Evangelium není ničím jiným než dobrou zprávou. Zprávou o naději a milosti, o vykoupení a věčné radosti. Jako křesťanům nám je přislíbeno vzkříšení.
Je nám přislíbeno, že jednoho dne veškerá naše bolest a trápení odejde a Bůh nám setře každou slzu z očí. Víme, že nebesa očekávají ty, kteří jsou věrní až do konce a že v ráji najdeme naplnění všech našich nejhlubších tužeb, že tam poznáme věčnou radost.
Ano, Evangelium je dobrou zprávou - ale vždy bylo i velkou výzvou, protože Ježíš od nás požaduje všechno. Žádá nás, Jeho učedníky, vzít svůj kříž a následovat Ho po úzké cestě. Proč? Je to tím, že je rozmarný a zlomyslný? Vůbec ne. Dělá to proto, že je dobrý lékař a chce nás zachránit od toho, co nás zabíjí, od smrtelných vášní, které vysávají život z našich duší.
Nemoc hříchu a smrti přebývá na nejhlubší úrovni našeho bytí a tato hříšná přirozenost musí být ukřižována, pokud máme být spaseni. Toto ukřižování je tím, co známe jako pokání. Musíme zemřít sami sobě, abychom byli spaseni. "
Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ztratí ho, ale kdo by ztratil svůj život pro mne, nalezne jej." (Mt 16,25) "
A ti, kteří jsou Kristovi, ukřižovali tělo s jeho vášněmi a touhami" (Gal 5,24).
Takže Evangelium je Dobrou Zprávou, ale je i rozsudkem smrti pro naši starou přirozenost. Nerozumíme křesťanství, pokud jsme neporozuměli této skutečnosti: Nebe se dá najít pouze skrze tvrdé dřevo kříže. Bez Velkého pátku nemohou být žádné veselé Velikonoce.
Vnitřní nepřátelé
Bohužel i na nejvyšších místech v Církvi jsou lidé, kteří oponují Kristovu Evangeliu. Opovrhují křížem a chtějí od něj křesťanství osvobodit. Chtějí katolicismus očištěný od oběti, pokání, umírání sobě samému, nošení svého kříže pro následování Krista. Chtějí jednoduché náboženství - náboženství, které je v pohodě s naším hříchem, které nás poplácá po zádech a ujistí nás, že všechno bude dobré; chtějí takovou víru, která nic nevyžaduje.
Věří, že k vytvoření tohoto náboženství bez kříže musí změnit Církev a její neměnitelné učení. Jsou na to upnuté všechny jejich myšlenky a pro dosažení tohoto cíle používají všechny možné intriky. Pravděpodobně jejich nejsilnější metodou je zpochybňovat, co je dáno - šeptat jako had v rajské zahradě:
Opravdu to Bůh myslel takhle?
Jednoduše řečeno, tito lidé jsou "
nepřátelé Kristova kříže" (Fil 3,18). Jsou zrádci svého Pána a Spasitele, Ježíše Krista. Ba co víc, napadli a znetvořili by i Kristovu nevěstu, jen aby ji připodobnili svému vlastnímu obrazu. To je bolestivá skutečnost, protože o našich pastýřích si chceme myslet jen to nejlepší. Chceme věřit, že nejsou schopni něčeho špatného, že zůstanou věrni až do konce, že mají na srdci jen naše nejlepší zájmy. Naneštěstí, není to vždy zcela tak.
Avšak to, že někteří zjemňují Evangelium, není žádná novinka. Vlci převlečení za ovečky zde byli již od počátků Církve. Svatý Pavel často varoval před těmi, kteří lákají duše sejít z cesty:
"
Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci a nebudou šetřit stádo. Ba i z vás samých povstanou muži, kteří budou převráceně mluvit, aby strhli učedníky za sebou." (Sk 20,29-30)
Co s tím
Vědět, že nepřátelé pravdy existují, nestačí. Naskýtá se otázka: Co s tím můžeme udělat?
Zaprvé, musíme se velmi pevně držet našich tradic, upevňovat se v tom, čemu katolíci vždy věřili a jak jednali. Pokud jsme formování učením a tradicí naší víry, jednoduše rozlišíme pravdu od omylu.
Zadruhé musíme se posilovat častým přijímáním svátosti smíření a přijímáním Eucharistie. Pouze ve stavu posvěcující milosti budeme mít sílu modlit se tak, jak je třeba v těžkých situacích.
Zatřetí, musíme se držet blízko Neposkvrněné Panny Marie. Ona a Satan vedou intenzivní boj - boj, ve kterém ona nakonec rozdrtí jeho hlavu. Svatí nás utvrzují v tom, že ti, kteří se budou držet v její blízkosti, nebudou nikdy oklamáni a nikdy neodpadnou od pravdy. Učme se tedy milovat naši nebeskou Matku.
Konečně, modlitba a oběť. Modleme se za naše pastýře. Modleme se za Svatého otce. Modleme se za kněze a biskupy po celém světě. Každý z nich je v duchovním smyslu terčem. Ďábel nic nemiluje víc než odrazovat, a pokud je to možné, ničit ty, kteří nás vedou.
Závěr je takový. Mezi zdmi naší Církve jsou nepřátelé pravdy, ti, kteří chtějí narušovat a překrucovat Kristovo Evangelium. Nemůžeme usnout na vavřínech, nebo předpokládat, že jen proto, že víme, že brány pekla Církev nepřemohou, tak můžeme odpočívat a nic nedělat. Musíme si uvědomit, že jsme zapojeni do duchovní války - války, v níž jedinými dvěma výstupy jsou život a smrt. V této válce se musí bojovat a vítězit duchovními zbraněmi. Modlete se, modlete se, modlete se.
Zdroj:
www.catholicgentleman.net, 5. 10. 2015
Převzato z
http://zastolom.sk
článek ze 14. 4. 2017 naleznete
zde.
