Zamyšlení nad evangeliem 5 neděle postní.
Byl jeden nemocný, Lazar z Batánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“
Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zase tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“ Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“ Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“
Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dni v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“ Ježíš ji řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ježíš ji řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla ji:“Mistr je tu a volá tě.“
Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“Odpověděli mu:“Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ni ležel kámen!“ Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš ji odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen.
Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na rukou i na nohou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“ Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co Ježíš vykonal, v něj uvěřilo. (Jan 11,1-5)
Mnohokrát v těchto dnech slyšíme o době postní, o přípravě na Velikonoce, o nutnosti pokání. Každý však ví, že naše úsilí i nejlepší předsevzetí se mnohdy míjí účinkem. Zdá se, že u sebe nevidíme žádné zlepšení, jako bychom byli stále stejní. Možná i doba postní utíká – jako každý rok – beze změn na našem životě a vztahu k Bohu. Snad i naše víra v Boží pomoc pokulhává a ztrácí pro nás svou sílu.
Dnešní neděle nám však před oči staví příběh Lazara, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých – a to proti vší naději po čtyřech dnech, kdy ležel v hrobě!!! Ježíš Kristus jasně vítězí nad ničivou mocí smrti a třemi jasnými rozkazy vysvobozuje svého přítele z područí smrti:
Odstraňte ten kámen – odvalte překážku, která mně brání setkat se s Lazarem – Pro nás jakoby zní: odstraňte předsudky, otevřete svá srdce a věřte, že Bůh je blízko za každých okolností, že ho nic nemůže zastavit, nic mu nemůže zabránit v jeho příchodu k člověku, ke mně.
Lazare, pojď ven – vyjdi ze tmy na světlo, ze smrti do života; člověče, pojď ke mně, nikdy, rozumíš, nikdy není pozdě, abych tě uzdravil a zachránil, jen prosím tě neztrácej naději, říká nám Ježíš těmito slovy.
Rozvažte ho – zbavte ho tohoto rubáše a dejte mu oděv živých. Když necháme Krista přiblížit se k nám a přijmeme ho mezi sebe, jsem přesvědčen, že zažijeme osvobození ze všech pout nalezneme hlubší význam nejen postu a Velikonoc, ale i života vůbec.
Svědectví o Lazarovi není jen příběhem evangelia. Je živou skutečností pro všechny lidi, kteří touží být uzdraveni a zachráněni z pout smrti. Ježíš je skutečně Pánem života a smrti. Je důležité objevit jeho příchod do našeho života a vyjít mu vstříc- tak jako obě sestry, nejprve Marta a později i Marie. Vždyť Ježíš přichází se slzami v očích, jako ten, kdo má soucit a pochopení, a vůbec ne jako nějaký neosobní vládce. Náš Bůh se stal člověkem, aby mohl prožít lidský život v jeho kráse, ale i bolesti a žalu při umírání.
Nebojme se přijít ke Kristu s velkou nadějí a svěřit se mu se všemi starostmi, problémy našeho života. Vždyť vidíme dnes, že Tomu, který je Vzkříšení a Život, záleží na opravdovém životě člověka. Nechme se proto vzkřísit ke skutečnému životu, a vyjít tak z temnoty ke světlu, ze smrti beznaděje k životu v plnosti.
