Mezi mými známými a přáteli jsou i kněží. Někteří jsou mi zvlášť blízcí, protože mě podrželi, pomohli mi a vedli mě, dali mi zakusit pochopení a přijetí. Jsou mladí, ve středním věku i stařičcí. Je vzácné a krásné najít i v knězi blízkého přítele, ale my ženy bychom měly při tom mít na zřeteli jednu věc.
I já ráda povtipkuj - a to i s kněžími a ruším troška pomyslnou bariéru rezervovanosti a strachu říci jeden před druhým něco obyčejného z normálního života, dnes ale cítím, že musím pro nás hospodyňky a dívky napsat prosbu o zamyšlení.
Nedávno jsme byli svědky toho, jak jedna žena v letech přišla k mladému knězi a častovala ho osloveními typu "lásko". Videla jsem, jak mu je to nepříjemné a snaží se nastolit normální konverzaci, ale jí to nijak nedocházelo a konečně si oddechl, až když odešla.
Viděla jsem v jeho očích, že doufá, že nebudeme pohoršeni, že budeme chápat- tak jako on, že ona je už taková, a že nejlepší je se jí vyhnout a nechat to tak. Řeknu vám, nechtěla bych být v jeho kůži. Stát před rozhodnutím nic neříct a čekat, dokud to odezní nebo něco říct - a cokoliv by to bylo - zranit ji, takže by bylo pro ni obtížné jít na mši svato nebo jít se vyzpovídat do této farnosti ...
A tak píšu já. Jakobychom, žínky, někdy zapomněly, že ačkoli kněz nemá ženu, není svobodný muž! Je zasvěcený Bohu, má svou nevěstu Cirkev - a povětšinou má několik set duchovních dcer a synů. Naše chování k němu a konverzace s ním by měla být tomu odpovídající. Každé povolání je náročné - náročné i na věrnost, proto si každý musí dát pozor nejen na to, jestli je sám věrný, ale také jestli se nemůže stát důvodem nevěry díky svému chování.
S Martinem máme ve službě jasná pravidla - pokud se chce někdo poradit nebo nás prosí o modlitbu, pokud nemůžeme posloužit spolu, ženám sloužím já, mužům slouží on. Dokonce to dodržujeme i v emailové komunikaci a na sociálních sítích - pokud mě poprosí o pomoc muž, odkážu ho na svého manžela. Nejednou se nám už stalo, že po tom, co jsme někomu navrhli tuto možnost, se už dotyčný člověk neozval. Tento člověk nejspíše nehledal až tak odpověď na své otázky, ale hledal důvěrný vztah s člověkem opačného pohlaví, což mu ani jeden z nás nemůže nabídnout. Kněz je ve velmi náročné situáci - je duchovním otcem všem ve farnosti a prostě nemůže odmítnout prosbu o radu či pomoc ustarané ženičce ...
Žena chce mnohdy jen pomoci, dokonce povzbudit kněze, někdy hledá u kněze pochopení, ale měly bychom se zamyslet, jestli ho naše pomoc nebo požadavek nevrhá do špatného světla, nevytváří podmínky pro pohoršení jiných a zároveň zda důvěrnost, která např. vzájemnou spoluprací vzniká, není přílišná pro oba tak, že za chvilku může být nebezpečná.
Nedělejme tedy to, co bychom nechtěly, aby jiní dělaly nám - pokud by se nám nelíbilo, kdyby se nějakým způsobem chovala nějaká žena k našemu manželovi, otci či synovi / ať už jde o slova, dotyk, oslovení, vyžadování pozornosti ... ./, Nechovejme se ani my tak - a pro všechny to bude mnohem jednodušší a hezčí :)
napsala Anna Lojeková
Převzato z
www.mojakomunita.sk/web/anna.lojekova/blog,
článek z 12. 12. 2016 naleznete
zde.
