Pokračování článku
jehož 1. část naleznete
zde.
7. Latinský averroismus a sv. Tomáš Akvinský
"Toto tedy píšeme, abychom vyvrátili zmíněný omyl, a nepoužijeme přitom dokumenty víry, ale argumenty a učení samotných filozofů. Pokud si někdo, kdo se chce stát slavným jménem falešné vědy, přeje odpovědět na to, co píšeme, nedovolte mu říkat po koutech, ani s chlapci, co nedokáží posoudit takovou náročnou záležitost, ale pokud si troufá, ať nám napíše. Zjistí, že nejen já, nejmenší z lidí, ale i mnozí jiní, kteří horlí pro pravdu, nepodlehnou jeho omylu a napraví jeho neznalost." 15
V dnešní době člověk moc neslyší o latinském averroismu. Byl to opravdu jistý druh bludu, pokud chcete, smýšlení, které útočilo na pravdu křesťanských dogmat a víry v její samotné podstatě. Pod vlivem islámského filosofa Averroa (Ibn Rushd, díky svým dlouhým komentářům k Aristotelovi označovaný scholastiky za "vykladače") vyučovali averroističtí scholastikové nauku o dvojí pravdě. Pro averroistu totiž něco, co bylo pravdou v náboženství a teologii, mělo být zároveň nepravdou ve filozofii a v praktickém životě. Spolu s tímto paradoxním tvrzením o "pravdě a zároveň nepravdě" averroisti věřili i tomu, že svět existoval vždy a že lidstvo má jen jednu společnou, kolektivní duši.
Proti tomuto učení se sv. Tomáš Akvinský vzepřel jako mohutná pevnost, která chrání svatou Matku církev. Namísto otevřeného odmítání Aristotelova učení, jak to někteří dělali, sv. Tomáš Akvinský (který znal toto nové učení, jakož i samotné myšlenky a názory Aristotela), odpověděl averroistům tak, že použil samotného Aristotela. Andělský doktor precizně a logicky poukázal na špatný překlad Aristotela, který používali arabští filosofové, uvedl na správnou míru zneužití Aristotelovy nauky, a víru a rozum dříve sjednotil, než by je oddělil do dvou sfér pravdy. Pro jednoho z největších géniů, které Církev zná, to byla práce asi tak na jeden den.
8. Kalvinismus a sv. František Saleský
"Ve skutečnosti jsem uvažoval, že ve chvíli, kdy za zákon pro svou víru nepřijmete nic jiného, jen tu interpretaci Písma, která se vám zdá nejlepší, měli byste si poslechnout i interpretaci, kterou vám přináším já, to jest tu, kterou hlásá apoštolská římská Církev; tu, kterou dodnes nemáte. Máte pouze převrácenou, zkreslenou a zfalšovanou verzi nepřítele, který dobře ví, že pokud byste ji pochopili v její čistotě a ryzosti, nikdy byste ji neopustili." 16
Jedním z počátečních důsledků reformace bylo, že se začaly etablovat rozličné školy protestantismu. Ani jedna z nich však neodporovala katolické víře v takové míře, jako kalvinismus, který vyznávali stoupenci Jana Kalvína. Přestože ve větší míře používal názory sv. Augustina, nedovolával se téměř na nikoho z ostatních Otců víry (svědčí o tom i zběžný pohled na obsah kopie jeho 'magnum opus'
The Institutes of the Christian Religion), čímž vlastně ignoroval "celý katolický základ, na kterém tento Doktor milosti budoval". 17
Na scénu přichází sv. František Saleský. Teprve 27-letého ho poslali do jedné z nejprotikatoličtějších oblastí ze všech, do Chablais, kde byl kalvinismus mimořádně silný. Pro sv. Františka to znamenalo smířit se s opovržením, odmítáním, nepochopením, ohrožením a obracením se zády k němu. Mise sv. Františka mezi kalvinisty se dá popsat i slovy samotného sv. Pavla: "
Byl jsem často na cestách, ohrožován na řekách, v nebezpečí od zbojníků, ohrožován od vlastního rodu, ohrožován od pohanů, ohrožován ve městě, ohrožován na poušti, ohrožován na moři, ohrožován mezi falešnými bratry; v námaze a lopotě, často v bdění, o hladu a žízni, mnohokrát v postech, v zimě a nahotě. A kromě toho na mě den co den doléhá starost o všechny církve. Vždyť kdo je slabý, abych nebyl slabý i já? Kdo je vystaven pohoršení, aby to i mě nepálilo? "(2 Kor 11, 26-29).
Jelikož všichni kalvinisté tvrdě odmítali poslouchat Františkova slova, začal psát a rozdávat letáky o pravdách katolické víry. Později byly shromážděny a vydány v zřejmě nejvýznamnějším apologetickém díle proti námitkám protestantů, jaké bylo kdy napsáno -
Les Controverses. Neúnavná láska k duším "
světce gentlemana", jak sv. Františka nazývali (viditelná zejména v jeho dalším významném díle
Introduction to the Devonu Life (Úvod do zasvěceného života), jeho poznání a znalosti o víře a historii, jakož i jeho přímo neuvěřitelná schopnost přizpůsobit se a vydržet jakékoli překážky a obtíže, z něj dělají bezkonkurenčně nejvýznamnějšího z Doktorů, kteří bojovali proti chybám a omylům kalvinismu.
