobodného pohybu po světě velmi usnadní moji službu – dodává.
Problém jménem islám
O. Henri Boulad působil rovněž jako rektor Jezuitské koleje v Káhiře, kde studovalo mnoho křesťanů i muslimů. Většina muslimů jsou lidé velmi otevření, vlídní a umírnění.
Ideologie představovaná ve školních učebnicích je však radikální – nastiňuje otec Boulad jádro problému.
Každý pátek slyší děti v mešitě kázání, které je neustále burcuje: kdo opustí muslimské náboženství, musí být potrestán smrtí, žena a nevěřící se nezdraví a podobně. Naštěstí se tím lidé většinou neřídí, ale tzv. umírněný islám je z ideologického hlediska hereze a jeho přívrženci nemají hlas. Moc je v rukou těch, kdo jsou přesvědčeni, že hlásají ortodoxii a pravdu.
Jak vysvětluje egyptský jezuita,
kořeny problému jsou historické. Korán obsahuje verše z Mekky a z Mediny. V těch prvních je Mohamedova řeč velmi otevřená, mluví o lásce, o Židech i křesťanech jako o přátelích a o Bohu blízkému lidem. Jde tedy o duchovní poselství, které je smířlivé a vstřícné.
Když ovšem Mohamed opustí Mekku a zakládá Medinu, dochází ke změně. Z duchovního vůdce se stává hlavou státu, vojákem a politikem. Tři čtvrtiny dnešního Koránu jsou verše z Mediny, které vybízejí k válce, násilí a k boji proti křesťanům.
V 9. a 10. století si muslimové tento rozpor uvědomili a pokusili se ho vyřešit. Výsledkem bylo
rozhodnutí, že verše z Mediny ruší platnost veršů z Mekky. A nejen to. Súfismus, tedy duchovní a mystický proud islámu, byl odmítnut a zakázán. Celé knihovny v Egyptě a v Severní Africe byly spáleny. „
Bylo by tedy potřeba vrátit se k původním veršům, jež jsou pramenem, a tedy právě k veršům z Mekky. Ty však byly zrušeny a to činí z islámu náboženství meče,“ říká o. Boulad pro vatikánský deník L´Osservatore Romano.
Pokusy o reformy islámu jsou starého data a všechny ztroskotaly. Už na počátku devátého století se chalíf Al-Ma´mún (786-833), následovník mutazelitů, pokusil o reformu – ale kdo si něj dnes vzpomene, dodává s politováním egyptský jezuita. Převládla uzavřená a rigorózní verze islámu Muhammada ibn Abd al-Wahhaba (1703-1792). Naposled se o reformu pokusil šejk Mohammed Taha v Súdánu, ale byl v roce 1985 oběšen na náměstí v Chartúmu, protože tvrdil, že verše z Mekky by měly rušit verše z Mediny.
Islám se tedy ocitl v situaci, kdy není schopen odpovídat na otázky soudobého života a potřebuje svou vnitřní reformu.
Křesťané v Egyptě
Jsem optimista a věřím, že výzva, před kterou nás staví islám, může přivést církev k jednotě, k tomu, abychom se stali jinou církví – říká o. Boulad k situaci křesťanů v Egyptě. Nový pravoslavný patriarcha Teodor II. je velmi otevřený, ale naráží na rezistenci uvnitř své církve, stejně jako je tomu u katolíků. Otec Henri je však přesvědčen, že mladí si přejí sjednocenou církev a jsou unaveni teologickými konflikty, které nemají v praktickém životě žádný smysl. „
Rozdělení mezi církvemi je bojem o moc. Církev je svatá – jako mystické Kristovo tělo – ale měla by být svatá také konkrétně,“ dodává egyptský jezuita.
(pokračování pod obrázkem... )
Naléhavou potřebu vnitřní obnovy spatřuje také v místní katolické církvi.
Křesťanství se zredukovalo pouze na obřady, mši, přikázání a morálku. Církev potřebuje větší nasazení směřující k proměně srdce, svědectví lásky a oddanosti Bohu, plnému milosrdenství. Potřebuje proroky a světce, kteří se ničeho nebojí a mají odvahu k pravdě, protože budoucnost musíme stavět na pravdě, která osvobozuje. Celé drama se odehrává na duchovní a morální rovině. Přehnaný důraz na tradici bez autentické duchovní vize může náboženství zabít, ale totéž se může stát, pokud tradice zavrhneme, dodává o. Henri.
Evropa, globalizace a křesťanství
V kritice trendů současné společnosti se o. Boulad shoduje s papežem Františkem. „
Dnešní globalizace je jednoznačně špatná, protože chce ničit identitu jako takovou. A ještě k tomu z hospodářských a finančních důvodů. Jsou to hry vedené ke škodě národů a zemí, při nichž člověk zcela mizí ze zorného úhlu. Životy stovek, tisíců lidí nic neznamenají, když jsou ve hře například ropná pole nebo jiné oblasti bohaté na suroviny.
Tento proces odosobňuje svět a ničí citlivost k lidské osobě. A dělat toto všechno ve jménu demokracie a lidských práv není nic jiného než lež a pokrytectví. Svoboda slova ti náleží pouze dokud se vejdeš do hranic liberální narace, jakmile však vykročíš za ni, přestáváš být rovnoprávným partnerem.“ Za dobrý příklad této dvojakosti západní demokracie považuje egyptský jezuita
zacházení s termínem „islamofobie“. Zatímco kritik islámu si ihned vyslouží označení islamofob, křesťanství a církev je možné kritizovat libovolně a bez jakýchkoliv hranic. Důvod vidí o. Boulad v ideologii politické korektnosti, která zaplavila Západ a – jak dodává - nevyhnula se ani církvi. Tento ideologický systém chválí všechno, co je cizí a multikulturní, avšak
jeho ukrývaným záměrem je zničit osobní identitu lidí.
Právě pod těmito záminkami se v západním světě rozmohla
móda psát o modelech dialogu s islámem „z vědeckého hlediska“. Zabývají se tím lidé, kteří nemají žádnou hlubší zkušenost s islámským světem. Když pak nabádají Evropany, aby otevírali dveře uprchlíkům, neuvědomují si, kam to povede. „
S odvoláním na evangelium a Ježíšovo učení říkají věci, které jsou prostě iracionální,“ upozorňuje egyptský jezuita.
„Nejprve musíš hájit svoji rodinu, kulturu, identitu, a tehdy máš otvírat své dveře – tak, jak to tento kontinent činil po věky. Evropa byla vždy otevřeným světadílem, ale v současné situaci si nemůže dovolit záplavu s charakterem invaze, která bude z perspektivy budoucnosti znamenat naprostou destabilizaci."
K podstatě islámu patří jeho politický a radikální charakter – varuje ještě jednou o. Boulad. „
Evropa, ale ani pastýři církve nechtějí vědět, pojmout a pochopit, čím islám je. Vytvářejí si sympatický obraz a tvrdí, že je to ten „pravdivý“, ale tak tomu není. Neposlouchejte pařížské, berlínské nebo oxfordské profesory, ale ty naše křesťanské bratry, kteří byli dříve muslimy, poslouchejte ty, kdo žijí v muslimských zemích,“ vybízí egyptský jezuita o. Henri Boulad.
Johana Bronková
Zpracováno na základě rozhovorů pro L´Osservatore Romano a Gość Niedzielny.
Převzato z
www.radiovaticana.cz
podrubrika Reportáže, reflexe, sloupky,
článek z 20. 4. 2017 naleznete
zde.
