O Druhém vatikánském koncilu bylo napsáno už tolik polopravd a lží, že znalce koncilu snad ani nemůže překvapit něco nového. Jedním z nejvíc „obléhaných“ dokumentů je koncilní deklarace Nostra aetate o vztahu Církve k nekřesťanským náboženstvím.
Podle odpůrců koncilu je v ní prý zakotvena hereze, že Hospodin zástupů, Bůh Izraele, jehož vyznáváme my, katolíci, je totožný s Alláhem, v kterého věří muslimové.
Tato tvrzení se však nezakládají na pravdě. V deklaraci
Nostra aetate není explicitně uvedeno takové tvrzení.
V tomto dokumentu se mimo jiné uvádí: „
Církev se dívá s úctou také na muslimy, kteří se klanějí jedinému Bohu, (1)
živému a o sobě jsoucímu, milosrdnému a všemohoucímu, stvořiteli nebe a země, který promluvil k lidem.“ (2)
Koncilní dokument tedy konstatuje, že se muslimové klanějí jedinému Bohu - což je ostatně pravda! -, není tam však explicitně uvedeno, že muslimové se klanějí Hospodinu zástupů, Bohu Izraele, kterého vyznáváme my, katolíci.
Koncilní dokument se však v poznámce odvolává na list, který v roce 1076 poslal papež sv. Řehoř VII. králi Mauretánie, Al-Nasirovi. V něm sv. Řehoř VII. mimo jiné píše, že tak muslimové jakož i my, katolíci „
věříme a vyznáváme, byť – pravda - různým způsobem, jediného Boha, kterého my denně chválíme a ctíme jako Stvořitele…“ (3)
Tuto problematiku řeší i věroučná konstituce
Lumen gentium, v níž se mimo jiné uvádí: „
Plán spásy se však vztahuje i na ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především na muslimy, kteří prohlašují, že se drží víry Abrahámovy, a klaní se jako my Bohu jedinému, milosrdnému, který bude v poslední den lidi soudit.“ (4)
Ani v tomto koncilním dokumentu však není explicitně formulováno, že náš Hospodin zástupů, Bůh Izraele, je totožný s Alláhem, v kterého věří muslimové. Jak je to tedy?
V obou koncilních dokumentech je uvedeno, že islám je monoteistické náboženství, tedy že jeho vyznavači, tak jako my, katolíci, vyznávají jenom jednoho Boha, není tam však explicitně uvedeno, že náš Hospodin zástupů, Bůh Izraele ve třech osobách, je totožný s islámským Alláhem, Bohem v jedné osobě.
Obě náboženství jsou sice monoteistické, avšak v žádném případě
není možné postavit islám na stejnou úroveň s jedině pravou katolickou vírou! Jedině správné učení o Hospodinu zástupů, Bohu Izraele, který učinil nebe i zemi, poskytuje Svaté písmo.
V Bibli se píše: „
Pak se Chizkijáš modlil před Hospodinem: ,Hospodine, Bože Izraele, sedící na cherubech, ty jediný jsi Bůh nad všemi královstvími země; ty jsi učinil nebesa i zemi.´“ (2Kr. 19, 15)
A ve Skutcích apoštolských je i vyznání apoštolů, že Bůh „
učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich...“ (Sk 4, 24)
Existuje jen jeden jediný Stvořitel světa: Hospodin, Bůh Abrahamův, Izákův a Jakubův, který stvořil Adama a Evu (Život), „
protože ona se stala matkou všech živých.“ (Gn 3, 20)
Celé lidské pokolení, včetně katolíků i muslimů, pochází z jedné jediné pramatky a celý lidský rod má jediného Stvořitele, Hospodina zástupů, Boha Izraele, který se sám představil Mojžíšovi takto: „
Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.“ (Ex 3, 6)
Muslimové sice taky věří, že svět stvořil jediný Stvořitel, to však v žádném případě neznamená, že my, katolíci, máme stejnou víru s muslimy! Je nutné konstatovat, že
islám je plný bludů a proto je neslučitelný s katolickou vírou, i když je pravda, že v učení islámu jsou i zrnka pravdy. V islámu je například zakotvena
mimořádná úcta k Panně Marii. V Koránu je uvedeno, že byla svěřena přímo Bohu do ochrany před satanem. O matce Panny Marie se tam píše:
„
A když to přivedla na svět, zvolala: ,Pane můj, přivedla jsem na svět dceru´ - a Bůh dobře
věděl, co přivedla na svět, vždyť pohlaví mužské není jako ženské - , a nazvala jsem jí Marií. A svěřuji ji i potomstvo její do ochrany Tvé před satanem prokletým´“ (3:36)