9. Monofyzitismus a papež sv. Lev Veliký
"Mějte srdce svobodné, moji milovaní, od jedovatých lží, které vám našeptává ďábel." 18
Monofyzitismus byl přesným opakem výše uvedeného nestoriánského bludu; kde Nestorius zdůrazňoval, že v Kristu "
byla lidská hypostaze nebo lidská a božská" 19, zatímco blud monofyzitismu hlásá, že Kristus má jen jednu přirozenost, že jeho lidství absorbované do jeho božství. Zatímco nestoriánský blud v převážné míře potlačil sv. Cyril Alexandrijský na koncilu v Efezu o dvacet let dříve, do boje s bludem Eutycha a monofyzity se pustil papež sv. Lev Veliký.
Proti monofyzitismu učil pravdu o dvou přirozenostech Krista (lidské a božské), říkaje, že "
nemůžeme přemoci původce hříchu a smrti, pokud si Kristus nevezme na sebe naši přirozenost a neosvojí si ji ..." 20.
"Po třech letech neutuchající námahy papež Lev na Chalcedonském koncilu tento blud slavnostně odsoudil, koncilní otcové to podepsali a vyhlásili "Peter promluvil prostřednictvím Lva."" 21
10. Obrazoborectví a sv. Jan Damašský
"Nemám v úmyslu dobývat. Pozvednu ruku v boji za pravdu - ochotnou ruku, kterou vede Bůh." >22
Obrazoborectví, které odmítá používání jakýchkoli náboženských symbolů při bohoslužbách (obrazy, ikony, sochy, ba dokonce i svíce, kadidlo, atd.), má komplikovanou historii. V prvních stoletích ho praktikovali pauliciánští a nestoriánští bludaři, ale rozšířilo se i u některých v rámci Církve (včetně sv. Epifania ze Salamisu, který "
při několika příležitostech upadl do omyl pro svou horlivost a jednoduchost" 23). Blud obrazoborectví se opět rozšířil, když se začal vzmáhat islám, který velmi zaníceně odporuje používání symbolů při bohoslužbě.
Hlavním bludařem v tomto boji byl císař Lev II Syrský, který vydal edikt, zakazující používání symboly při náboženských obřadech. Sv. Jan Damašský, pokládaný za posledního z řeckých Otců a za prvního ze scholastiků, začíná okamžitě obhajovat používání symbolů křesťany už od prvních staletí Církve. Císař dal sv. Jana uvěznit a (podobně jako sv. Maximu Vyznavači) useknout mu pravou ruku, aby jí už nemohl písemně vyjadřovat svůj odpor vůči tomuto bludu. Obrazoborectví bylo nakonec odsouzeno Druhým Nicejským koncilem v roce 787, avšak protestantská reformace ho opět probudila k životu.
11. Jansenismus a sv. Alfonz de Liguori
"Ten, kdo si neosvojuje Boží lásku, jen velmi těžko vytrvá v milosti Boží, protože je velmi náročné vzepřít se hříchu pouze ze strachu před trestem." 24
Omyly kalvinismu se neuchytily pouze mezi protestanty, ale zapustily kořeny i v Katolické církvi. Tento katolicko / kalvinistický hybrid byl založen teologem Kornéliem Jansenem, který podobně jako Kalvín, vzal spisy sv. Augustina a vyvozoval z nich ty nejradikálnější závěry. Nad Církví se začal vznášet stín absurdního morálního puritánství a 'náboženského' strachu. Lidé byli odrazováni od častého svatého přijímání a určitou formou morálního perfekcionismu bylo nepřijímat Eucharistii vůbec. Jansenisté byli tak úspěšní, že se k nim přidali i vynikající katolíci, jako byl například i Blaise Pascal.
Proti pesimistické teologii a ničivým následkům jansenistické doktríny se pevně vzepřelo mnoho významných mužů a žen, ale až sv. Alfonz de Liguori se svými spisy a názory účinně rozezvučel umíráček této specifické formě bludu. Na rozdíl od puritánství a strachu, šířeného jansenismem,
povzbuzoval sv. Alfonz lidi k častému svatému přijímání jako k pomoci proti hříchu, pokud nešlo o smrtelný hřích, a vytvořil jemně laděnou morální teologii, která je od té doby standardní učebnicí celé katolické morální teologie. Sv. Alfonz se neuctívá dnes pouze jako Doktor Církve a zakladatel Řádu redemptoristů, ale i jako nejskvělejší učitel předmětu katolické morálky.
Zdroj:
15 –
De Unitate Intellectus Contra Averroistas, 124
16 –
The Catholic Controversy, “Author’s General Introduction”
17 – William Barry,
The Catholic Encyclopedia, “Calvinism”
18 – “Sermon 28”, VI
19 –
The New Catholic Dictionary, “Monophysites and Monophysitism”
20 –
Ep. xxviii, II
21 –
Butler’s Lives of the Saints, “St. Leo the Great”, 1894 edition
22 –
On Holy Images, I
23 –
Butler’s Lives of the Saints, “St. Epiphanius of Salamis”, 1894 edition
24 – From
tu.
Zdroj:
Catholic Gentleman, 5. 12. 2013
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
