Poté, co jsem se odkazoval na Životní lekce Patricka Madrida:
Padesát věcí které jsem se naučil během mých prvních padesáti let v mém posledním blogu, přišly mi tak čitelné a tak plné moudrých odkazů založených na jeho vlastních zkušenostech (které mohly být snadno i zkušenostmi čtenáře), že nyní upozorním na další kapitolu.
Madrid dává do spojitosti, že jako katolický obhájce na plný úvazek jednou přednášel o katolické víře, když se ho jeden mormon z hlediště zeptal, jestli si s ním později může popovídat. Během jejich rozhovoru, který byl o Eucharistii a Nejsvětější svátosti ve svatostánku, Mormon poznamenal: "
Nemám dojem že, většina katolíků věří tomu, co jste právě řekl o 'eucharistii'."
Madrid byl zaskočen komentujíc: "
Jako katolík jsem si pomyslel, že určitě vím mnohem víc než on, mormon, může vůbec vědět o tom, v co věří katolíci a zvláště o něčem tak důležitém jako je Eucharistie." Pak mormon vysvětlil, že již byl na několika katolických svatbách a jiných katolických mších "
a katolíci, které jsem tam viděl, nevypadali na to, že věřili v to, co jste právě řekl o Ježíšově přítomnosti v Eucharistii."
Pokračoval: "
Viděl jsem katolíky, kteří šli ke přijímání žvýkajíc žvýkačku ... někteří z nich vypadali celkem znuděně. Viděl jsem, jak někteří mávali ostatním během toho, co se posouvali vpřed." Dokonce i po přijetí přijímání "vypadali bez zájmu a lhostejně".
Přirozeně se Madrid začal cítit velmi nepříjemně, když si uvědomil, že to, co mormon popsal, bylo často pravdivé a že "
obecný nedostatek respektu ke skutečné přítomnosti Ježíše v nejsvětější svátosti, který vychází přímo ze všeobecného nedostatku víry v to, že je opravdu přítomen - byla ve skutečnosti pravda."
Mormon zopakoval svou předešlou poznámku se slovy: "
Nesnažím se být neuctivý a podobně, jen si prostě nemyslím, že katolíci věří v to, v co v tomto případě věříte vy." Ale to, co řekl později, bylo ještě silnějším přiznáním:
"Kdybych věřil tomu v co věříte vy ... kdybych opravdu věřil v to, že je to opravdu samotný Bůh a ne jen symbol, padl bych přímo na obličej a ležel bych jím k zemi před tím - před Ním. Byl bych tak strašně přemožen bázní a vírou. Ale nikdy jsem neviděl žádného katolíka vzdávat takový druh respektu. A tedy ... Myslím si, že prostě v to nevěří."
Madrid to uzavírá tak, že mormon "
řekl hroznou pravdu tak jasně a s tak ničivou přesností, že to bylo jediné, nad čím jsem během zbytku naší diskuse dokázal přemýšlet". "Životní lekce", kterou se naučil byla, že katolíci ne vždy poučují a evangelizují ne-katolíky. Samozřejmě, že "
můžeme také nepoučovat a neevangelizovat ... prostě naší čirou leností a samolibostí a našim nedostatkem úcty k posvátným věcem."
Na konci každé kapitoly Madrid dodává příslušnou pasáž z Písma, která odráží "
lekci", kterou se naučil. V tomto případě to je "
Nabídňeme Bohu přijatelné uctívání s vážností a úctou" (Žid. 12:28). Mormonovy poznámky byly pro mě také budíčkem. Slyšel jsem lidi mimo Církev říkat stejnou pointu: "
Kdybyste vy katolíci opravdu věřili v to, v co říkáte, že věříte ..." Smysl toho, v co věříme, je úžasný. Úcta a památka během mše by nás měly chránit proti tomu, abychom připustili situaci, kdy by se to pro nás stalo jen rutinním týdenním zvykem.
Zdroj:
catholicsay.com, 18. 6. 2016
Převzato z
www.lifenews.sk,
článek naleznete
zde.