Islám hlásá
neporušené panenství Panny Marie. V Koránu se o tom píše: „
Pravila: ,Pane můj, jak bych mohla mít syna, když se mne smrtelník žádný dosud nedotkl?´ Pravil: ,Takto Bůh tvoří to, co chce...´“ (3:47)
Podobně se píše i v 19. súře Koránu: „
Pravila: ,Jak bych mohla chlapce míti, když se mě nedotkl smrtelník žádný a já nejsem ženou nepočestnou!´ Odpověděl: ,Staniž se tak, neb Pán tvůj pravil: Toto je pro mne snadné, a věru jej učiníme znamením pro lidi i milosrdenstvím od Nás seslaným, a je to již věcí rozhodnutou!´“ (19:20-21)
Panna Maria má tedy v islámu výjimečné postavení a jedinou její vážnou rivalkou byla Fatima, dcera Mohameda. Jak však uvádí blahoslavený biskup Sheen, po smrti Fatimy sám Mohamed prohlásil: „
Ty budeš nejblahoslavenější ze všech žen v ráji po Marii.“ (5)
V tom vidí mnozí katoličtí teologové nádherný symbol. V současné době se připravujeme na
sté výročí zjevení Panny Marie v portugalské Fatimě. Toto poutní místo však dostalo své jméno po muslimce, která zde kdysi žila. Tato část Portugalska byla až do roku 1147 okupována muslimy. V době, kdy katolická vojska muslimy porazila a donutila odejít, měl poslední muslimský vůdce nádhernou dceru Fatimu. Ta se z lásky ke křesťanskému šlechtici nechala pokřtít a vdala se za něj. Po ní dostalo sídlo, v němž manželé žili, své jméno Fatima. (6)
Jenže dokud katolické učení je jako celek brilantním dílem Boží geniality,
islám je směsí drobečků Božího génia s masou lží Satana. Toto učení je plné logických nesmyslů, respektive příkrých rozporů. Mohamed je zrozen z obyčejné lidské ženy, neoplývá žádným mimořádným charismatem, má mnoho lidských nedokonalostí a nedokáže konat zázraky, ale i přesto je nejvyšším prorokem islámu. Dokonce vyšším, než Ježíš, kterému je v islámu upírán božský původ, ačkoli je jako jediný člověk zrozený z Panny a koná zázraky. Právě v osobě Ježíše Krista si islám nejvíce protiřečí. Na jednom místě Koránu se píše:
„
A hle, pravili andělé: ,Marie, Bůh ti oznamuje zvěst radostnou o Slovu, jež od Něho přichází, jehož jméno je Mesiáš, Ježíš syn Mariin, a bude blahoslavený na tomto i onom světe a též jedním z těch, kdož k Bohu budou přiblíženi...´“ (3:45)
Je zde tedy jasně vyjádřeno, že Ježíš je Mesiáš a má mimořádné poslání mezi lidmi, ale na jiném místě Korán hlásá, že Ježíš není božského původu (5:17), ba popírá jeho mučednickou smrt (4: 157-158). Tím popírá i spasitelské dílo Mesiáše. Takových rozporů je v Koránu i učení islámu mnoho.
Islám nedokáže vysvětlit roli Ježíše Krista v Božím plánu spásy a tápe i v mnoha jiných věcech. Toto učení
je velmi nedokonalou směsicí Božích pravd a Satanových lží. Mohamed dokonce v jistém období svého působení sám přiznával, že některé verše Koránu mu nadiktoval Satan a tyto verše dostaly název Satanské verše. Jsou to verše následující podle tradice původně po 20. verši 35. súry. Ale uvedené záležitosti autor tohoto příspěvku dostatečně podrobně dokumentoval již v jednom ze svých předchozích článků. (7)
Co je však nejhorší,
přímo v Koránu je pro muslimy zakotvena povinnost zabíjet pohany a modloslužebníky: „
A až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy! Jestliže se však kajícně obrátí, budou dodržovat modlitbu a dávat almužnu, nechte je jít cestou jejich, vždyť Bůh je věru odpouštějící, slitovný.“ (9:5)
Korán muslimy přímo nevyzývá zabíjet křesťany nebo Židy, kteří jsou na mnoha místech Koránu nazýváni Lidé knihy, avšak toto militantní muslimové často porušují. Islámské právo dokonce přikazuje muslimovi zabíjet ty souvěrce, kteří se zřekli islámu, nebo se dopustili nepřijatelného mravního poklesku. Islám tedy přímo vyzývá k násilí a krveprolití, proto je pro katolíka nepřijatelný.
