Evropský soudní dvůr vydal poprvé verdikt, který se týká nošení náboženských symbolů na pracovišti.
Vnitřní předpis podniku zakazující nošení viditelných politických, filozofických a náboženských symbolů nepředstavuje přímou diskriminaci.
Takový
verdikt vynesl v úterý Evropský soudní dvůr v Lucemburku.
Nejvyšší soud Evropské unie rozhodoval dva případy žen, které měly na pracovišti problém s nošením muslimské šátky.
Výpovědi kvůli šátkům
První případ se týká muslimky Samiry Achbitovej z Belgie, která se v roce 2003 zaměstnala v soukromé firmě G4S jako recepční.
V době přijetí Achbitové do zaměstnání platilo v G4S nepsané pravidlo, podle kterého zaměstnanci nemohli nosit na pracovišti viditelné symboly svého politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení.
V dubnu 2006 paní Achbita svému zaměstnavateli oznámila, že má v úmyslu nosit během pracovní doby muslimský šátek. Ředitelství G4S jí odpovědělo, že nošení šátky nebude tolerováno, protože je to v rozporu s neutralitou, o kterou se společnost usiluje ve vztazích se svými zákazníky.
Achbita přesto chtěla nosit šátek, kvůli čemuž ji za dva měsíce ze zaměstnání propustili. Firma mezitím schválila nový vnitřní řád, který "
zaměstnancům zakazuje nosit na pracovišti viditelné symboly jejich politického, filozofického nebo náboženského přesvědčení a / nebo praktikovat jakýkoli s tím spojený obřad".
Muslimka napadla výpověď u belgických soudů. Kasační soud, který její případ řešil, se obrátil na Evropský soudní dvůr se žádostí o výklad evropské směrnice o rovném zacházení v zaměstnání.
V zásadě se soud ptal, zda zákaz nosit muslimský šátek, který vyplývá z vnitřního předpisu soukromého podniku, představuje přímou diskriminaci.
Soudní dvůr neviděl v předpisech firmy porušení zásady rovného zacházení, neboť předpis o nošení symbolů "
zachází se všemi zaměstnanci podniku stejně tím, že jim obecně a bez rozdílu především ukládá povinnost neutrálního oděvu".
Podle Soudního dvora nevyplývá, že by se tento vnitřní předpis na Achbitovou použil rozdílně než na jakéhokoli jiného zaměstnance G4S.
"
V důsledku toho takový vnitřní předpis nezavádí rozdílné zacházení přímo založené na náboženství nebo na víře ve smyslu směrnice," konstatoval soud.
Soudní dvůr EU však nevylučuje, že
vnitrostátní soud může při posuzování případu konstatovat nepřímou diskriminaci, tedy pokud se prokáže, že
zdánlivě neutrální povinnost ve skutečnosti vede k zvláštnímu znevýhodnění osob hlásících se k určitému náboženství nebo víře.
Zároveň však soud dodává, že takovou
"nepřímou diskriminaci" může ospravedlnit cíl, jakým je politika neutrality.
"
Taková nepřímá diskriminace však může být objektivně odůvodněna legitimním cílem, jakým je uplatňování přístupu politiky politické, filozofické, jakož i náboženské neutrality zaměstnavatelem v jeho vztazích s klienty, pokud jsou prostředky k uskutečnění tohoto cíle přiměřené a nezbytné," dodává soud.
Soudní dvůr také zdůraznil, že poskytuje pouze pokyny a je úkolem belgického kasačního soudu, aby určil, v jaké míře je vnitřní předpis v souladu se zmíněnými požadavky.
***
Problém s nošením šátky měla i Asma Bougnaoui z Francie, která pracovala ve společnosti Micropolis jako projektová inženýrka.
Na základě stížnosti jednoho zákazníka ji podnik požádal, aby více šátek nenosila. Bougnaoui s tím nesouhlasila a následně byla propuštěna. Rovněž se obrátila na místní soudy, které pak požádaly o výklad Evropský soudní dvůr. Ten odkázal místní kasační soud na podmínky, které uvádí v případě Achbita versus G4S.
V tomto druhém případě však Soudní dvůr poukázal na to, že zákazníci se nemohou jen tak dožadovat, aby si pracovníci sundali například šátek, pokud zaměstnavatel nemá pro tuto oblast jasné vnitřní předpisy.
@@@@@@@@@@@@@@@@@@@
Co řekl Evropský soudní dvůr
Soudy v Belgii a Francii se obrátili na Evropský soudní dvůr v Lucemburku (ESD) se žádostí o výklad směrnice o rovném zacházení v zaměstnání.
ESD rozhodl, že interní předpisy firmy "
zakazující viditelné nošení politických, filozofických nebo náboženských symbolů nepředstavují přímou diskriminaci". Pokud však takový předpis neexistuje, na nediskriminační zákaz nestačí jen přání klienta, aby mu služby poskytovala pracovnice bez islámské pokrývky hlavy.
V některých případech může podle ESD zákaz nosit náboženské symboly vést k "
nepřímé diskriminaci", čímž se rozumí takové nařízení, které by zvlášť znevýhodňovalo osoby s určitým náboženstvím nebo světonázorem.
Taková "
nepřímou diskriminací" by však byla oprávněná například při zachovávání politické, filozofické nebo náboženské neutrality vůči zákazníkům. Důležité by bylo i to, jestli se takový předpis týká pouze pracovníky, kteří přicházejí do styku s klienty.
@@@@@@@@@@@@@@@@@@@
Náboženští lídři jsou znepokojeni
Zatímco na jedné straně se ozývají pozitivní reakce některých pravicových politiků naladěných proti islámu, náboženské skupiny jsou verdiktem znepokojeny.
Rozhodnutí Evropského soudního dvora přivítala německá pravicová strana AFD. "
Samozřejmě, že zaměstnavatelé mají mít možnost zakázat nosit šátek, protože šátek je často mnohem více než jen náboženským symbolem. Pro mnohé lidi představuje protiústavní postoj a vyjádření politického útlaku," vyjádřil se Georg Pazderski z AFD.
Francouzský prezidentský kandidát François Fillon rozhodnutí soudu také schvaluje s tím, že verdikt považuje za "
příspěvek k soudržnosti a společenskému smíru, zvláště ve Francii".
Naopak Konference rabínů Evropy, která sdružuje kolem 700 židovských lídrů po celém kontinentu, uvedla, že Evropa vyslala jasný signál, že její náboženské komunity nejsou více vítány.
"
Muslimské ženy budou na pracovišti diskriminovány, ale také židovští muži, co nosí kipu dále sikhové s turbany nebo lidé, co nosí křížek. Postihne to všechny," uvedla podle Guardianu Maryam H'madoun z Open Society Justice Initiative.
Pavol Rábara
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 15. 3. 2017 naleznete
zde.
