Robert kardinál Sarah o Fatimě
Francouzské nakladatelství Traditions Monastiques u příležitosti stého
výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě vydalo o něm knihu pro děti
od Élisabeth Tolletové a Jeanne-Marie Storezové. Kardinál Robert
Sarah uvedl tuto knihu svou předmluvou. Jeho hluboká slova mohou
být také vhodným uvedením do cyklu o Fatimě, který bude vycházet
v následujících číslech RC Monitoru.
„
Kéž bych jen mohla do všech srdcí vnést oheň, který mám ve svém srdci a jenž působí, že tolik miluji Srdce Panny Marie!“ zvolala blahoslavená Hyacinta.
Rok 2017 je rokem stého výročí zjevení nejsvětější Panny Marie ve Fatimě. Je nám tak dána
příležitost, abychom zhodnotili, jak jsme přijali poselství, které nám Bůh chtěl adresovat
uprostřed bouře, jež otřásla Evropou na počátku 20. století: uprostřed světové války, jejíž krutost přesahuje naše chápání (taková, že v jediném dni 22. srpna 1914 bylo napočítáno 27 000 padlých francouzských vojáků, což z tohoto dne činí nekrvavější den v dějinách
Francie!), komunistické revoluce v Rusku s její dlouhou řadou vraždění… Od roku 1917 do roku 1918 byla Evropa pokryta mrtvolami miliónů vojáků a nevinného civilního obyvatelstva: mužů, žen, dětí…
Je správné, že mluvíme o dětech, neboť tři z nich Panna Maria vyvolila k tomu, že k nim od května do října 1917 promluví: tři chudé děti ze zapadlé dědiny v zemi umístěné na okraji evropského kontinentu, která zůstala stranou těchto krvavých bouří – z Fatimy v Portugalsku.
Co řekla Panna Maria blahoslaveným Františkovi a Hyacintě Martosovým a jejich sestřenici Lucii Dos Santos, budoucí karmelitánce v Coimbře? Kniha, kterou s radostí uvádím, to vysvětluje dětem tohoto nového tisíciletí a prokazuje přitom pozoruhodnou pedagogickou schopnost:
každá kapitola představuje jeden aspekt fatimského poselství („Naslouchám“), pak následuje jeho aktualizace pro děti 21. století („Chápu“) a osobní rozhodnutí („Také já“).
Evangelium bez kudrlinek
Při čtení této krásné ilustrované knihy můžeme hned pochopit, že naši současníci, jejichž mentalita je proniknuta relativismem a hédonismem, mají velmi zapotřebí obrácení svého srdce, chtějí-li pochopit hluboký smysl fatimského poselství.
Nicméně autoři sázejí na to, že děti – a to bezpochyby mnohem snadněji než dospělí – jsou schopné spontánně přijmout ty aspekty ve fatimském poselství, které se mohou zdát příliš tvrdé či přísné, a mají pravdu. Nevyvolila si naše nebeská Matka ve Fatimě – stejně jako
v Lurdech, v Pontmainu či v La Salettě (abychom uvedli jen některá z nejznámějších zjevení) – právě děti, a to chudé děti, aby nám odhalila tajemství svého neposkvrněného Srdce?
Co je toto tajemství?
Není to nic jiného než evangelium, avšak evangelium bez kudrlinek, nepřizpůsobené či neustupující duchu tohoto světa, který chce být otevřený vůči všemu, „tolerantní“, nenáboženský a amorální. Vždyť tato dobrá zpráva evangelia je poselstvím spásy! A my víme, že blahoslavený František a Hyacinta vzali tak vážně spásu duší, že každý den přinášeli oběti, často tvrdé pro malé děti, „za obrácení hříšníků“, a to až k úplné oběti svého mladého
života, když je nemoc odvádí z tohoto světa ve věku 10 let. Neřekne blahoslavený
František, který dobře pochopil smysl pojmů „oběť“ a „darování se“: „Panna Maria a samotný Bůh jsou nekonečně smutní. Je na nás, abychom je utěšovali!“?
Také tento svět, zdánlivě radostný, zalitý světlem všech možných barev, opilý a hlučící štěstím, je svět nekonečně smutný, protože je zamořený hříchem a slepým násilím. Již jen čistota, nevinnost a oběti dětí mu mohou navrátit pravou radost, jež přichází z nebe. Co se týká Lucie,
učiní totéž co svatá Bernadetta Soubirousová a stáhne se až do své smrti v roce 2005 do ticha a modlitby v ústraní kláštera. Vždyť Panna Maria jí řekla, že bude žít dlouho, aby skrze svůj život obětovaný v celopalu lásky mohla šířit úctu k jejímu neposkvrněnému Srdci.
Jsme připraveni k oběti?
A my? Jsme připraveni přijmout tyto pojmy, které jsme víceméně vymazali či odstranili
z našeho jazyka: oběť, pokání, nahrazení urážek, zasvěcení? A přesto ony odpovídají duchovním skutečnostem, které jsou podstatné, neboť jsou všechny přítomny ve vykupitelském kříži našeho Pána Ježíše Krista a jsou jím přijaty.
Jsem velmi vnímavý pro starost všech těch rodičů, kteří touží, aby křesťanská výchova jejich dětí byla proniknuta těmito nezbytnými skutečnostmi, jež jsou zárukou radosti na této zemi a věčného štěstí v naší konečné vlasti, do níž všichni putujeme.
Jsou to prostředky posvěcení, které nám paní Tolletová a Storezová kladou před oči, prostředky křesťana, který si je vědom toho, že – jak řekl Pán blahoslavené Anděle z Foligna, velké italské
mystičce, jež žila v 13. století – „
Nebylo to něco pro zasmání, že jsem tě miloval“.
Ano, tím, kdo může zachránit hříšníky z beznaděje a tak z pekla – které tři fatimské děti mohly vidět –, je jedině Ježíš, a to Ježíš ukřižovaný.
Jak nám to fatimské děti ukázaly svým životem, jde o to nechat se přetvořit Boží láskou, jeho milosrdenstvím, jež nám Ježíšův kříž zjevuje v plnosti. Když kontemplujeme rány Pána Ježíše, zvláště ránu jeho probodeného Srdce, s nímž je neposkvrněné a bolestné Srdce Mariino
vnitřně spojeno, jsme povoláni k tomu, abychom se nechali přetvářet tím, který je Beránkem bez poskvrny, dokud se s ním nestaneme jedním.
Přeji tedy, aby se tato krásná kniha četla v rodinách, aby slunce Fatimy vždy více zářilo v srdcích dětí a jejich rodičů.
Robert kardinál Sarah
http://www.traditions-monastiques.com
Přeložil fr. Štěpán Maria Filip OP
(Mezititulky redakce RC Monitor)
Robert kardinál Sarah,
prefekt Kongregace pro
bohoslužbu a svátosti
Převzato z
RC MONITOR č. 5/2017 (pdf), str. 6-7