Na obhajobu Druhého vatikánského koncilu je třeba neúnavně zdůrazňovat, že
koncil nikdy (!) nehlásal, že islám je pravé náboženství! Právě naopak, jednoznačně deklaroval: „
To je jediná Kristova církev, kterou vyznáváme ve Vyznání víry jako jednu, svatou, katolickou a apoštolskou. (8)
Po svém zmrtvýchvstání ji náš Spasitel odevzdal Petrovi jako pastýři (srov. Jan 21,17), jemu a ostatním apoštolům ji svěřil, aby ji šířili a řídili (srov. Mt 28,18n), a provždy ji postavil jako sloup a pevnou oporu pravdy (srov. 1 Tim 3015). Tato církev, ustavená a uspořádaná na zemi jako společnost, subsistuje (subsistit, uskutečňuje se)
v Katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním. (9)
Ovšem i mimo její organismus je mnoho prvků posvěcení a pravdy, které jako dary vlastní Kristově církvi vybízejí ke katolické jednotě.“ (10)
A v jiném koncilním dokumentu se uvádí: „
Nejprve tedy posvátný sněm vyznává, že sám Bůh dal lidstvu poznat cestu, po níž lidé, když mu slouží, mohou dosáhnout v Kristu spásy a blaženosti. Věříme, že toto jediné pravé náboženství je uskutečněno v Katolické a apoštolské církvi, které Pán Ježíš svěřil úkol přinášet je ke všem lidem, když řekl apoštolům: ,Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všecko, co jsem vám přikázal´ (Mt 28,19-20). Všichni lidé pak mají povinnost hledat pravdu, především o Bohu a o jeho Církvi, a poznanou pravdu přijmout a zachovávat.“ (11)
Máme naléhavou povinnost opakovaně a neúnavně zdůrazňovat, že jen my, katolíci, uznáváme a vyznáváme Boha správně, bez deformací a herezí!
Karol Dučák
Poznámky:
(1) Srov. SV. GREGOR VII.
List XXI, 21 Anzirovi (Al-Násir), kráľovi Mauritánie: ed. E. Caspar in
MGH, Ep. Sel. II, 1920, s. 288, 11 – 15;
PL 148.
(2) Druhý vatikánsky koncil, deklarácia
Nostra aetate, č. 3.
(3)
EPISTOLA XXI. AD ANZIR REGEM MAURITANIÆ (ANNO 1076.) In: documentacatholicaomnia.eu. Dostupné z:
http://www.documentacatholicaomnia.eu/01p/1073-1085,_SS_Gregorius_VII,_Registrum,_MLT.pdf, s. 451.
(4) Druhý vatikánsky koncil, konštitúcia
Lumen gentium, č. 16.
(5) Citované podľa: Sheen F.
Mary and the Moslems. From The World’s First Love.
(6) Srov. Sheen F.
Mary and the Moslems. From The World’s First Love.
(7) Srov. Dučák, K.
Bol vznik islamu inšpirovaný Satanom? In:
PriestorNet. Dostupné z:
http://www.priestornet.com/2016/11/bol-vznik-islamu-inspirovany-satanom.html
(8) Srov. Symbolum Apostolicum: Denz. 6-9 (10-30); Symb. Nic., Const.: Denz. 86 (150); coll. Prof. fidei Trid.: Denz. 994 a 999 (1862 a 1868).
(9) (Výraz „Svatá (katolická, apoštolská) římská církev“ je obsažen v Prof. fidei Trid., uv. m., a 1. vat. koncil, Věrouč. konst. o katol. víře Dei Filius: Denz. 1782 (3001).
(10) Druhý vatikánsky koncil, konštitúcia
Lumen gentium, č. 8.
(11) Druhý vatikánsky koncil, deklarácia
Dignitatis humanae, č. 1.
Použitá literatura:
1. Dokumenty Druhého vatikánskeho koncilu. Trnava: Spolok svätého Vojtecha, 2008. ISBN 978-80-7162-738-8. 847 s.
2. Dučák, K.
Bol vznik islamu inšpirovaný Satanom? In:
PriestorNet. Dostupné z:
http://www.priestornet.com/2016/11/bol-vznik-islamu-inspirovany-satanom.html.
3.
EPISTOLA XXI. AD ANZIR REGEM MAURITANIÆ (ANNO 1076.) In:
documentacatholicaomnia.eu. Dostupné z:
http://www.documentacatholicaomnia.eu/01p/1073-1085,_SS_Gregorius_VII,_Registrum,_MLT.pdf., s. 451.
4. Korán. Preložil Ivan Hrbek. Praha: Odeon, 1991. 800 s. ISBN 80-207-0444-2.
5. Sheen F.
Mary and the Moslems. From The World’s First Love. In: Ignatius insight. Dostupné z:
http://www.ignatiusinsight.com/features2009/fsheen_maryandislam__jun09.asp.